Filantrop
Byl jsem vám trop.
Kdo je filantrop,
ptala se slečna.
Že bude vděčná,
odpovím-li rázně,
neznaje bázně.
A tak zkoumám teď
správnou odpověď.
 
 
Filantrop, děj se co děj
je lidumil, dobroděj.
Pro něho třaskaviny – dynamit
jsou slávy a moci pevný štít.
Takovými spáry
roztrhá lidi v cáry.
Pak vzývá jejich popel
Alfred Bernhard Nobel.
J.Š., ve sbírce Střípky

Proč Molotov nedostal
Nobelovu cenu?

aneb
Válka a mír v současné epoše

V sobotu, dne 23.4.2004 se konala v budově ÚV KSČM
teoretická konference na téma Mír a válka v současné epoše. Její příprava byla problematická; úvodní referát si připravoval 69 roků starý pan JUDr.Václav Jumr, kandidát na poslance parlamentu Evropské unie za KSČM; četl jsem o tom v jednom dopisu i ve Volebních novinách KSČM. Pan Jumr nakonec odmítl referovat a narychlo jej "zaskočil" pan Skála – všeobecně známý široké veřejnosti právě tím, že byl posledním předsedou Mezinárodního svazu studentstva.

Dříve něž o naší dnešní věci začnu pojednávat, musím uvést několik poznámek.

Ta první spočívá v tom, že se pan Skála zásadně mýlil v hodnocení vývoje socializmu po smrti J.V.Stalina, tedy v hodnocení toho historického úseku, kterému jsem věnoval pozornost, jež vyústila do mých literárních projevů, které nebyly vydány knižně, ale vydány by měly být. O tom volají nejen omyly pana Skály, ale všeobecná, široká a hluboká neznalost této problematiky. K mé lítosti jsou zásadními omyly poznamenány i statě renomovaných a vydávaných autorů. Moje vnitřní nespokojenost s tímto stavem je hlavním, možná, že jediným důvodem, který mě vedl k rozhodnutí napsat toto pojednání. A ještě jednu poznámku z tohoto soudku: S ohledem na skutečnosti, které jsem teď uvedl, se omezím jen na to co mělo v referátu nebo v diskusních příspěvcích spojitost s výše dotčenou poznámkou.

Nyní o způsobu podání úvodního referátu konference: Pan Skála se vyjadřoval s přehledem, přesvědčivě a rázně. V tomto směru mu posloužily jeho úsečné výroky. Nejdříve se mně zdálo, že nemají za úkol informovat nebo získávat posluchače, ale překvapovat ho, někdy i ohromovat. Mimo to: V jeho projevu se najdou i místa, obtěžkaná výrazy, snažící se vyhnout přímé specifikací jevů a tak se zbavit eventuální právní odpovědnosti. To musíme chápat; v buržoazní demokracii je nutné být opatrným, obezřetným. To platí především o veřejných projevech. A jaksi mimo můj hlavní zájem: Faktem, pro který mám pochopení, zůstává, že argumenty tématu přednášky, dotýkající se současnosti, nekonfrontoval pan Skála se současnou politikou KSČM a omezil se v tomto ohledu na ideologicky, politicky i třídně vzdálenou sociální demokracii a na činnost KSČ z období, kdy boj o socializmus začínal v českých podmínkách hořet.

Velkou škodou se mně jeví další nepříjemná skutečnost. Pan Skála hovořil velmi rychle a polykal koncovky mnohých slov. A to za velmi, velmi špatné akustiky zasedacího sálu. Jeho projev jsem nahrával na diktafon ze značné vzdálenosti, kam pronikaly spíš rušivé zvuky, zachycené mikrofony předsednictva, než hlas řečníka. Pak záznam hlasu pana Skály je na mnohých místech velmi špatný, na některých místech dokonce nerozluštitelný. Myslím si, že i přes tyto nepříjemné jevy, mám v rukou podklad, který nakonec přece jen umožňuje orientovat se v projevu pana Skály. A ten prvými slovy uvedl:

