Udalosti z 28. října

  Vše začalo 28.října 1939. Tehdy poprvé propukla nevůle lidí žít pod německou nadvládou naplno a Prahu zaplavily masové bouře. Byl při nich postřelen student lékařství Jan Opletal, který na následky zranění 11.listopadu zemřel. Z Albertova mu byl vypraven slavnostní pohřeb, který vedl děkan lékařské fakulty Hájek. Zpočátku vše probíhalo mírně a za zpěvu zakázané národní hymny. Napětí mezi studenty však bylo tak velké, že vše se záhy vymklo pořadatelům z rukou a vznikla z toho mocná manifestace proti okupantům. Ve Voršilské ulici byl přitom údajně převrácen automobil samotného K.H.Franka, který prý průběh manifestace chtěl sledovat osobně. Nic tak strašného se nestalo, leč Němci z toho udělali pokus o protiněmecký puč. Dne 16.listopadu se naposledy učilo a den na to se již na nárožích Prahy objevily rudé vyhlášky o tom, že české vysoké školy byly na tři roky zavřeny, devět podle Němců hlavních představitelů studentstva bylo v Ruzyni zastřeleno a “větší počet účastníků vzat do vazby”.

Toho dne přepadla německá policie a jednotky SS vysoké školy, podle scénáře o ozbrojeném puči dokonce techniku na Karlově náměstí dobývali jejich příslušníci jako nějakou pevnost, a pozatýkáni byli studenti na kolejích i v soukromí. Němci přitom horlivě hledali neexistující zbraně. Během následujících dvou dnů byli studenti převezeni do koncentračního tábora Sachsenhausen (poblíž německého městečka Oranienburg, asi 35 km severně od Berlína; podle něho se také tento koncentrační tábor někdy nazývá). O útrapách zažitých po zatčení a v táboře se zachovala četná svědectví. Odtransportovaných studentů bylo přes 1200. Snad jen jejich mládí a dobré zdraví dovolily, že jich v táboře zahynulo “jen” 35. Po několika letech začali být studenti z tábora propouštěni, poslední větší skupina z něj odešla v r.1943. Že tento tábor nebyl žádná selanka, svědčí poválečná čísla. Táborem prošlo během války 204 000 vězňů, z nich sto tisíc v něm přišlo o život! Třetina z těchto přímou popravou. Hned po německém zásahu a zavření škol se ve světě začaly ozývat protesty a v Londýně byl ustaven International Students Council, který vyhlásil den 17.listopadu za Mezinárodní den studentstva. Od roku 1941 se pak začal slavit v celém svobodném světě a v různé míře později i u nás. Ano. Připomínejme si minulost. Ale všechnu! Ne jenom tu, která se hodí dnešní vládní třídě!

Chronologie událostí roku 1939

28. října

Ve výroční den vzniku ČSR proběhly v řadě měst v protektorátě demonstrace; nejbouřlivější byly v Praze, množství lidí bylo zatčeno. Střelbou byl smrtelně zraněn medik J. Opletal a dělník V. Sedláček.

15. listopadu

V Praze na Albertově se konalo smuteční rozloučení se studentem J. Opletalem; vyznělo jako spontánní masová demonstrace proti okupantům.

17. listopadu

V noci ze 16. na 17. listopad nařídili nacisté razie ve studentských kolejích v Praze i Brně; došlo k zatýkání a 9 studentských funkcionářů bylo v Praze v ruzyňských kasárnách bez soudu popraveno, dalších 1050-1070 studentů bylo deportováno do koncentračních táborů. Z Hitlerova příkazu byly na 3 roky uzavřeny české vysoké školy. 17. listopad se stal symbolem boje proti totalitnímu režimu mladé generace.

V Paříži se oficiálně ustavil Československý národní výbor, dočasný ústřední orgán odboje (do 22. července 1940); již měsíc předtím (17. října) se na něm dohodli vedoucí činitelé emigrace (E. Beneš, J. Šrámek, Š. Osuský, S. Ingr, R. Viest, H. Ripka, E. Outrata). Francouzská vláda tento orgán uznala 17. listopadu, britské uznání následovalo 20. prosince t. r. Současně byl 17. listopadu vydán mobilizační rozkaz vztahující se na všechny bojeschopné občany v zahraničí.

listopad-únor 1940

Gestapu se podařilo proniknout k řídícímu centru Obrany národa a vážně postihnout celou její ilegální síť; v důsledku těchto zásahů dosáhlo gestapo v první polovině roku 1940 faktického rozbití organizace jako připravované podzemní armády (údajně se počítalo s 80 tisíci muži).

