Rozhovor s Vladimirem Kapularinem, představitelem Socialistické dělnické strany Chorvatska: Kvůli starému knoflíku v Chorvatsku do vězení

Místo vizitky: Člen předsednictva strany, středoškolský profesor.

Pochází z Istrie (Pula). V tomto regionu především politicky působí, vyrostl v komunistické rodině, jeho otec byl členem Italské KS v Istrii, před několika roky zemřel téměř stoletý jako nejstarší komunista na Balkánu...

Co je u vás nového, ptám se na úvod našeho rozhovoru, jenž se uskutečnil v průběhu mezinárodní konference komunistických a levicových stran, která se koncem dubna konala v Praze. Zpravidla, když se takto ptáte, očekáváte příznivou odpověď, ale v tomto případě chorvatský host zavrtěl hlavou...

Neřeknu vám nic příznivého ani o naší straně, ani o poměrech u nás v Chorvatsku.

Tak začněme vašimi starostmi. Čeho se týkají?

Toho nejdůležitějšího - bytí či nebytí naší strany.

Až tak pesimistické vyhlídky?

Bohužel procházíme určitou krizí... Ve straně došlo ke štěpení. Jedna skupina soudruhů se snaží název strany změnit, požadují vypustit charakteristické označení dělnická . Před třemi roky byl tento návrh poprvé předložen skupštině strany (nejvyšší orgán mezi sjezdy), ale byl většinou zamítnutý. Loni se to opakovalo se stejným výsledkem, avšak tentokrát se navrhovatelé s porážkou nesmířili a přistoupili k formování vlastní strany pod názvem Socialistická strana - levicová alternativa.

Jak jste ve vedení strany reagovali?

Přijali jsme usnesení, ve kterém iniciátory tohoto štěpení vyzýváme k jednání v zájmu uchování jednoty. Bohužel zatím jsme nenašli společnou řeč a navíc pozorujeme, že v některých místech dochází k dělení našich základních organizací.

Jaké jsou vaše protiargumenty?

Především snahou našeho orgánu, který byl před rokem legitimně a pravoplatně zvolen na skupštině , je uchovat identitu strany na základě programu, s nímž byla zakládána. Změnou názvu by ztratila svůj charakter a s jejím zánikem by zmizely i poslední stopy socialismu, který v Chorvatsku a Jugoslávii existoval bezmála půl století. Ve změně názvu spatřujeme snahu převést SRP (zkratka názvu strany v chorvatštině) do pravicové sféry, v podstatě na pozice další sociálnědemokratické strany, kterých je u nás již několik.

Vidím i nějaké další vaše obavy...

Každá vnitrostranická krize a tříštění sil přináší oslabení. Disponujeme velice omezenými prostředky a bez nich má politika omezenou působnost. Jak vlastní činnost, tak i volební kampaně jsou nákladné. Dostat se na obrazovku televize nebo do rozhlasového vysílání vyžaduje veliké peníze...

V jakém stavu je vydávání měsíčníku Hrvatska ljevice?

Museli jsme jeho vydávání zastavit, nejsou na to peníze.

Co řeknete o politických poměrech v Chorvatsku?

Chorvatská společnost je rozdělena jak politicky, tak i jako národ. Z poměrů vyplývá, že nejen válka, k níž došlo v 90. letech, tak ani válka národně osvobozenecká vedená Titem není ukončena.

Podle čeho dělení či rozdělení trvá?

V podstatě se jedná o část antifašistickou a část ustašovskou (tedy těch, kteří s podporou Mussoliniho a Hitlera v době 2. světové války nastolili v Chorvatsku krutovládu). Vítězové z roku 1945, kteří pod vedením Tita nastolili lidovou moc, byli na začátku 90. let poraženi silami, které byly poraženy ve 2. světové válce a dostaly se nyní k moci.

Není to příliš zjednodušené? Máte nějaké argumenty?