"Pro nás marxisty není vůbec mír čímsi instrumentálním. Je vrcholnou hodnotou sám o sobě." A zde jsem jaksi v koutě. Nevím o čem a v jakém smyslu vlastně pan Skála začal. Měl-li návštěvníky auditoria za filozoficky široce vzdělané, pak asi myslel na instrumentalizmus amerického filozofa Deweye a jeho žáky, pro které jsou pojmy, vědecké zákony a teorie pouze instrumenty, nástroji, klíči k ovládnutí situace. Tito pánové se snaží vzkřísit heslo Bersteinova revizionizmu, tvrdící: Hnutí je vším, konečný cíl není ničím. I teď, již ve chvíli časového odstupu, zůstáván rozpačitým a nevím, nevím. Faktem zůstává, že takový začátek vsunul mezi nás klín pochyb. Škoda. Už teď tu straší otázka: jaký bude konec úvahy nad projevem pana Skály?

Potom přešel pan Skála do období vzniku Velké říjnové socialistické revoluce. Při tom uvedl: "Komunistické hnutí mělo odvahu dát přednost míru i ve chvíli, kdy zůstalo úplně samo... Lenin musel projít hotovým peklem už krátce po říjnové revoluci za to, že Rusko vyvedl z  první světové války..."

V následující stati hovořil pan Skála s ostrým zaujetím proti sociální demokracii a na důkazech, které postrádaly přesnou specifikaci, ji vinil z odpovědnosti za prolitou dělnickou krev. V té souvislosti se zmínil o podpoře válečných úvěrů a o "schizmatu dělnického hnutí..." Ani za pomoci literárních příruček se mi nepodařilo rozšifrovat tuto pasáž projevu pana Skály.

Potom v projevu byla výrazná zmínka o hitlerovském boji za lebensraum, o tom, že celá Evropa se vzdala, zvedla ruce před Hitlerem a že porazit jej dokázal jen Sovětský svaz. V té souvislosti uvedl pan Skála: "Uteklo vlastně pár měsíců a ti kdož mu děkovali i za svou vlastní záchranu, mu vyhlásili studenou válku." A to byla trefa, která strhla závoj, halící těžké, hanebné provinění světové buržoazie.

Potom se pan Skála s důrazem zmínil o generální zradě Gorbačova a k porážce socializmu uvedl: "Však minimálně dvě věci víme již dávno. Klíčovou objektivní podmínkou jak studená válka nakonec skončila byla právě dohodová oběť, kterou na sebe socializmus vzal za světový mír. Tomu se může pošklebovat jenom ten, kdo je naprosto mdlého ducha a nutně pokleslé morálky." A to je prvé místo, kde se s panem Skálou rozcházím zásadně, to je místo, kam se ještě v tomto pojednání vrátím, abych se pokusil vysvětlit omyl, strašný omyl pana Skály. Nebo snad jde o projev hrubého, záměrného a proto na falešnou stranu mířícího revizionizmu?

Hned poté se pan Skála zásadně mýlí podruhé a to když tvrdil: "Proti válkám se nestavíme až když jsou na spadnutí, chceme je totiž vymýtit navždy a se všemi kořeny..." Hezké, správné stanovisko. Zde omyl, zásadní omyl spočívá v zásadním detailu. Pan Skála neřekl jak lze války vymýtit i s kořeny. To mu řekli delegáti, spíš delegátky z rakouského a německého prostředí, na konferenci mluvící anglicky; pan Skála jejich projev tlumočil a při tom snad ani nepřišel na své pochybení. To ukazuje na nutnost a oprávněnost mojí kritiky. Podrobněji o tom pojednám ještě zde, ale později.

Potom, v rozsahu, který to na konferenci umožňoval, se pan Skála zmínil o rusko-japonské válce v roce 1905 a o první i druhé válce světové. V té souvislosti velmi správně uvedl: "Rozpoutá-li buržoazie novou světovou válku, po jejím skončení se nedopočítá řady svých vlád..."

V následující části, jak ji rozumím, zabýval se pan Skála širší tématikou válek. V té souvislosti také uvedl: "Zatím to vždy bylo tak, že důsledné marxistické levici otevřely nový prostor až následky loupeživých válek... Lze to však už také jednou obrátit? Dosáhnout hlubších společenských změn mnohem dřív, ne až nad miliony hrobů nebo když hrozí, že se budou muset kopat..." To asi není omyl pana Skály, to je snad jen jeho přechodný názor, pramenící z nedostatečné informace. Náprava názoru pana Skály jistě vyplyne z Leninova stanoviska, která zde bude rozvedeno.

