Kapitalismus je zralý, přezralý k pádu a zániku

Řeč v poslanecké sněmovně 25. listopadu 1931

  Dva roky trvá již hospodářská krise. Přišla právě v době, kdy socialističtí bardové kapitalismu pěli hymny na pevnost, solidnost, organisovanost a tvůrčí schopnost kapitalistického systému. Přišla právě ze země, v níž viděli symbol této solidnosti, organisovanosti a tvůrčí schopnosti, ze země, k níž se obracely zraky všech apologetů kapitalismu, ze země zaslíbené podle nich, ze země dolaru, Ameriky. Přišla krise a smetla všechny vaše teorie o kapitalismu jako domek z karet. Na počátku bylo socialistické a kapitalistické slovo o solidnosti a organisovanosti, a na konci stojí skutečnost rozvratu, zmatku a katastrofy.

Dva roky již trvá hospodářská krise. Když se koncem r. 1929 objevovaly prvé její příznaky, utěšovati jste lidi: "To brzo přejde, to jest jen malá přeháňka." Když o rok později koncem r. 1930 se tato proroctví ukázala býti proroctvími slepého mládence, když nezaměstnanost závratně rostla, kdy ulice byly po prvé zaplavovány masami nezaměstnaných, tu vaši dobře placení nádeníci v novinách psali: "Dělníci, nezaměstnaní, nenechte se rozeštvat neodpovědnými živly, mějte pevné nervy, přijde jaro, bude lépe, bude dobře." A když pak přišlo jaro 1931, tu sice nebylo více práce než v obvyklé sezoně, ale noviny přinášely zprávy a symbolické obrázky o nastávající konjunktuře. Nic jim nevadilo, že i během jarní a letní sezony toho roku byla a je v Československu nezaměstnanost dvojnásobná nezaměstnanosti roku předešlého. A nyní, kdy jsme na prahu zimy 1931/1932, kdy je naprosto jasné, že nejtěžší chvíle jsou teprve před námi, znovu voláte: "Jen klid, pevné nervy, na jaře bude lépe, jen ťdurchhaltenŤ." Člověku se maně vnucuje historická paralela. Když v srpnu 1914 Kaiser Wilhelm II. hnal své armády na bojiště světové války, utěšoval je: "Nebude to dlouho trvati, než opadne první listí, jsme doma, jsme zpět na Kurfürstendammu." Ale opadlo pětkrát listí a teprve potom se Wilhelm vrátil, ne sice na Kurfürstendamm, ale do Doornu. Avšak nynější republikánští i monarchističtí Wilhelmové nebudou sdíleti osud Kaisera, nýbrž osud posledního cara, neboť potom nebude Doornů, nebude Fürstenabfindungů, ani československé pozemkové reformy.

Dva roky už trvá hospodářská krise. Dva roky ji léčíte - a je čím dále tím hůř. Neustále roztáčíte zde v parlamentě kola výroby - a sta a sta fabrik stojí, stroje rezavějí. Tisíce rolnických a malorolnických existencí padlo tomuto vašemu léčení krise za oběť. Celé kraje, jak sami musíte doznávati, Vrchovina, Slovensko, Českomoravská vysočina a německá pomezí zmírají přímo hlady. Není takměř dělnické rodiny, ve které by nebylo nezaměstnaného. Skutečně léčíte tu krisi tak, jako léčí lékaři vašich nemocenských pokladen nemocné dělníky.

Dva roky trvá hospodářská krise. Po dva roky křičí socialističtí šarlatáni ve svých novinách a na schůzích, že následky krise je třeba přesunout na majetné. Dva roky s tím hausírují - a 2 roky činí opak! Ještě v sobotu odhlasoval si výkonný výbor čsl. soc. demokracie resoluci, v níž žádá, aby následky krise byly přesunuty na bohaté. Včera zde mluvil Hampl o nutnosti spravedlivého rozdělení břemen. A jak to vypadá? Vyházeli jste statisíce dělníků na dlažbu a zbavili jste fabrikanty povinnosti podporovati nezaměstnané. Snížili jste platy všem dosud zaměstnaným dělníkům, aby kapitalistům mohly býti vypláceny neztenčené dividendy a tantiemy. Prodáváte pracujícím rolníkům a živnostníkům poslední svršky, aby kapitalistům mohly býti odpisovány daně. Udržujete drahotu veškerých životních potřeb, aby kapitalistické monopoly a kartely měly neztenčené mimořádné profity. Mluvíte o přesouvání následků krise na bohaté, o spravedlivém rozdělení břemen, ale ve skutečnosti berete chudým a dáváte bohatým.

Dva roky už trvá krise. Po 2 roky utěšujete lid tím, že jinde je hůř, že v Československu to není tak zlé, že Československo je ostrovem klidu, pořádku a blahobytu. Ano, v klidu a pořádku střílejí vaši žandáři do dělníků, jako v Duchcově, v Košútech a v Chustu.