Popravení představitelé studentského hnutí 17.11.1939 v Praze - Ruzyni:

Josef Matoušek (*1906) - univerzitní profesor
Jaroslav Klíma (*1913) - předseda Svazu českého studentstva
Jan Weinert (*1914) - středoškolský profesor a aktivista studentského hnutí
Josef Adamec (*1909) - tajemník Ústředního svazu nár. studentstva v Praze
Jan Černý (*1914) - předseda spolku mediků
Marek Frauwirth (*1911) - aktivista studentského hnutí
Bedřich Koula (*1913) - jednatel Národního svazu čs. Studentsva
Václav Šafránek (*1920) - funkcionář Národního studentského svazu
František Skorkovský (*1909) - předseda zahraničního odboru studentstva

17. listopad – záměrné vymazávání dějinné paměti národa?

  Studentských demonstrací nacisté využili jako záminky pro uzavření všech českých vysokých škol na tři roky. Tyto demonstrace proběhly 15. listopadu 1939 jako protest při pohřbu studenta lékařské fakulty Karlovy univerzity Jana Opletala, jenž byl smrtelně zraněn při demonstracích 28. října 1939, ve výroční den vzniku samostatné Československé republiky. Jan Opletal byl s těžkým střelným zraněním břicha převezen na chirurgickou kliniku prof. MUDr. Arnolda Jiráska, kde následkem břišní infekce 11. listopadu zemřel. Na protiokupační manifestaci českých vysokoškoláků reagovalo okamžitě druhý den německé vedení v Berlíně, a na přímý Hitlerův pokyn došlo k „Sonderaktion Prag vom 17. November 1939“.
„Pryč s Hitlerem!, Chceme svobodu!, Ať žije Beneš!, Ať žije Československo!“, znělo v den pohřbu Jana Opletala Prahou, provázeno ještě zpěvem národní hymny a všeslovanskou písní Hej Slované. Mladí lidé dali otevřeně najevo svůj odpor vůči okupantům. A následek? Přes 1200 studentů zatčených v Praze i v Brně a odvezených do koncentračních táborů a s nimi i řada vysokoškolských učitelů. Devět studentů bylo popraveno a od samého počátku nacisté nehodlali termín tří let zákazu dodržet, neboť budovy vysokých škol i kolejí zabrali pro své účely – potřebovali sídla pro své vyšetřovny, úřady apod. - vysoké školy byly do konce války zavřeny. Tehdejší prezident Emil Hácha „žádal“ nacisty o poskytnutí ochrany českému národu a tato krvavá odveta byla jedním z výsledků „prosby“. Perzekuce se nevyhnula ani školství střednímu, kde bylo do konce roku 1942 zrušeno kolem 70% českých středních škol a v letech 1939–1943 se počet studentů snížil z 95 000 na 43 000.
  Tyto události jsou v oficiálních médiích stále více opomíjeny a každým rokem se vyzdvihuje až do nebe 17. listopad 1989, jako „den vítězství nad komunismem“. Už téměř nikdo nepřipomíná,a už vůbec ne pravdivě, mladší generaci události roku 1939 a válečného a poválečného období obecně. Výuka dějepisu je na takové úrovni, že se žáci domnívají, že Američané bojovali proti sovětským vojákům a osvobodili tak Evropu...Systematicky pokračuje vymazávání dějinné paměti národa a připomínání pouze novodobé kapitalistické éry jako něčeho úžasného. Předlistopadové období je prezentováno většinou jako doba útlaku, nedostatku, otroctví a jiných podobných nesmyslů. Nedovolme, aby se dějinné události zkreslovaly a lživě interpretovaly. Připomínejme si výročí se vším všudy, vzdejme úctu nevinným obětem. Hlavně je však nutné říkat lidem pravdu, a to v případě 17. listopadu platí mnohonásobně.

Veronika Sýkorová

foto archív: Jan Opletal, pohreb Jana Opletala