V následující stati pan Skála ze široka hovořil o zvratu v rovnováze sil, který nastal na sklonku osmdesátých let minulého století; konkrétně k tomu uvedl: "Jedna polehčující okolnost by tu byla. To jak přímo z Kremlu udělali pro světovou reakci všechno, čeho ne a ne dosáhnout studenou válkou; v reálných dějinách analogii nemá. Má ji jen v mytologii... Tím ubožejší je to ovšem mytologie, s níž se roztrhl pytel... a která tvrdila, že náš kolaps byl zákonitý..." A to jsme u třetího, kardinálního omylu pana Skály. Kolaps to byl naprosto zákonitý a došlo k němu po procesu, který trval od smrti J.V.Stalina, tedy od začátku března 1953, tedy déle jak tři desetiletí. I o tom přinesu podrobnější důkazy.

S mnou uvedeným okruhem otázek souvisí i další text, ve kterém pan Skála uvedl: "Kdyby totiž to, co se koncem osmdesátých let stalo, bylo jen trochu zákonité, musel by existovat ne jeden, ale desítky a stovky protagonistů, schopných něco takového předpovědět. Už dávno by se tahali o Nobelovy ceny a o honoráře za redakce svých dílek..." A tady jsme u merita omylu pana Skály i u nadneseného názvu tohoto pojednání.

Bylo by třeba zamýšlet se i nad některými jinými částmi projevu pana Skály, ale to již není moje parketa, na to nemám kvalifikaci. Budu se držet svého, toho, čemu jsem věnoval zájem i čas, toho, s čím veřejnost seznámena nebyla i když seznámena mohla být. Při tom sám budu především mlčet a hovořit budou autority. Nejdříve se nechám zastoupit zahraničními účastníky konference.

Čeští diskutéři potvrdili svou dávnou orientaci na revizionizmus, v lepším případě na beztřídní dějepis, dělaný jen velikány historie. Mezi nimi se ukázali i jedinci, vyznávající vliv technické stránky na charakter jednotlivých dějinných úseků. Politicky vzato, diskuse na konferenci, to je velmi špatná bilance ideové a třídní vyzrálosti stávající politické "avantgardy" v Čechách. Nic na tomto odsudku nemůže změnit třídně orientovaný, nepřednesený příspěvek Zd.Košťála, do kterého jsem měl možnost nahlédnout. Zato zahraniční hosté z německého prostředí přinesli důkaz, jasně tvrdící: komunistické vědomí nevymřelo, žije a je v dobrých rukou. A o tom teď bude zmínka.

Hosté z prostředí, kde se mluví německy, kteří však na konferenci vystupovali anglicky, byli mladí a proto spíš hovořili o současnosti, což by bylo možno vyjádřit i výrokem: diskutovali mimo moje téma. Přesto však moji strunu také rozezvučeli. Delegátka z marxisticko-leninského křídla Komunistické strany Rakouska, soudružka, snad Iciová, se dovolávala francouzského socialisty, jehož jméno jsem ze záznamu diktafonu nerozluštil. Ten měl říct: "Kapitalizmus přináší válku asi jako mraky přinášejí déšť. Mír, svoboda a sociální spravedlnost se nemohou rozvinout dříve než bude zlomena síla monopolního kapitalizmu." A dodala: "Soudruzi! Mějme právě toto stále na zřeteli, pokud hovoříme o válce a míru."

Byla to slova spíš pro M.Ransdorfa a jeho teorii občanské společnosti, který právě prostřednictvím zasedajících na konferenci vstupoval do volební arény jako kandidát KSČM č.1 na poslance parlamentu EU; tedy na poslance parlamentu monopolního kapitálu. Ale je to i upozornění pro pana Skálu. Není co závidět západním velkoměstům. Mír si nevyprotestují davy zcela zaplňující světová velkoměsta; trvalý a všeobecný mír za kapitalizmu možný není, za kapitalizmu války nelze vyvrátit s kořeny. Takovou utopii hlásal N.S.Chruščov. A to byl podvod, nazvaný "leninskou mírovou politikou", ačkoliv byl v zásadním rozporu s Leninovým učením o míru. Kromě toho, taková revize Leninova učení jen glorifikovala buržoazii a proto se stala jednou z příčin kolapsu socializmu, pane Skálo. Tomu se nepošklebují. To vyplývá z historických, filozofických i ideologických poznatků, prokázaných životem. To nezměníte ani kdybyste se mně veřejně vysmál, obvinil mě z naprosto mdlého ducha a nutně pokleslé morálky.

