Hlavní změna, která podmiňuje všechny ostatní, spočívá v tom, že v roce 1938 byl
německý fašismus na počátku svého vzestupu, kdežto dnes jsou dny hitlerovského
Německa sečteny a německý fašismus je před úplným a definitivním rozdrcením.
Pádem německého fašismu ztratí nejen evropská, nýbrž i celá světová reakce svou
největší oporu. Uvolní se neslýchané revoluční síly. Důsledky brzkého konečného
rozdrcení německého fašismu vidíme ve všech zemích. Reakce, fašisté, Hitlerovi
spojenci jsou rovněž na ústupu a poráženi. A konečně - jestliže fašismus je jen
jedna z forem třídního panství buržoazie - i buržoazie jako vládnoucí třída je
diskreditována ve všech zemích a zejména tam, kde spolupracovala s německým
fašismem. Změny, způsobené hlavně tím, že Rudá armáda podlomila moc německého
fašismu, vidíme i u nás. I zde je reakce, buržoazie jako vládnoucí třída
diskreditována. Porážkou Německa je také její moc, hlavně pokud jde o státní
aparát, silně otřesena. Pro pracující lid na Slovensku a v českých zemích je
situace mnohem lepší a příznivější než v jiných osvobozených zemích.Čím je charakterizován poměr třídních sil v naší republice vůbec a na Slovensku zvlášť? Česká ani slovenská buržoazie se dnes nemůže opírat o žádnou z těch právních, ústavních i státních institucí, které si vytvořila do Mnichova. A nemůže navazovat ani na předmnichovskou vládu a předmnichovský parlament: nemá pevné ústavní instituce, které by mohla ovládat a s jejíž pomocí by mohla ve jménu práva, ústavnosti a kontinuity vládnout. K porovnání může sloužit příklad Belgie: tam belgická buržoazie zrestaurovala starý předválečný parlament a s pomocí tohoto parlamentu, který měla v rukou, začala vládnout. Podle charakteru tohoto parlamentu vytvořila vládu a vládne, jako by se nic nestalo. U nás takový případ není. To je jedna změna oproti roku 1938 a oproti jiným zemím.
Druhá charakteristická věc pro Československo je tato: na rozdíl od jiných emigrantských vlád si naše československá vláda domů nenese nic takového, oč by se mohla opírat. V Londýně byla Státní rada, vláda a prezident. Státní rada byla zásluhou našich soudruhů rozpuštěna. Vláda, jejíž trosky přijely do Košic, musela už ve vlaku podat demisi, ještě na sovětské půdě a z těch, kdo udržují kontinuitu, zůstává jediný Beneš. V celé řadě jiných zemí tomu tak nebylo. Na příklad ve Francii přišla buržoazie domů s vládou v čele s de Gaullem, se svou státní radou, a ti dnes vládnou v Paříži dál a dovolávají se legality a kontinuity. U nás přišel ze zahraničí jako ústavní činitel jen Beneš. To je druhý znak těžké situace, do které se naše buržoazie dostala.
Třetí a je nejdůležitější příznak toho, že naše buržoazie je v takové těžké situaci, to, že ač by chtěla, nemůže převzít nic z toho, co bylo vybudováno okupanty a zrádci, to jest celý státní aparát, jaký byl za Tisa a pod Frankem a Háchou. Československá buržoazie ten aparát převzít nemůže. Ve Francii převzali aparát vlády Vichy. U nás jsme na tom lépe. Můžete posoudit, jak velkým úspěchem je tato okolnost pro pracující lid, když to porovnáme s tím, co je v jiných zemích, a s tím, jak si to původně naši páni v emigraci představovali. Představovali si to přirozeně jinak, než jak to dopadlo. Mysleli, že přijdou domů a posadí se do hotového. Že dají do čela jen druhé lidi, které si už v Londýně intenzívně školili. Že se jim toto vše zvrtlo, na tom má kromě objektivní situace, vytvořené Sovětským svazem a Rudou armádou, velkou zásluhu strategie a taktika naší strany, kterou naše strana od samého počátku cílevědomě sledovala. Nespadlo s nebe, že máme dnes takový stav, že všichni nekomunističtí členové vlády museli uznat základní principy široké demokracie, spočívající skutečně na lidových orgánech moci a veřejné správy. Je to zásluhou taktiky naší strany, která od začátku tyto principy v domácím i zahraničním boji prosazovala a dosáhla, že jsou dnes obecně uznávány. A tak se vytvořila situace, kterou můžeme charakterizovat tak, že máme před sebou čistý stůl, uvolněnou cestu dále. Československá buržoazie, která byla ještě v roce 1938 pevně v sedle, která zradila národ, dopustila Mnichov, aby zachránila svoje třídní panství, stojí před rozvalinami toho, oč tolik bojovala a za udržení čeho se dopustila národní zrady, a vzala na sebe riziko úplného politického i morálního diskreditování před nejširšími vrstvami lidu.
