LIDICE

  Pro podezření z účasti na atentátu na ríšskeho protektora Heydricha přepadli nacisté hornickou obec Lidice na Kladensku, muže v počtu 192 na místě postříleli, 196 žen odvlekli do koncenitračních táboru a deti schopné transportu zavezli do Polska, kde je až na několik vybraných k „převýchově" v nemeckých rodinách zavraždili v tak zvaných automobilech smrti. Obec pak byla srovnána se zemí.

  Poválečné soudní procesy dokázaly, že se obvinení lidických občanů ze spoluúčasti na atentátu nezakládalo na pravdě. Lidice a jejich obyvatelé byli brutálné zničení bez dúkazú a vyšetřovaní, zcela náhodné - jako oběť nacistické pomsty a k zastrašení Českého lidu.

Původní Lidice byly stará obec. První zmínka o nich je v kronice opáta Petra Žitavského, která uvádí, že kolem roku 1300 byla obec vlastnictvím pražského měšťana Pavlíka. V následujících dobách byly Lidice součástí buštěhradského panství a patřily Bezdružickým z Kolovrat, od r. 1602 pak Novohradským z Kolovrat, potom je sňatkem získal Július František, kníže Saský, a po r. 1639 opět sňatkem Gaston, vévoda Toskánský. Nakonec byly v ďržení přímo rakouského císaře. Z roku 1713 pochází první zmínka o lidické škole. Byla to jediná škola na buštěhradském panství, tzv. škola triviální. V r. 1824 byla postavena nová jednopatrová školní budova a v ní bylo zavedeno ústrední topení - patrně první toho druhu v Čechách. Po zrušení roboty v roce 1848 nebyly již Lidice závislé na buštěhradském panství. Obec měla v té době 33 domů a 270 obyvatelů. Do roku 1940 vzrostl počet čísel v obci na 96.

  Obec byla rozložená amfiteatrálně. Skladala se většinou z dělnických stavení, z několika statků a historicky pozoruhodného barokního kostela. Jednopatrová budova školy, stojící uprostřed vsi, bývala pětitřídní až do doby, kdy si sousední obec Hřebeč postavila vlastní školu. Lidická škola zůstala potom dvoutřídní. V obci byl dobrovoľný hasičský sbor, sportovní klub a čtenářský spolek „Vlast" s pěknou knihovnou.

  Lidice, které byly vzdáleny jen 8 km od Kladna, strediska hornické a hutnicke oblasti, byly obcí prevažně dělnickou. Jako celá kladenská oblast byly i ony v posledním století zapojeny do historie českého revolučního dělnického hnutí. V období mezi dvěma světovými válkami žily intenzivním politickým životem. Napr. v r. 1934 zaslal lidický konzum Včela protest proti procesu s J. Dimitrovem a protest proti pronásledování vedoucího nemeckých komunistů E. Thälmanna. Múzeum revoluce v Moskve vystavuje Zlatou knihu národů Československa k 20. výročí Velké říjnové socialistické revoluce z r. 1937, v níž jsou také podpisy lidických  horníků  a hutníků.

Vzhledem k třídnímu složení jeho obyvatelstva byly na Kladensko uprený zraky německých fašistů hned od počátku okupace. Kladno se stalo sídlem gestapa, nacistického vrchního rady, polície a četnictva. Reakcí na to byl leták vyzývající k boji proti okupantúm. Pro Poldinu huť bylo vydáno první číslo závodního časopisu pod názvem Kladivo, v Pražské železářské společnosti se objevil časopis Oheň na jednotlivých šachtách letáky.

  Zásadním obratem ve vývoji československého protifašistického boje byl červeň 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz. České země měly být podle plánu fašistů rozsáhlým hospodářskym potenciálem válečné výroby. Proto Komunistická strana vytýčila jako základní taktickou smernici sabotovaní válečné výroby a byli to především kladenští dělníci, kteří sabotáže prováděli. Odpor proti okupantům vyvrcholil radou stávek a protestních  demonstrací.

  Atentát na Heydricha byl spáchán 27. května 1942. Protože bylo marně pátráno po jeho pachatelích, stala se obětí nacistické pomsty obec, která byla v oblasti nejvíce angažovaná v protifašistických akcích. Nelidskost a cynismus, s jakou byl zločin na Lidicích proveden, vyvolaly bouři odporu a nenávisti proti nacismu téměř po celém světě a zároveň i vlnu sympatií k Českému národu. Jménem Lidice byly pojmenovány všude tam, kam nacistické násilí nedosáhlo, obce, okresy, náměstí i ulice. Heslo „Lidice budou žít", Které vzniklo mezi anglickými horníky, se stalo mezinárodním heslem pro vybudování nových Lidic. První, kdo po skončení války vkročil na území zničených Lidic, byla Sovětská armáda, a to minometná brigáda plukovníka Pankova. Již 3. června 1945 odhalili její príslušníci pomník, který nese český a ruský nápis: „Lidickým občanům, obětem německých fašistických okupantů, od rudoarmějců, seržantů a dústojníků jednotky hrdiny Sovětského svazu plukovníka Pankova". Dne 10. června, v den třetího výročí zničení Lidic, se konala národní tryzna, na níž byl přečten dekrét vydaný vládou již svobodného Československa o obnovení obce Lidic. Ještě v témž roce byla vypsána ideová soutěž na výstavbu Lidic, přičemž se doporučovalo, aby území původní obce bylo pietně ponecháno v nezměněné podobě. A tak nedaleko starých Lidic začala od r. 1947 vyrůstat nová vesnice.

  „Vzpomínka na lidickou tragédii musí zůstat v našem životě živá, abychom se zbavili myšlenek nelidskosti, které v naši době ještě existují".

Jaromíra   Gotzová