Dalším z této skupiny byl Němec, snad z Německé strany práce, snad se jmenoval Pokrok. Podrobně mluvil o horké současnosti. Ale své vystoupení začal odvíjet z minulosti. Odvolával se B.Brechta. Ten měl, jak jsem vyšifroval z diktafonu, říct: "Kapitalisté musí válku chtít... Němečtí imperialisté mají dvě možnosti. Buď zradí Německo a předají ho do rukou USA nebo podvedou USA a stanou se světovými lídry sami."

Soudruh Pokrok se dovolával výroku J.V.Stalina, který je v Čechách známý, uvedu ho zde v plném znění:

„Vyhrát válku s Německem znamená uskutečnit veliké historické dílo. Avšak vyhrát válku neznamená ještě zabezpečit národům pevný mír a spolehlivou bezpečnost v budoucnu. Úkolem je nejen vyhrát válku, nýbrž znemožnit vznik nové agrese a nové války, ne-li navždy, tedy aspoň na dlouhou dobu. Německo bude samozřejmě po porážce odzbrojeno jak v hospodářském smyslu, tak i ve vojensko-politickém ohledu. Bylo by však naivní se domnívat, že se nepokusí obnovit svou moc a podniknout novou agresi…“ (J.V.Stalin, O velké vlastenecké válce, Svoboda, 1945, str. 126 a 127)

Tak zde to vidíme plasticky. Ani v době poznamenaná zlatem vítězství nad fašizmem J.V.Stalin nevěřil, nemohl věřit na trvalý mír. Nebyl to Chruščov, proto dobře věděl, že trvalý mír v třídně rozpolceném světě možný není. Vždyť byl poražen jen fašizmus. Světová buržoazie se zapotácela, ale své panství, sice sec sakra pošramocené, přece jen v podstatě udržela. Proto její problémy musí pokračovat; zvlášť nyní, kdy třídní oponent nemá sílu státní moci. Pravda barona Karl von Clausewitze má volnou cestu; měla ji i za panování divokého, neurvalého a bezohledného revizionisty N.S.Chruščova. V jaké formě se nyní lidstvu projeví Clausewitzovo prohlášení zatím známo není; ale ke slovu se dostane, pane Skálo. Clausewitzovo stanovisko nepřemůžete, to nepřemůže nápor maloměšťáckých mírových liberálů, ani kdyby všechna velkoměsta světa, včetně Prahy a Lysé nad Labem, praskla ve švech pod jejich tlakem.

Mnohé, z otázky právě uvedené, naznačila mladičká Andrea Schön, když v improvizovaném projevu anglicky uvedla: "Je pozoruhodné, že mnozí francouzští autoři se otevřeně vysmívají propadajícímu ekonomickému vlivu Ameriky ve světě. Říkají: Sbohem americká světová nadvládo. Pozoruhodné je také to, že jejich výroky jsou spíš publikovány v Německu, než doma, ve Francii. Je to tak proto, že kapitál německé buržoazie se začal vyrovnávat s kapitálem americkým. Proto se v tisku uvádí: Ekonomika německá a americká si hledí z oči do očí. To se také týká i vyrovnávání v oblasti militarizmu – vojenské moci... Co USA především vyvádí z míry? Že evropské mocnosti budují své satelity a tak v této oblasti přestávají být závislými na USA."

A její závěr? Ten byl mimo rámec chápání českého rozumu, tolik, tolik zasaženého revizionizmem Made in Chruščov.

A.Schön uvedla: "Chceme imperializmus porazit. Ve finále to může být jen proletariát" jednotlivých zemí, (pane Skálo), "který může zastavit a svrhnout moc kapitálu, moc imperializmu a tím odstranit všechno co z ní vyplývá. Musíme dělnické třídě, pracujícím našich zemí stále vysvětlovat, že jediná cesta k vysvobození je svrhnout vládnoucí kruhy." A ne se s nimi podílet na moci, vážený pane Ransdorf a vy všichni ostatní z vedení KSČM.