V klidu a pořádku plní vaši policajti a soudcové kriminály dělnickými důvěrníky a komunistickými poslanci. V klidu a pořádku vyzbrojujete vaši policii pancéřovými automobily a slzavými pumami. V klidu a pořádku zakazujete dělníkům schůze a tisk a při každé stávce jsou proti dělníkům mobilisováni četníci a policie. V klidu a pořádku jsou opatřováni daňoví exekutoři motorkami a posíláni v průvodu četníků na vesnice. V blahobytu pak jsou dělníci olupováni o mzdu, nezaměstnaní o podporu, drobní živnostníci a malorolníci o existence.

Věru, ještě 2 léta takového klidu, pořádku a blahobytu - a uděláte z Československa kriminál, hladomornu a hřbitov [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 148. schůzi posl. sněmovny.]

Mluvili jste o solidnosti svého systému, a dostavila se nebývalá krise. Prorokovali jste krátké trvání této krise - a dnes nelze dohlédnouti jejího konce. Neustále léčíte hospodářskou krisi - a je stále hůř.

Socialisté volají, že následky krise musejí býti přesunuty na bohaté, ale ve skutečnosti béřete chudým a dáváte bohatým. Mluvíte o československém ostrovu klidu, pořádku a blahobytu, ale lid zde zmírá hlady. Není jasné, že všechny vaše sliby ukázaly se býti podvodem, že všechna vaše proroctví byla falešná, že všechny vaše teorie zkrachovaly, že plujete k úplnému bankrotu? Ano, je to jasné. Výrazem toho je také předložený státní rozpočet na r. 1932. Je to především rozpočet deficitní. Sami výslovně doznáváte, že na nutné investiční a jiné výdaje vám chybí 1.222 mil. Kč a zmocňujete ministra financí, aby si je opatřil půjčkami. Vedle toho však dáváte ministru financí neobmezenou plnou moc, aby půjčkami opatřil prostředky na zaplacení státních dluhů splatných r. 1932, ba dokonce zmocňujete ministra, aby se vypůjčil i na běžná vydání, a to nejen na příští rok, nýbrž i dnes. 1. listopadu musil pan ministr dr. Trapl, aby měl něco v pokladně, choditi - jak se říká - k židovi, a u soukromých pojišťovacích společností musil si vypůjčiti na běžná vydání státní. Tedy rozpočet je deficitní. Dále je to rozpočet třídní, protilidový, jinaký samozřejmě nemůže ani býti, sdělaný podle zásady: vzít chudým a dát bohatým. Berete u chudých a dáváte na utlačování chudých, na udržování chudých v otroctví, na vybudování svého mocenského aparátu, na udržení tohoto systému, nutíte takto pracující lid, aby si koupil a pletl sám na sebe bič.

Rozpočet konečně je ve znamení fašisace, ve znamení zmocňovacích zákonů, ve znamení známých "Notverordnungů", ve znamení starorakouského paragrafu 14, nehledě k tomu, že přes třínedělní mlácení prázdné slámy v rozpočtovém výboru, nebyla na původním rozpočtu změněna ani cifra (Hlasy: To se nikdy nedělá!). To je potom ovšem rozpočtová suverenita parlamentu! Nehledě k tomu, že tím tento parlament velmi jasně ukazuje, jaká jest jeho rozpočtová svrchovanost, a že jest ochoten aportovat vše, co mu vláda předloží, nehledě na to, že nynější rozpočtový systém fondový znemožňuje vůbec jakékoliv nahlédnutí a jakoukoli kontrolu a obsahuje obzvláště tolik zmocňovacích zákonů a klausulí, že se tím vlastně vzdává tento parlament posledního zdání rozpočtové svrchovanosti parlamentu. Ovšem od lidí, jichž ideálem je Metternich, od demokratů, kteří volají po Metternichovi, nemožno nic jiného očekávati.

Důstojným doplňkem rozpočtu jsou předložené t. zv. nouzové zákony. Člověk přímo žasne nad otrlostí, s jakou zde v tomto parlamentě hrajete komedii. Pan Patejdl zde reagoval na můj výkřik "kejklíři" - že je to urážka. Věru neznám dosti ostrého slova, abych to, co se v souvislosti nyní s 13. platem státních zaměstnanců děje, charakterisoval. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Když jsme před volbami tvrdili, že vypisujete předčasně obecní volby proto, abyste si po volbách uvolnili ruce k provádění velmi prudkého útoku na kapsy a zdraví pracujícího lidu, když jsme předpovídali, že po volbách přijdete s novými nepřímými daněmi, s útokem na platy státních zaměstnanců, tehdy jste říkali, že to není pravda, že je to obvyklá komunistická lež. Ale neuplynulo mnoho vody "dole Váhom", jak říkají Slováci, a hle, činíte jako obyčejně opak toho, co jste slibovali. Zavádíte nové lid postihující daně a saháte na platy drobných státních zaměstnanců a při tom si myslíte, že obalamutíte lidi gestem, jako byste sahali také do vlastní kapsy.

Navrhujete zde nepatrné snížení platu presidentovi, ministrům, poslancům a senátorům. Koho tím chcete nachytat? Prosím vás, myslíte, že lidé nevědí, že většina z vás má tolik prebend, tolik různých příjmů, tolik soukromého majetku a bohatství, že by klidně mohla postrádat celého poslaneckého platu?