K tomu všemu můžeme připočítat, že tu máme Rudou armádu, která také neposiluje pozice buržoazie. Hodnotíme-li takto poměr třídních sil, pak z toho jasně vyplývá, jaká má být naše strategie i taktika a před čím stojíme. To je třeba vědět, abychom se mohli orientovat ve všech ostatních záležitostech veřejného, hospodářského i politického života, abychom v těchto bouřlivě se vyvíjejících událostech měli přehled, neztratili perspektivu a přes zmatek viděli jasnou cestu a cíl.
Máme čistý stůl, pokud se týká státního zřízení a aparátu. Začínáme budovat znovu a zdola. Znamená to, že už dnes je čas, kdy jako nejbližší cíl si stanovíme sovětskou republiku, socialistický stát? Ne! Bylo by naopak velkou strategickou chybou, kdyby strana měla takové bezprostřední perspektivy. Přes příznivou situaci nejsou nejbližším cílem sověty a socializace, nýbrž skutečně důsledné provedení demokratické, národní revoluce, v jejímž proudu se nalézáme, a to až do konce, tak abychom si v dalším mohli otevřít cestu k novým cílům, pokud možno v široké frontě národní a v čele národa. Politicky je hlavní problém v tom, abychom dovedli vést celý národ jako strana pracujícího lidu a strana dělnická a abychom jako reprezentanti národa byli uznáváni. Síla buržoazie spočívá kromě pendreků také v tom, že se odjakživa vydávala za reprezentantku celého národa, že své třídní zájmy prosazovala jménem celého národa a nás dovedla v mnoha případech postavit mimo národ a líčit nás jako agenty cizí moci.
Dnes je doba úplně jiná. Národ hledá jiného vůdce a tím může být jedině dělnická třída a my,,komunistická strana jako strana dělnické třídy. A o to právě jde, abychom se prodli jako vedoucí síla. Ty obtíže a boje, které právě máte s těmi takzvanými demokraty, jsou příznakem toho, že jste právě v boji o vedení národa. Reakcionáři vidí, že jejich jedinou nadějí a spásou je to, aby si znovu získali důvěru národa. Dnes nemají pendreky, a mimo to je tu Rudá armáda. Ale počítali, že nás porazí politicky a hlavně v soutěži o to, kdo lépe dovede spravovat věci veřejné a věci národa. A tu v této oblasti je buržoazie daleko silnější než my. Je zkušená v tom, jak vládnout, jak vést stát. My tu zkušenost ještě nemáme, my ji teprve musíme získat. A jde o to, abychom buržoazii nejen dohnali, ale abychom se ukázali lepšími správci věcí veřejných a národních než ona.
Svádíme dnes s buržoazií boj o důvěru národa. Soutěžíme o to, kdo lépe dovede národní věci vést a spravovat. Máme všechny vyhlídky, abychom v tomto boji obstáli a zvítězili. Strana má čistý štít, lid ji viděl jako stranu lidovou, stranu obětavých bojovníků. V politice naší strany není místa pro nějaké úzké nebo skupinové, a tím méně osobní kořistnictví, jaké hraje velkou úlohu v Demokratické straně. Naše politika je jasná a čistá a sleduje to, co hlásá. Této přednosti nás nemůže zbavit žádný "demokrat". To je naše přednost, kterou musíme plně využít.