A nyní se obrátím k našim klasikům. A to hlavně abych ukázal zradu revizionizmu a mírovou politiku v jejich, komunistické koncepci. 

XX.sjezd KSSS věnoval mnoho pozornosti leninskému míru – v těžkých rozporech s Leninovými stanovisky. Byla tato zanícená snaha, charakterizována jako leninská i když na prvý pohled byla zcela neperspektivní, zcestná, jen glorifikující buržoazii, která ve své zásadní koncepci nenáviděla socializmus a pro jeho porážku byla ochotna přinést jakoukoliv oběť svých poddaných. Buržoazie při "mírových jednáních" manévrovala, stala se nedostižnou když jednání a podněty revizionistů odmítala; tak ukazovala svoji sílu a nedostižnost, převahu i nadřazenost nad socializmem, krvácejícím z ran, uštědřených mu revizionizmem.

V.I.Lenin pojednal o míru mnohokrát, zde připomenu jen:

"Jednou z forem balamucení dělnické třídy je pacifizmus a abstraktní hlásání míru. Za kapitalizmu, a zvláště v jeho imperialistickém stadiu, jsou války nevyhnutelné. Na druhé straně však nemohou sociální demokraté popírat kladný význam revolučních válek, tj. válek nikoliv imperialistických, nýbrž takových, jaké byly vedeny na příklad v letech 1789 – 1871 za svržení národnostního útlaku a za vytvoření národních kapitalistických států, ze států feudálně rozdrobených, nebo jako může vést proletariát, aby v boji proti buržoazii vítězně ubránil své vymoženosti. Propaganda míru musí být provázena výzvou k revolučním akcím mas, jinak rozsévá iluze, demoralizuje proletariát vštěpováním víry v humánnost buržoazie a dělá z něho hračku v rukou tajné diplomacie… Hluboce chybná je zvláště myšlenka, že je možný tak zvaný demokratický mír bez řady revolucí." (V.I.Lenin v březnu roku 1915 na Konferenci zahraničních sekcí SDDSR, Spisy, sv.21, str.158 a 159)

A zde máte, pane Skálo, zdrcující kritiku, tak zvaného mírového soužití dvou společenských systému, o které s velkým nasazením usiloval revizionizmus po dlouhé historické období, jemuž, jak se mi zdá, podlehl i Mezinárodní svaz studentstva, který jste vedl.

Stanovisko V.I.Lenina, zde uvedené, by mělo stačit k Vaší kritice, do které je nutno zařadit, jak jsem již zde uvedl, i vystoupení hostů z německého prostředí. Ale protože mně zbývá ještě trochu místa a protože se s mírem za doby revizionistického panství balamutilo s velkou nehorázností, přinesu ještě zlatý hřeb z XXII.sjezdu KSSS. Na něm vedoucí redaktor listu Pravda P.A.Saťukov pranýřoval V.M.Molotova. Představte si, on, Molotov, v dopise ÚV KSSS tvrdil: návrh programu KSSS, který má být přijat XXII.sjezdem KSSS, obsahuje pacifizmus a revizionizmus. Tuto část dopisu označil P.A.Saťukov za hnusné pomlouvání leninské strany, jejího bojového revolučního marxisticko-leninského programu, který prý byl na celém světě nazván komunistickým manifestem současné epochy. A to vše úplně bez argumentů, které by jen z části vyvrátily tvrzení V.M.Molotova.

P.A.Saťukov také uvedl: "Molotov dospěl až k otevřenému vystoupení proti jasným Leninovým směrnicím… Je podivné a neuvěřitelné slyšet od člověka, který si činí nárok na úlohu vykladače leninizmu, tvrzení, že Lenin nikdy a nikde nemluvil o mírovém soužití států s různým společenským zřízením. Takto hovořit znamená vyvracet jednu z nejdůležitějších teoretických pouček V.I.Lenina. Jeho teorii o možnosti vítězství socializmu v jedné, jednotlivé zemi. Zvítězí-li socializmus v jedné zemi, pak to znamená, že tato země nezbytně musí existovat společně se státy jiného společenského zřízení – kapitalistického."