Navrhujete nepatrné snížení platů vysoké byrokracie, ze statisícových příjmů pánů sekčních šefů a ministerských radů strháváte pakatýlek, abyste mohli za to hodně hluboko sáhnout do kapes drobných státních zaměstnanců.

Bude navrženo zvýšení daně ze zápalek, o 10 hal. na jedné krabičce. V Československu se spotřebuje ročně asi 700 mil. krabiček, zvýší se tedy daň o 70 mil. Kč. Kdo to zaplatí? Většinou chudáci.

Připravujete zvýšení daně z piva o 10 Kč na 1 hl. V Československu se vyčepuje ročně asi 11 mil. hl, to znamená, že na této dani se vyždímá přes 110 mil. Kč. Říkáte, že nemá býti zvýšena cena piva, ale měla by býti snížena a nedávno uveřejněná bilance smíchovského pivovaru je přímo provokací dělníků a nezaměstnaných.

Chystáte zvýšení cen tabákových výrobků, čímž se zvýší tato monopolní daň, která už nyní činí na 1500 mil. ročně, o další desítky milionů.

Připravujete zvýšení cla na kávu a čaj, čímž vytlučete nové desetimiliony z kapes chudých poplatníků.

Všem svobodným a bezdětným státním zaměstnancům béřete vánoční remuneraci a ostatním ji snižujete na polovinu, berete jim 210 mil., ale pouze těm drobným, poněvadž vysoké byrokracii, které sice berete t. zv. 13. plat, ponecháváte před 13. platem platnou a zrušením 13. platu automaticky znovu v platnost přicházející remuneraci, která bude mnohdy vyšší než byl 13. plat.

Drobným státním zaměstnancům berete a vysoké byrokracii dovolujete, aby si mezi sebou rozdělila milionové částky na remuneraci. Ne, svým prolhaným gestem neošálíte nikoho! Lidé vědí, že jste to byli vy, kteří jste boháčům snížili daně; že jste to byli vy, kteří i z těch snížených daní jste bohatým odepsali přes 5 miliard; že jste to byli vy, kteří jste připustili, aby kapitalisté přes to přese všechno zůstali přes 4 miliardy daní dlužni; že jste to vy, kteří stejně jako rodina Stříbrných vesele cucáte ze státní pokladny; že jste to vy, kteří zamítáte komunistické návrhy na pronikavé zdanění milionářů. (Posl. Šeba: Neztotožňujte nás se Stříbrným, toho si přece nezasluhujeme! - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Vaše nouzové zákony jsou stejně jako celá vaše politika vedeny heslem: vzíti chudým a dáti bohatým. A vrcholem komedie je to, co nyní se státními zaměstnanci provádějí vůdcové odborových organisací státních zaměstnanců. Sekretář nebo vůdce odborové organisace železničářů Brodecký, Procházka, Grünzner svolávají protestní projevy železničářů, protestují proti zrušení nebo snížení 13. platu a poslanci Brodecký, Procházka a Grünzner hlasují pro toto snížení (Výkřiky posl. Hodinové.). Viděl už kdo takové nestydatosti? Ale železničáři tuto komedii prohlédají. Bylo to vidět v pondělí v Plodinové burse, kde vaši lidé nemohli vůbec mluviti pro odpor vašich vlastních stoupenců, kde musili vám přijíti na pomoc policejní komisar a schůzi rozpustit. Bylo to vidět včera na Žofíně, kde jste chtěli lidi uchlácholit, kde však znovu jste na to nestačili a musila přijíti zase policie. A když už posíláte policii a četníky proti zaměstnancům vašeho státu, pak to s vámi už skutečně smrdí. (Výkřiky posl. Hodinové.) Stříbrný, který ve svých novinách se vydává za přítele státních zaměstnanců, fakticky s tímto snížením jejich platů souhlasí. Co vám vytýká, je jenom to, že jste jim to dříve neřekli. Stříbrný přirozeně, kdyby byl na vašem místě, dělal by totéž, jako to dělal stále, dokud s vámi táhl za jeden provaz.

My proti těmto nouzovým zákonům navrhujeme snížení platu presidentovi, ministrům, poslancům a senátorům o polovinu. Zastavení dvoj- až trojnásobných platů těchto činitelů. Snížení platů vysoké byrokracii a generalitě tak, aby nejvyšší plat nepřesahoval 54.000 Kč ročně. Zvýšení daně z tantiém tak, aby činila 50% pobírané tantiémy. Zvýšení daně důchodové na příjmy od 50.000 do 60.000 Kč o 13%, od 60.000 do 80.000 o 25%, od 80.000 do 100.000 Kč o 50%, od 100.000 do 1 mil. Kč o 100% a nad 1 mil. Kč o 200%. Navrhujeme konečně zavedení zvláštní nouzové dávky z majetku milionářů ve výši 10% jejich majetku. Navrhujeme, aby státním zaměstnancům, všem zřízencům a úředníkům s ročním příjmem až do 39.000 Kč byla vyplacena vánoční výpomoc nezkráceně. Vedle toho navrhujeme, aby vánoční výpomoc dostali také všichni nezaměstnaní, a to ve výši 500 Kč ženatí, ve výši 300 Kč svobodní. Provedete-li naše úhradové návrhy, budete míti k tomu peněz dost a ještě vám zbude.