Uvedu aspoň čerstvé z poslední doby. Před několika měsíci došlo k pumovému útoku na pomník Tita v jeho rodném Kumrovci. Pomník byl sice opraven, ale síly, které byly Titovou armádou poraženy, jsou opět aktivní. Dávají to znát na přemnoha jiných místech a skutcích... Projevilo se to i v parlamentě, kde byla přijata deklarace o antifašistickém boji, ale je na ní poznat, jak je polovičatá a poznamenaná snahou za každou cenu rozdělit antifašistickou frontu, oddělit od ní komunistické hnutí, což je absurdní. Vždyť boj proti fašismu organizovala komunistická strana. Netvrdím, že největší počet bojovníků tvořili komunisté, avšak vedoucí roli měli všude.

Povězte jakou odezvu má nedávná hrozba Západu, že kvůli špatné spolupráci s haagským tribunálem bude oddáleno přijetí Chorvatska do Evropské unie?

Připadá mi to jako komedie kolem generála Ante Gotoviny. Naše úřady tvrdí, že nevědí, kde se zdržuje, a proto ho nemohou zadržet a do Haagu poslat. Já si myslím, že nyní je k dispozici taková technika, která zachytí každý telefonický rozhovor a ten hledaný generál není určitě schovaný v nějaké díře, ale směle komunikuje se světem. Domnívám se, že ve skutečnosti není zájem, aby dopaden byl a ocitl se v Haagu.

Proč?

Hlavním viníkem za spáchané zločiny byl prezident Tudjman, jsou o tom přesvědčivé důkazy. Západ si toho byl vědom, proto se v Haagu se vznesením obžaloby na něho čekalo, dokud nezemřel a jeho případ byl odložen. Tudjman byl v Haagu nežádoucí, protože by vyšlo najevo, kdo všechno jeho boj podporoval, že to bylo Německo, Amerika, Vatikán a mnoho dalších. Podobně je tomu s tímto generálem...

V jakém smyslu?

Přece Gotovina nebyl hlavním velitelem. Dostával rozkazy od Tudjmana a ten je zase konzultoval s Američany. Např. nejmasovější protisrbské zločiny, jakými byly vojenské operace Bouře a Blesk , jimiž byla způsobena nejmasovější genocida Srbů, jejich vyhnání z Chorvatska a likvidace jejich samostatné správy v oblasti Krajiny, byly připravovány za spoluúčasti velké skupiny amerických důstojníků a o jejich průběhu byly poskytovány informace z amerických satelitních družic, které registrovaly, kde jsou v srbské obraně nejslabší místa vhodná k útoku. Lze přece předpokládat, že generál Gotovina byl natolik zasvěcen do všech zákulisních praktik, že jejich prozrazení před tribunálem je stále značně nežádoucí.

A pokud jde o vstup Chorvatska do EU?

Naše strana je zásadně proti tomu. Považujeme to především z ekonomického hlediska za dovršení kolonizace, či chcete-li nadvlády zahraničního velkokapitálu nad naším hospodářstvím, ovládnutí klíčových průmyslových podniků a vykoupení všeho, co má ještě nějakou hodnotu. Ale ukazují se i některá pozitiva...

To mě zajímá. Jaká?

Například v soudnictví, které by muselo prodělat důkladnou reformu a dosáhnout evropského standardu, což by vedlo - jak se domnívám - k odstranění dvojkolejnosti a narovnání do nebe volající nespravedlnosti panující v současné chorvatské justici.

Můžete uvést nějaký příklad?

To mohu. Když se dostanou na lavici obžalovaných před chorvatskými soudy chorvatští pachatelé různých zločinů proti srbskému obyvatelstvu z doby války, jsou osvobozeni pro nedostatek důkazů nebo jsou vyneseny směšně nízké tresty několika měsíců nebo jednoho či dvou let vězení. A to se týká smrti nebo těžkých zranění civilistů. Na druhé straně se stal takovýto případ. Starý člověk, původem Srb, chudý a prostý, se zatoulal na tržiště, kde si mezi obnošenými oděvy vybral kazajku, která byla levná. Začal ji nosit a kdosi si všiml, že na knoflících této kazajky je srbská orlice. Byl zatčen, uvězněn a soudem odsouzen na pět let vězení za propagaci nepřátelského režimu. To snad mluví za všechno, ne?

Zcela určitě!