P.A.Saťukov neodpověděl na argument V.M.Molotova, který je velmi prostý a jednoduchý. Tvrdil, jak vyplývá z vystoupení P.A.Saťukova, že V.I.Lenin nikdy a nikde nemluvil o mírovém soužití. Vyvrátit takové tvrzení by bylo snadné. Stačilo by říci: Omyl pane Molotov, V.I.Lenin o mírovém soužití mluvil tam a tam, tehdy a tehdy, což je uveřejněno v těch a těch dokumentech. Ale ono skutečně takové Leninovo slov nikdy a nikde nepadlo!!! Prostě leninská politika mírového soužití je hanebnou konstrukcí sovětského revizionizmu a je jedno, zda ji vyrobil N.S.Chruščov nebo jiný podvodník komunistů a všeho drobného lidu světa!

V.I.Lenin, když vyslovil svou velkou myšlenku o možnosti vybudovat socializmus nejprve v několika málo zemích nebo dokonce jedné, jednotlivé zemi, jedním dechem uvedl: "...je možné vítězství socializmu nejprve v několika málo zemích nebo dokonce v jedné, jednotlivé kapitalistické zemi. Vítězný proletariát této země by se po vyvlastnění kapitalistů a zorganizování socialistické výroby ve své zemi postavil proti ostatnímu kapitalistickému světu, získával by na svou stranu utlačované třídy jiných zemí, podněcoval by je k povstání proti kapitalistům, a kdyby bylo zapotřebí, vystupoval by vojensky proti vykořisťovatelům a jejich státům. Politickou formu společnosti, ve které zvítězil proletariát tím, že svrhne buržoazii, bude demokratická republika, stále více centralizující síly proletariátu daného národa nebo daných národů v boji proti státům, které ještě nepřešly k socializmu. Není možno odstranit třídy bez diktatury proletariátu. Není možné svobodné sjednocení národů v socializmu bez více nebo méně dlouhého houževnatého boje socialistických republik proti zaostalým státům." (V.I.Lenin, Spisy, sv.21, str.343).

V tomto místě, ve velmi nadlehčeném smyslu, si dovolují ukázat na příčiny, která zabránily, aby V.M.Molotov byl poctěn Nobelovou cenou za kritiku revizionizmu, který zákonitě, zradou přivedl komunizmus do tragedie. On to byl, V.M.Molotov, kdo kritizoval tzv. mírové soužití dvou různých společenských systémů již v roce 1961, před XXII.sjezdem KSSS. Ale ukřičeli ho "soudruzi" revizionisté, pane Skálo, ukřičeli ho.

Teď již vážně. Nelze neuvést, že i V.M.Molotov byl mezi pučisty, (osm jich bylo), kteří v hodině smrti J.V.Stalina prosadili nástup moci revizionizmu v předsednictvu ÚV KSSS a v radě ministrů SSSR. Jeho pozdější kritika revizionizmu byla už jen revolucí na kolenou.

Kromě toho: Výraz odchylky od trendu již všeobecně zavedeného revizionizmu, je nutno na XXII.sjezdu KSSS spatřovat i v Čou En-lajově vystoupení, ve kterém mimo jiné uvedl:

"V Deklaraci i v Prohlášení z roku 1957 a 1960 se uvádí, ... naše jednota je upevněna společnými ideály a společnou věcí. Upevňovala se a rozvíjela ve společném boji proti společným nepřátelům. Spočívá na základě marxizmu-leninizmu a proletářského internacionalizmu. Tato naše jednota obstála ve zkouškách a žádné síly ji nejsou schopny podkopat. Náš socialistický tábor, složený z dvanácti bratrských zemí od Korejské lidově demokratické republiky až po Albánskou lidovou republiku", (která se právě na XXII.sjezdu KSSS dostala pod neutichající, přímo zuřivou bubnovou palbu Chruščovova revizionizmu), "je jediným celkem. Mezi našimi socialistickými zeměmi a mezi našimi komunistickými stranami existuje bratrská vzájemná podpora a spolupráce na základě samostatnosti a naprosté rovnoprávnosti. Musíme se co nejtěsněji semknout v jeden celek, musíme střežit naší jednotu jako oko v hlavě a v žádném případě nesmíme dopustit žádné jednání a činy, které by tuto jednotu poškozovaly."

Byla to marná výzva, "sovětský" revizionizmus jel po XXII.sjezdu KSSS, který byl vrcholem zrady, do závěrečné etapy svého zrádného vývoje.