Váš rozpočet i s nouzovými zákony je zároveň důkazem, že se ocítáte ve slepé uličce. Ten opěvovaný československý ostrov klidu, pořádku a blahobytu je už s tržen do šíleného víru krise světového kapitalismu. Světová hospodářská krise doznala především neobyčejného zostření, krise zachvátila i oblast finanční, oblast úvěrovou a měnovou. Většina kapitalistických států je fakticky ve stavu insolvence. I státy jižní Ameriky, kolonie a anglická dominia nejsou schopny platiti. Státy střední Evropy, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko a Jugoslavie se drží nad vodou pouze pomocí faktického a v určitém případě i formálního moratoria. Polsko a pobaltské státy žijí pouze ze zlatých injekcí z Francie, z Paříže. Ohromné bankovní krachy jsou na denním pořádku nejen v zemích insolventních, nýbrž i v Americe, Francii a Italii. K valutovému zhroucení nedochází pouze v zemích insolventních, nýbrž i v Anglii, ba kolísá i váš idol, dolar. Zkrátka celý kapitalistický svět se podobá zemi, postižené zemětřesením. Bankroty, krachy, insolvence, moratoria, zhroucené valuty, 50 mil. nezaměstnaných, polovina světového průmyslu stojí nevyužita, leží ladem a do toho všeho houkají na dálném východě kanony - toť dnešní obraz kapitalistického světa. Vskutku, od světové války nezažil kapitalismus tak velké, tak hluboké a tak otřásající krise, a to po 13leté "konsolidační" práci, po nesčetných mezinárodních konferencích a anketách.

Není po tom všem jasné, že kapitalismus není s to řešiti krisi, že naopak stále hlouběji do ní zabředá, že žene lidskou společnost v pravém slova smyslu do katastrofy? Není po tom všem jasné, že kapitalismus je zralý, přezrálý k pádu a zániku? Ano, je to jasné. Kapitalismus měl dvě velká historická poslání: předně rozbíti feudální okovy, jimiž byly výrobní síly společnosti poutány, a uvolniti cestu těmto výrobním silám: za druhé utvořiti světový systém hospodářský, světový trh a světovou dělbu práce. Dokud kapitalismus tato poslání plnil, dokud se pohyboval na vzestupné linii, potud byl systémem pokrokovým. Dnes je však jinak. Dnes sleduje kapitalismus vývojovou linii regresivní, veskrze reakční. Jen člověk slepý může neviděti, že veškerá snaha kapitalismu směřuje dnes k ničení hodnot, k ničení výroby, k ničení živé pracovní síly. Jen člověk slepý může neviděti, že kapitalismus dnes rozbíjí světový systém hospodářství, světový trh, světovou dělbu práce a že žene lidstvo ke krvavé válce o nové rozdělení světa. Jen nenapravitelný ilusionista nebo vědomý podvodník může dnes lidu zastírati, že tato metoda je jedinou kapitalistickou metodou, že kapitalisté, nejsouce jinak nuceni, nebudou řešiti krisi jiným, než tímto způsobem: ničiti, rozbíti, hnáti lidi do nové války za nové rozdělení světa. Jen agent kapitálu může popírati, že kapitalisty lze na této krvavé a ničivé cestě zadržeti pouze velkým odporem pracujících mas, odporem, který musí býti vystupňován až k boji o moc, k boji za zničení dnešního systému, k boji za systém sovětský, socialistický. Je faktem, že v kapitalistickém světě je přes 50 mil. lidí úplně nezaměstnaných a více ještě polozaměstnaných? Je pravdou, že skoro polovina průmyslu v kapitalistických státech leží ladem? Je skutečností, že se pšenicí topí, že kávu házejí do moře, že cukrem krmí dobytek, že bavlnu zaorávají, že petrolejové prameny ucpávají, že kaučukové plantáže kácejí? Je pravdou, že při tom všem stamiliony lidí v Číně, Indii a ostatních kapitalistických státech zmírají v pravém slova smyslu hladem, že nemají čeho se najísti, čím odíti, obouti, kam hlavu skloniti? Je to strašlivá, hrozná, úžasně šílená skutečnost! A co se při tom a před tím kapitalističtí šejdíři namluvili o mezinárodní spolupráci, o mezinárodní solidaritě. Co papíru popsali, co konferencí navštívili a co poplatnických peněz projezdili, prokonferovali a probanketili! A co konec jejich moudrosti je dnes vyjádřen v hesle: "Pomoz si každý sám, mezinárodní svépomoc", jak zde přede mnou také pan Patejdl deklaroval.

