1921: Josif Visarionovič Stalin, Jak si má počínat proletariát...

"Jak si má počínat proletariát, jakou cestu musí nastoupit, aby uvědoměle uskutečnil svůj program, aby svrhl kapitalismus a vybudoval socialismus ? Odpověď je jasná: proletariát nemůže dosáhnout socialismu smírem s buržoasií - musí nastoupit cestu boje, musí to být boj třídní, boj všeho proletariátu proti celé buržoasii. Buď buržoasie a její kapitalismus, anebo proletariát a jeho socialismus ! To musí být základem postupu proletariátu, jeho třídního boje.
 
Třídní boj proletariátu má však rozmanité formy. Třídním bojem je na příklad stávka - ať je to stávka dílčí nebo všeobecná. Třídním bojem je nesporně bojkot, sabotáž. Třídním bojem jsou též manifestace, demonstrace, účast v zastupitelských orgánech a j. - ať je to již parlament, nebe orgány místní samosprávy. To vše jsou různé formy jednoho a téhož třídního boje. Nebudeme se zde zabývat tím, která z těchto forem má větší význam pro proletariát v jeho třídním boji. Je možno říci, že podle doby a okolností proletariát může nepochybně použít každé z nich jako prostředku, nutného k povznesení svého uvědomění a organisovanosti. A uvědomění a organisovanosti je proletariátu zapotřebí jako v vzduchu.
 
Nutno však také říci, že pro proletariát jsou všechny tyto formy boje pouze přípravnými prostředky, že žádná z těchto forem, sama o sobě, není rozhodujícím prostředkem, kterým proletariát může zničit kapitalismus. Kapitalismus nelze zničit pouze všeobecnou stávkou: všeobecná stávka může jen připravit určité podmínky pro zničení kapitalismu. Je a1e nemyslitelné, aby proletariát mohl svrhnout kapitalismus jen svou účastí v parlamentě: s pomocí parlamentarismu mohou být pouze připraveny některé podmínky pro svržení kapitalismu.
 
Jaký je tedy rozhodující prostředek, jímž proletariát svrhne kapitalistický řád ? Tímto prostředkem je socialistická revoluce. Stávky, bojkot, parlamentarismus, manifestace, demonstrace - všechny tyto formy boje jsou dobré jako prostředky, jež proletariát připravují k boji a organisují jej. Avšak žádný z těchto prostředků není s to odstranit dnešní nerovnost. Je nutno, aby všechny tyto prostředky vyústily v jeden hlavní a rozhodující prostředek, je nutno, aby se proletariát pozvedl a provedl rozhodný útok na buržoasii, aby do základů zničil kapitalismus. Takovým hlavním a rozhodujícím prostředkem je právě socialistická revoluce.
 
Socialistickou revoluci nemůžeme považovat za nenadálý a bleskový úder, je to dlouhodobý boj proletářských mas, které zasazují buržoasii porážky a zmocňují se jejích posic. A protože vítězství proletariátu bude současně znamenat vládu proletariátu nad poraženou buržoasií, protože v okamžiku srážky tříd porážka jedné třídy znamená panství druhé - prvním stupněm socialistické revoluce bude politické panství proletariátu nad buržoasií. Socialistická diktatura proletariátu, dobytí moci proletariátem - tím musí začít socialistická revoluce. A to znamená, že dokud buržoasie není úplně poražena, dokud její bohatství nebude zkonfiskováno, musí mít proletariát nutně k disposici vojenskou moc, musí mít nutně svou "proletářskou gardu", s jejíž pomocí odrazí kontrarevoluční útoky skomírající buržoasie, jak tomu bylo u pařížského proletariátu v době Komuny.
 
Socialistická diktatura proletariátu je nutná k tomu, aby proletariát s její pomocí mohl vyvlastnit buržoasii, aby mohl veškeré buržoasii konfiskovat půdu, lesy, továrny a závody, stroje, železnice atd. Vyvlastnění buržoasie - to musí být cílem socialistické revoluce. To je hlavní a rozhodující prostředek, s jehož pomocí proletariát svrhne současný kapitalistický řád. Proto Karel Marx již r.1847 říkal: "... Prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu . . . Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoasii veškerý kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou . . proletariátu zorganisovaného v panující třídu . " (viz "Komunistický manifest") . To je cesta, kterou musí jít proletariát, chce-li uskutečnit socialismus. Z této všeobecné zásady vyplývají též všechny ostatní názory o taktice. Stávky, bojkot, demonstrace a parlamentarismus mají význam jen potud, pokud posilují organisaci proletariátu, pokud podporují upevnění a rozšíření jeho organisace k provedení socialistické revoluce."