Uprostřed roku 1963 se v Moskvě projednával dopis ÚV KS Číny ÚV KS Sovětského svazu. Za dramatických okolností si čínští komunisté vynutili jeho zveřejnění. Tak se nám dostal do ruky asi jediný autentický doklad o poměrech v mezinárodním komunistickém hnutí krátce před jeho úplným rozpadem. V dopisu mimo jiné čínští komunisté uvedli:

"Proletářská strana nesmí nikdy stavět své myšlení, svou politiku revoluce a celou svou práci na předpokladu, že imperialisté a reakcionáři přistoupí na mírovou přeměnu.

     Proletářská strana se musí připravit na dvě možnosti: současně s přípravou k mírovému rozvití revoluce musí se rovněž připravit na nikoliv mírový rozvoj…

Zanedbá-li tyto přípravy, ochromí proletářská strana revoluční odhodlání proletariátu, ideologicky se odzbrojí a upadne do zcela pasivního stavu nepřipravenosti jak politické, tak i organizační, a tím zahubí revoluční věc proletariátu…" (a také KSSS a ostatní strany, zasažené revizionizmem, ji zahubily!)

"12. Všechny sociální revoluce v různých období dějin lidstva jsou historicky nevyhnutelné a řídí se objektivními zákony nezávislými na vůli člověka. Dějiny nadto ukazují, že nikdy nebylo revoluce, která dokázala zvítězit bez oklik a jistých obětí.

Jisté osoby jednoznačně zveličují úlohu mírového soutěžení mezi socialistickými a imperialistickými zeměmi ve snaze na- hradit mírovým soutěžením revoluční boj utlačovaného lidu. Podle jejich učení by se zdálo, že imperialismus se automaticky zhroutí v průběhu tohoto mírového soutěžení a že stačí, aby utlačované národy klidně čekaly na příchod tohoto dne. Co to má společného s marxismem – leninismem?

14. … Je politováníhodné, že jistí lidé v mezinárodním komunistickém hnutí mluví mnoho a své lásce k míru a nenávisti k válce, ale ani v nejmenším nechtějí porozumět jednoduché pravdě o válce, jak ji formuloval Lenin, který řekl:

'Zdá se mi, že hlavní věc, na kterou se obyčejně v diskusích o válce zapomíná a které se nevěnuje dostatečná pozornost, hlavní věc, o kterou se vede tolik sporů, a já bych řekl že snad až zbytečných, bezvýsledných a neúčelných sporů – tkví v tom, že se zapomíná na nejdůležitější otázku, totiž jakou třídní povahu má válka, proč tato válka vzplanula, které třídy ji vedou a jaké historickoekonomické podmínky ji vyvolaly' (Spisy,sv.24,str.396)…

Jak je možné odstranit válku? Lenin to viděl takto:

'Naším cílem je dosažení socialistického společenského zřízení, které tím, že odstraní rozdělení lidstva na třídy a každé vykořisťování člověka člověkem a jednoho národa druhým národem, odstraní nutně i každou možnost válek vůbec. (Spisy,sv.24,str.397)…

Jistí lidé však přesto nyní tvrdí, že je možno vytvořit 'svět bez zbraní, bez ozbrojených sil a bez válek, na základě všeobecného a úplného odzbrojení' při trvající existenci imperializmu a vykořisťování člověka člověkem. To je čirá iluze…

Považuje-li někdo všeobecné a úplné odzbrojení za základní cestu ke světovému míru a šíří iluzi, že imperializmus automaticky složí zbraně, pak se snaží likvidovat revoluční boj utlačovaných národů pod záminkou odzbrojení. Tím úmyslně klame lid celého světa a napomáhá imperialistům v jejich politice války a agrese.

Jsme toho názoru, že aby byl překonán nynější ideologický zmatek v mezinárodním komunistickém hnutí v otázce míru, musí být Leninovy teze, překroucené soudobými revizionisty, očištěny v zájmu boje proti imperialismu a obrany světového míru…

Světový mír je možno hájit jedině spoléháním na rozvoj sil socialistického tábora, na revoluční boj proletariátu a pracujících všech zemí, na osvobozenecký boj utlačovaných národů a boj všech mírumilovných lidí.