Co znamená toto heslo "Pomoz si každý sám" a jeho národní doplněk heslo "národní svépomoc"? Na venek znamená toto heslo snahu o co nejmenší dovoz a co největší vývoz. K tomu zvyšují všechny státy celní barieru, zavádějí povolovací řízení a kontingentaci, zostřují devisová, úvěrová a jiná opatření a při vývozu provádějí na účet svého vlastního pracujícího lidu neslýchaný dumping. Zkrátka vedou mezi sebou permanentní celní, valutovou, úvěrovou a dumpingovou válku. A co může stát na konci této cesty? Dohoda? Vždyť 13 let od války se kapitalistické státy mezi sebou dohodují a výsledek toho je permanentní válka, jak přede mnou pan Patejdl doznal. Může ještě dnes někdo věřiti, že po 13 letech zkušeností je možno vyjíti z tohoto stavu války, který byl po 13 uplynulých let? To není možné. A na konci této cesty nestojí nic jiného než nová válka, nová skutečná krvavá válka o nové rozdělení světa, jak už ji na Dálném východě zahájilo Japonsko v Číně novým jejím dělením.

A co znamená heslo národní svépomoci uvnitř kapitalistických států? Bezohledné ničení přebytečných výrobních sil a brutální vyhladovovací tažení kapitálu proti zdrcující většině národa, nejen proti dělnictvu, nýbrž také proti pracujícímu rolnictvu, živnostnictvu a inteligenci.

Uvedu zde jen tři hlasy, ale závažné, které drasticky ilustrují tuto skutečnost. Byl to Viškovský, který před několika dny na schůzi řekl: Jedno jest jisté, že se po krisi s mnohými průmysly už vůbec neshledáme nebo že je budeme částečně likvidovati. Co to znamená? To znamená, že textilní průmysl, sklářský, cukrovarnický, keramický a strojírenský bude z velké části likvidován, že statisíce sklářů, desetitisíce dělníků cukrovarských, desetitisíce drobných rolníků, pěstitelů cukrovky, a desetitisíce kováků budou zbaveni chleba. To jest úplně jasná linie pro kapitalisty, to jest úplně logická konsekvence z hesla autarkie, národní svépomoci, z hesla, které není uplatňováno v kapitalistických státech jen u nás v Československu, nýbrž též v Německu, Polsku, Maďarsku, Rakousku a všude jinde.

Logická konsekvence toho je zničení výrobních sil a Viškovský měl odvahu brutálně to vyjádřiti: Vy, desetitisíce textiláků, kováků, cukrovarnických dělníků a sklářů nemáte več doufati, na konci krise budete ležeti na dlažbě.

Druhý hlas, orgán pražských bursiánů, praví: A definitiv, konec nynějšího stavu? Der Wirtschaftsapparat wird aus der Krise verkleinert hervorgehen. Hospodářský aparát Československa vyjde z krise zmenšen. Rovněž tatáž linie jako u Viškovského. A do třetice Baťa praví: Nepřekážejte smrti, smrt pochází od Boha. My jsme dosud mysleli - a s námi také ševci -, že na př. zničení těch 60.000 existencí ševců nepřišlo od Boha, ale od Bati. "Nepřekážejte smrti, která dává Baťům žít, nepřekážejte smrti, která přichází od Baťů, nepřekážejte smrti milionů, aby kapitalistický systém mohl žít. To je pravý smysl vašeho brutálního počínání, to je konsekvence celé vaší linie, a vy, kteří si říkáte socialisté, kteří si činíte nárok, že máte jiný světový názor, jiný mravní názor, jiný recept, vy úplně tuto linii podporujete. A byl to "Večerník Českého slova", který první vyrazil s heslem: Kupujte domácí výrobky. Autarkie, národní svépomoc, zničení výrobních sil, zničení pracovních sil, zničení milionů, aby kapitalisté, Baťové mohli žít! To je vnitřní, domácí konsekvence hesla národní svépomoci.

A také na mezinárodní třídní aréně vede tato politika ke krajnímu zostření nebezpečí imperialistické války proti jediné zemi, v níž není krise, proti zemi Sovětů, proti zemi pětiletky. Také nynější loupežnické tažení japonského imperialismu k novému rozdělení Číny stále je ostřeji zahroceno proti Sovětskému svazu. Není jasné, že provádění hesla "národní svépomoci" musí až k prasknutí zvýšit třídní a mezinárodní napětí a musí vésti k vyhlazovacímu boji všech proti všem? Není jasné, že pracující lid může se vyhnouti hrozící katastrofě jedině tím, když přivodí katastrofu pánům, katastrofu kapitalistům a jejich systému? Ano, to je tak jasné, jako 1 a 1 jsou 2.

