Rozhovor s šéfem oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny Čou Žu-lajem: Čína nebude hegemonem, i když má na cestu síly

I 60 let od skončení 2. světové války existují snahy o přepisování dějin tohoto konfliktu. Mluvím o nové japonské učebnici dějepisu minimalizující válečné zločiny císařských vojáků v Číně. Co vy na to?

Japonská vojska způsobila v Číně velké škody, například masakr v Nankingu, kde bylo zabito přes 280 000 lidí. Po druhé světové válce však Japonsko svou vinu uznalo. V 60. a zejména pak 70. letech však změnilo stanovisko a snaží se přepsat dějiny. Pro Čínu a další asijské země je to nepřijatelné.

Japonský premiér Koizumi řekl, že se setká s čínským prezidentem na africko-asijském summitu. Očekává se, že budou mluvit o válečných zločinech. Měl by se Koizumi oficiálně omluvit?

Z oficiálních japonských představitelů dosud neoficiálně uznal vinu asi jen on. Největším válečným zločincem je nakonec sám japonský císař (Hirohito - pozn.). Nechceme se omezit na historii, musíme si hledět budoucnosti. Japonsko ale musí přiznat válečné skutečnosti. Z toho se vyvodí poučení, což znamená zabránění militarizaci Japonska.

Čína je rozdělena na kontinentální část a Tchaj-wan. Lze alespoň 60 let od konce 2. světové války očekávat konečné sjednocení země?

Sjednocení Číny je nevětším přáním čínského národa, a to na obou březích, tedy i Tchaj-wanu. Kuomintang považoval původně kontinentální Čínu také za své nedělitelné území, od konce 80. let ovšem došlo k nárůstu separatistických tendencí.

Všelidové shromáždění deklarovalo, že pokud Tchaj-wan pod tlakem USA vyhlásí nezávislost, bude nasazena vojenská síla. Stojí ten ostrov za risk otevřené války?

Naše přání je mírové řešení problému a k tomuto cíli směřuje též naše politika. Vynaložíme na to všechny své síly. Po vydání zákona proti oddělení země představitelé Kuomintangu přijeli do Číny k jednání, zodpovědnost si uvědomují i ostatní strany.

Čína je socialistická velmoc ekonomicky, politicky i vojensky. V čem je klíč tohoto úspěchu?

Ekonomický rozvoj považujeme za nejvýznamnější úkol. Provádíme politické reformy k otevření se světu, protože socialismus se nemůže vyvíjet za zavřenými dveřmi. A nakonec musíme vyřešit tři vztahy: rozvoj, reformy a stabilita. Dosáhli jsme velkého úspěchu: náš hrubý domácí produkt (HDP) byl před 25 lety 181 dolaru na hlavu a teď činí 1200 dolarů. Hodně vystoupal i poměr HDP k celosvětové produkci. Zdůrazňuji, že Čína se musí věnovat mírovému rozvoji. Musíme být ve shodě s ostatními zeměmi, a proto se omezujeme vždy na spolupráci. Náš lídr před více než 20 lety řekl, že Čína by mohla jít cestou síly, ale nechce být hegemonem. To je naše politika a vychází to konečně i z klasické čínské filozofie. Ta zdůrazňuje harmonii, mír, a za těchto podmínek budeme dosahovat ideálního rozvoje.