Toto je leninská politika. Kterákoli opačná politika v žádném případě nepovede ke světovému míru, ale povzbudí ambice imperialistů a zvýší nebezpečí světové války…"

Když jsme nahlédli do dopisu čínských komunistů ve věcí míru a války, zdržíme se zde ještě kratičkým pohledem na některé další oblasti zrady revizionizmu, jak je, s diplo-matickou opatrností, připomínal dopis ÚV KS Číny.

     "17. Po velmi dlouhé historické období po převzetí moci proletariátem zůstává třídní boj objektivním zákonem nezávislým na vůli člověka, lišící se pouze formou před převzetím moci… Život tyto Leninovy závěry potvrdil…

Popřít existenci třídního boje v období diktatury proletariátu a nutnost dovršit socialistickou revoluci na hospodářské, politické a ideologické frontě je nesprávné, neodpovídá objektivní realitě a porušuje marxismus–leninismus…

18. …Ve své Kritice Gothajského programu položil Marx otázku takto: "…Mezi kapitalistickou a komunistickou společností leží období revoluční přeměny jedné společnosti v druhou. Tomu období odpovídá také politické přechodné období, v němž stát nemůže být ničím jiným než revoluční diktaturou proletariátu." (K.Marx-B.Engels, Vybrané spisy str.28, Svoboda 1950)

Lenin často zdůrazňoval velkou Marxovu teorii diktatury proletariátu a analyzoval vývoj této teorie, zejména ve svém díle Stát a revoluce, kde napsal: '…přechod od kapitalistické společnosti, která se vyvíjí ke komunismu, ke komunistické společnosti, je nemožný bez politického přechodného období a stát tohoto období může být pouze diktatura proletariátu.' (Spisy, sv.25,str.478)

Lenin dále řekl: 'Podstatu Marxova učení o státu si osvojil jedině ten kdo pochopil, že diktatura jedné třídy je nutná nejen pro každou třídní společnost vůbec, nejen pro proletariát, jenž svrhl buržoazii, nýbrž i pro celé historické období, oddělující kapitalismus od beztřídní společnosti, od komunismus'. (Spisy, sv.25,str.423)

…základní Marxovou a Leninovou tezí je, že diktatura proletariátu bude nezbytně pokračovat po celé historické období přechodu od kapitalismu ke komunismus, tj. po celé období odstraňování všech třídních rozporů a vstupu do beztřídní společnosti, do vyšší fáze komunistické společnosti.

Co se stane, bude-li na půli cesty oznámeno, že diktatura proletariátu již není nutná?

Není to v rozporu s učením Marxe a Lenina o státě diktatury proletariátu?… vedlo by to k nesmírně vážným důsledkům a naprosto znemožnilo jakýkoli přechod ke komunismu.

Může existovat všelidový stát? Je možné nahradit stát diktatury proletariátu všelidovým státem?

To není otázka vnitřních záležitostí té které země, ale základní problém ztělesňující univerzální pravdu marxismu–leninismu.

Podle názorů marxistů–leninovců neexistuje nic takového jako je netřídní nebo nadtřídní stát. Pokud stát zůstane státem, bude mít třídní charakter. Pokud bude stát existovat, nemůže být státem všelidovým. Jakmile se stane společnost beztřídní, přestane existovat stát…"

Tak zde jen tolik z dopisu ÚV KS Číny ÚV KS Sovětského svazu z poloviny roku 1963.

Revizionisté se nevzdali zrádného záměru. Proto jejich systém, zrozený REVIZIONIZMEM po otci, ZRADOU po matce a v životě vedený mudrlantskými řečmi, které pronášeli ZRÁDCI typu Suslova nebo Jakovleva, Hendrycha, Biľaka či Fojtíka, musel ZÁKONITĚ zahynout v tichém procesu. Co vím? Stejným způsobem se zhroutilo jen Rakousko-Uhersko; ne však světový politický systém skutečně komunistický; jeho předvoj, Sovětský svaz, ten vyšel na konci prvé poloviny dvacátého století vítězně ze strašné světové války, organizované proti němu mezinárodním komplotem; ten vnitřní komplot, ten byl úspěšnější, ten volně působil 36 let; ten jen potvrdil, že pevnost je možno zlehka pokořit zevnitř, než mocnými vnějšími údery, pane Skálo.