Jak jsem již řekl, politika čsl. kapitalistů a politika také čsl. sociálfašistů neliší se v ničem od politicky mezinárodního kapitálu. I zde je vydáno heslo "národní svépomoci" a heslo: "pracuj a šetři", i zde je podle těchto hesel a v jejich znamení veden vyhlazovací boj proti všemu pracujícímu lidu. I zde utahují kapitalisté řemen, ne sice svůj, ale pracujícímu lidu. Citují z hrobu ducha Metternichova, ducha bezohledné, krvavé buržoasní diktatury. I oni zrychlují tempo na cestě ke zničení značné části výrobních prostředků a pracovních sil. (Výkřiky komunistických poslanců.) O Viškovském, starém císařském radovi, platí: Alte Liebe rostet nicht. I zde kapitalisté vedou se svými sousedy celní, úvěrovou a valutovou válku a konspirují při tom proti jedinému proletářskému státu, proti Sovětům. I jejich heslem je: Nechť zhynou miliony lidí, jen když se zachrání kapitalistický systém. Že tak činí konečně kapitalisté, třídní nepřítel, to je na první pohled pochopitelné. Je to v jeho zájmu, po jeho linii konsekventní, že však na této cestě mohou s nimi ruku v ruce kráčeti t. zv. socialisté, to musí dělníky a především socialistické dělníky zarážet a nutit k přemýšlení o skutečné úloze jejich socialistických vůdců. Vláda, toť výkonný výbor panující třídy, a vláda československá je výkonným orgánem kapitalistické třídy. A v této vládě sedí 7 socialistických vůdců. Všechna opatření této vlády jsou učiněna za jejich souhlasu, ba mnohá na jejich popud. Za souhlasu socialistických vůdců je sděláván nynější státní rozpočet a předloženy t. zv. nouzové zákony. Za souhlasu těchto socialistických vůdců byly sníženy daně kapitalistům, zavedena daň ze mzdy, zvýšeny daně pracujícím rolníkům a živnostníkům. Za souhlasu těchto socialistických vůdců byli a jsou drobní poplatníci napořád exekvováni, zatím co kapitalistům byly přes snížení daní daně ještě odepsány a přes snížení a odepsání daní prominuty další miliardy na daňových nedoplatcích. Ačkoliv kapitalisté dluží miliardy, exekutor jich neobtěžuje a když zde Patejdla jiní si na to stěžují, tedy se obracejí na špatnou adresu; mají si jíti stěžovati k ministrovi financí Traplovi.

Za souhlasu těchto vůdců jsou lidu zdražovány všechny předměty denní potřeby, chleba, maso, cukr, káva čaj, sůl, zápalky, tabák atd., následkem vysokých nepřímých daní a celní a kartelové politiky. Na návrh soc. demokratických a národně socialistických vůdců a specielně na návrh dr Czecha je většina nezaměstnaných vyloučena z podpory v nezaměstnání. Ba tentýž dr Czech je papežštější než papež, gentštější než gentský systém a pokouší se odebrat nárok na podporu v nezaměstnání dalším desetitisícům dělníků, rudým odborářům.

Za souhlasu a podpory t. zv. socialistických vůdců jsou denně vyhazovány tisíce dělníků za vrata továren a ostatním, kteří v továrně ještě zůstali, je snižována mzda. Zkrátka, není případu, kdy by v nějakém útoku kapitalistů proti pracujícímu lidu neměli prsty t. zv. socialističtí vůdcové. Tito vůdcové snaží se skutečně socialisticky cítícím dělníkům namluviti, že vláda a zákon je něco nadtřídního, bohatce i chudáka stejně postihujícího.

Nuže, socialističtí dělníci, říkáme, kteří vidíte, že zákon i nezákon plnou tíhou doléhá na pracujícího člověka, když se brání proti zničení své existence, ptejte se svých vůdců: Kdy a kde dal stíhati na př. váš soc. demokratický ministr spravedlnosti dr Meissner fabrikanta, který vyhodil dělníky na dlažbu, anebo jim snížil mzdy; kdy a kde vyrukovalo četnictvo a policie na ochranu ohroženého dělnictva proti fabrikantovi je ohrožujícímu, kdy a kde dal váš soc. demokratický ministr zásobování lidu Bechyně trestně stíhati na př. takový kartel cukrovarníků, kteří prodávají cukr 5krát dráže, než co je stojí, kdy a kde dal váš nár. sociální ministr financí dr Trapl exekvovati na př. takového Fürstenberka, Schwarzenberga, Schönborna, Telekiho, Weimanna a Petschka, kteří dluží miliony daní; kdy a kde zakročila vláda, v níž sedí 7 vašich vůdců ve prospěch chudých proti bohatým? A dělníci, musíte zjistiti, že ani v jednom případě, nikdy se tato vláda nepostavila ve prospěch dělníků, nýbrž vždycky proti nim a ve prospěch kapitalistů.

Včera zde Hampl mluvil farizejským tónem o jednotě dělnické třídy. Ano, my říkáme, jednota dělnické třídy, to bude to, co učiní pořádek, co učiní přítrž vašemu řádění. A my jsme jediní, kteří pro tuto jednotu dělnické třídy pracují. Tato jednota dělnické třídy, která bude uskutečněna se socialistickými, soc. demokratickými, českosocialistickými i neorganisovanými dělníky, může býti uskutečněna jen proti Hamplovi, Tučnému, Tayerlemu a sociálfašistickým vůdcům. Se soc. demokratickými a českosocialistickými dělníky půjdeme vždy, ale s Hamply, Tayerly, Tučnými nikdy! (Potlesk komunistických poslanců.)

Kapitalistům se chvěje půda pod nohama. Mezi pracujícími vrstvami se vzmáhá přesvědčení, že je nutno kapitalistickou bestii doraziti, že, mají-li miliony a miliony žíti, musí kapitalismus zemříti. Proletariát se šikuje, aby vykonal své historické poslání, poslání býti hrobařem kapitalismu a porodníkem nového společenského systému socialismu.

Na 1/6 zeměkoule socialismus se už buduje. Sociálfašističtí vůdcové vydávají hesla: léčiti kapitalismus. Léčiti kapitalismus vsak znamená ubíjeti pracující lid a podle toho vypadá politika socialistických vůdců. Aby oklamali pracující lid a své vlastní proletářské stoupence, vymýšlejí různé teorie a manévry. Ohromné úspěchy plánovitého hospodářství v Sovětském svazu přesvědčují široké masy o správnosti bolševického principu. Kapitalisté i sociálfašističtí vůdcové chtějí tomu čeliti mluvením o plánovitém hospodářství uvnitř kapitalismu. Je to vůbec možno? Není, neboť principem kapitalismu není plánovitost, nýbrž výrobní anarchie. Plánovitost a kapitalismus jsou dva neslučitelné pojmy, oheň a voda. Jak možno vážně mluviti o plánovitosti, když kapitalismus světový rozbíjí světové hospodářství, světový trh, světovou dělbu práce? Jak možno mluviti vážně o plánovitosti, když všechny kapitalistické státy se obklopují ostnatým drátem cel, povolovacích řízení a různých devisových opatření? Jak možno mluviti o plánovitosti, když všechny kapitalistické státy vedou mezi sebou hospodářskou válku, boj na nůž, permanentní válku kapitalismu? Kapitalismus má jediný plán: jak ničiti výrobní prostředky a pracovní síly.

Vědí to socialističtí vůdcové? Ano, - oni to vědí velmi dobře, ale mluví o plánovitosti, aby před dělníky zastřeli kapitalistický rozvrat a zmatek. Součásti teorie o plánovitosti kapitalistického hospodářství jsou sociálfašistické teorie o státním kapitalismu. Říkají dělníkům: Když již není možno v mezinárodním měřítku docíliti plánovitého hospodářství, lze to učiniti v rámci státu, při čemž stát vystupuje v roli organisátora a plánovitého činitele, a dodávají: státní kapitalismus, toť krok k socialismu.

Jak prakticky vypadá tento krok? Mám několik ukázek z poslední doby. Vezměme na příklad banky: Kreditanstalt zkrachoval v Rakousku, měl několik set milionů ztrát, byl uveden v chod sociálně demokratický princip státního kapitalismu, byl učiněn krok k socialismu. Jak? Tím, že se vybraly peníze od poplatnictva a daly do Kreditanstaltu, aby bylo na účet pracujícího lidu sanováno soukromokapitalistické hospodářství.

Tentýž princip jsme viděli při Deutsche National a Darmstädterbank a Dresdnerbank v Německu, před několika týdny v Paříži byl to bankovní koncern Schneiderův a podobný princip uplatňuje Mussolini v těchto dnech se svou zkrachovanou bankou Commerciale Italiana. A zajímavé bylo slyšeti, co zejména o tomto italském případu mluvili čsl. kapitalisté. Nedávno uveřejnily "Národní listy" článek, v němž si chválí zakročení italské vlády v případě zkrachované banky Comerciale Italiana a říkají, že to je příklad, kterého by bylo možno následovati i v Československu. V Italii zkrachovala největší banka, stát jí odkoupil její podíly na průmyslu; k tomu ovšem potřeboval peníze a proto zřídil novou banku ze státních peněz, tam vložil několik set milionů, zbavil banku starostí o zkrachované podniky a tyto podniky ze státních, to je z poplatnických peněz, sanoval. A "Národní listy" píší, to prý jest náš princip, aby ztráty průmyslu nenesli pouze akcionáři a vkladatelé, nýbrž veškerá veřejnost. To je ten státní kapitalistický princip v praxi, to je ten pokrok k socialismu v praxi! A naše příklady: sta milionů státních peněz v bankách - a teprve nedávno, a snad již to byl Trapl, který znovu dal Anglobance 600 mil. Kč. A chystaný bankovní zákon nebude bankovním zákonem na ochranu vkladatelů, nýbrž naopak bude to zákon na ochranu bank proti drobným vkladatelům. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proto chcete dělat bankovní zákon, abyste bankovní ředitele chránili před drobnými vkladateli. Takový je tedy státně kapitalistický princip: na účet pracujícího lidu zachránit zisky kapitalistů a plánovitě rdousit výrobu. Vědí to socialističtí vůdcové? Ano, ale mluví o státním kapitalismu jako o etapě k socialismu, aby odradili dělníka od boje za skutečný socialism, a když jim teče voda do bot, dovedou páni socialističtí milionáři mluviti také o neschopnosti kapitalismu a o nutnosti socialismu. Čeští soc. demokraté učinili tak posledně na svém sobotním zastupitelstvu. Ale dělníci už vědí, jakmile socialistický milionář promluví o socialismu, že je v tom jistě nějaké čertovo kopýtko. V letech 1918, 1919 a 1920, když to s pány stálo nejhůř, také mluvili o socialismu, dokonce Kramář a Staněk "socialisovali". Proč? Aby dělníky odvrátili od boje za uskutečnění socialismu. A nyní se opět rychlým tempem blížíme k dobám, kdy to s pány bude stejně nebo více smrdět než v době popřevratové, a socialističtí milionáři mají opět plné ruce práce, aby zachránili, aby léčili nevyléčitelný kapitalismus, a při tom mluví dělníkům o socialismu. Ale říkají stejně jako v popřevratových dobách: dělníci, nemůžeme socialisovat trosky, napřed musíme vyléčit pacienta a pak zesocialisovat. Ale dělníci, bohudíky, tuto písničku již znají. Proletariát po druhé už nebude lékařem, nýbrž bude hrobařem kapitalismu. A tomuto boji za povalení kapitalismu, za vytvoření skutečného socialismu (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) budeme státi v čele my, komunisté. Proti vašemu programu hladu, nezaměstnanosti a všeobecného ničení vytýčili jsme plán na zaopatření chleba a práce a plán pomoci pracujícímu rolnictvu a živnostnictvu. Jdeme mezi lid, mezi dělníky v závodech, mezi nezaměstnané, mezi rolníky, drobné státní zaměstnance a živnostníky a burcujeme lid k velkému odporu. Jdeme mezi socialistické dělníky, mezi své třídní kamarády, abychom jim pomohli prohlédnouti kapitalistickou politiku jejich zpanštělých vůdců. Jdeme mezi dělníky bez rozdílu stranické příslušnosti s velkou myšlenkou jednoty dělnické třídy, jednoty ve velkém boji za šťastný, radostný zítřek, za socialismus. A vězte: nic nás nezastaví na této cestě, žádný kriminál, žádný pendrek, žádný četnický bajonet, nás nekoupíte, nás nezkrušíte, nás nezlomíte. Ano, my se hrdě hlásíme k tomu, že vedeme s vámi a s vaším systémem a vašimi řády boj na život a na smrt. Ano, my se otevřeně přiznáváme, že tento boj s vámi provedeme do všech důsledků všemi prostředky. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ano, my v čele s dělnickou třídou zachráníme lidskou společnost před katastrofou tím, že připravíme katastrofu pánům. Ano, my a dělnická třída vyvedeme lidstvo z krise a učiníme pořádek, pořádek ovšem ne váš, nýbrž bolševický, sovětský.

A chcete věděti, jak my budeme řešiti krisi? Nuže, vězte: My vyvlastníme bez náhrady všechny fabriky, banky a doly, zkrátíme pracovní dobu, zvýšíme mzdy a dáme lidu chleba a práci. My vyvlastníme bez náhrady všechny velkostatky a církevní panství a dáme pracujícím rolníkům zdarma půdu. (Výkřiky.) Zrušíme všechny jejich daně a všechny jejich dluhy. My rozvineme a uskutečníme velkorysý plán výstavby průmyslu, ne odbouráním, jako vy, industrialisace zemědělství, velkorysý plán stavby obytných domů, škol a nemocnic (Výkřiky.) a zdokonalené dopravy. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] My uveřejníme a zrušíme všechny tajné vojenské smlouvy a budeme dělati politiku míru a ne politiku války jako vy. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] My zrušíme všechny státní dluhy a nedáme domácím a zahraničním kapitalistům ani haléře. Zavedeme všeobecné a bezplatné sociální pojištění na účet státu a podniků, starým dělníkům a rolníkům dáme pensi, aby mohli slušně žíti. My vyvlastníme bez náhrady velký domovní majetek, z vil a luxusních bytů vystěhujeme kapitalisty a nastěhujeme tam dělníky. (Výkřiky.) Z lázní a letovisek vyházíme kapitalisty a nasadíme tam dělníky a rolníky, kteří se potřebují léčiti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Gottwald (pokračuje): My uskutečníme zrovnoprávnění ženy s mužem, zbavíme ji pout dvojnásobného otroctví a postaráme se, aby mateřství nebylo kletbou, nýbrž radostí. My otevřeme bezplatně dveře všech, i nejvyšších škol, dělnické a rolnické mládeži. Tak my budeme řešiti krisi. Vezmeme pánům a dáme chudobě. Pány zavřeme a dáme lidu svobodu. (Potlesk komunistických poslanců.) To je náš program. Tak my budeme řešiti krisi. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) nebude pak krise, nebude nezaměstnaných, nebude hladu a nebude bídy. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) zbaví pracující lid existenční nejistoty, strachu a hrůzy před zítřkem a zajistí všem pracujícím lidem radostný a šťastný život.

To je náš program. A za uskutečnění tohoto programu budeme bojovati všemi prostředky. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Klement Gottwald