Druhá naše přednost nesmírného významu je práce a využití oněch orgánů, které se dnes historicky vytvořily a které mají podle našich plánů hrát rozhodující úlohu - to jest národních výborů. Jestliže si dnes myšlenka národních výborů vydobyla obecného uznání a dokonce zákonného potvrzení, je to velká vymoženost. Naši partneři si nepředstavovali národní výbory jako orgány vlády, které budou mít širokou pravomoc, a nyní vidí, že jsou trnem v jejich těle. Národní výbory jsou hlavní arénou politického boje. Tam právě zápasíme o vedení národa se svými skrytými i otevřenými protivníky. A proto má naše počínání v národních výborech a ve Slovenské národní radě tak ohromný význam. Reakcionáři budou pracovat k tomu, aby myšlenku národních výborů zdiskreditovali a dokázali, že jsou to orgány neschopné spravovat veřejné věci. Budou je podkopávat, aby se mohli vracet ke starému pořádku. A proto každá chyba, každý nedostatek naší politiky v národních výborech je vodou na mlýn našich nepřátel.
Druhý nástroj, který dnes máme v boji o vůdcovství v národě, je boj proti zrádcům a kolaborantům, to jest proti fyzickým představitelům zkompromitovavší se slovenské a české buržoazie. To je nesmírně ostrá zbraň, kterou můžeme podetnout samé kořeny buržoazie, a to ve jménu národa, v zájmu celého národa, státu a republiky. Proto mne osobně velmi znepokojuje, že na Slovensku v této věci nebylo téměř nic uděláno. Vy nemáte ještě národní soudy. Naše strana nepostavila tuto otázku ostře, a pak se nedivte, že Ursínymu a Stykoví rostou rohy, že poslali do Slovenské národní rady Zibrína a že zvolili za generálního sekretáře Hodžu. Já zde kritizuji vedení, vy tleskáte, ale u vás to není lepší v okresech a místech. Jsme pro to, aby byly chytány velké ryby. Ten pojem je však relativní. V každé obci máte v tomto místním malém rybníku velké ryby. Začněte tyto velké ryby chytat u vás doma. Všeobecně prosazený zákon o stíhání zrádců a kolaborantů je velmi ostrá zbraň, kterou můžeme buržoazii osekat tolik výhonků, že z ní zůstane pahýl. To je věc třídního boje proti buržoazii, a to boje vedeného pod praporem státním a národním, pod praporem republiky. Nevyužít této zbraně znamená nechat ji rezavět. Touto zbraní můžeme našeho nepřítele postihnout přímo fyzicky.
Jak je buržoazie zastrašená a zahnaná do kouta, to dokazují úspěchy na dvou polích. Za prvé je to konfiskace a rozdělení půdy, které už provádíte. Konfiskace půdy bez náhrady a její rozdělení mezi rolníky je v programu nové vlády potvrzeno. V programu nové vlády je konfiskace a rozdělení půdy závazně slíbeno i pro Cechy a Moravu. To je věc, o kterou by v normální době musel být sveden boj na barikádách. A oni na to byli nuceni přistoupit. Je to ohromný úspěch našeho programu. Bylo to přijato po velkých bojích a tahačkách s "demokraty" a zde se dnes v diskusi soudruzi přikloňují k tomu, že strana z toho politický úspěch nemá, ale že úspěch má Demokratická strana. Jak je to možné? Jak je možné, že my takový kapitál promrháváme? Což jsme takoví boháči? Vzpomeňte na rok 1921. Tehdy s tou zprzněnou pozemkovou reformou si založili agrárníci své pozice na vesnici. A politický kapitál této agrární revoluce nám berou protivníci. To je věc, nad kterou se musíme zamyslit velmi vážně.
Druhé poleje zajišťování závodů nepřátel, zrádců a kolaborantů. Tady se význam toho ještě necítí, ale pocítí se, až půjdeme dále na západ, do Brna, Bratislavy, Ostravy, Kladna a dále. To bude majetkový přesun dalekosáhlého významu Zatím ještě ne přesun formální, zatím nemluvíme o žádném zestátnění nebo konfiskaci, kromě o konfiskaci půdy. Ale přece jen jsou tu předpoklady, abychom mohli provést ohromný majetkový přesun a vzít těžkému kapitálu jeho ekonomickou bázi pod nohama. To se dnes dělá legálně za nedobrovolného souhlasu ale přece jen souhlasu našich "přátel". V tom máme zase ohromný kapitál. Hleďme, abychom jej zase nezačali vyhazovat oknem, aby tato věc nebyla zneužita našimi nepřáteli. Nepoužívejte také výrazu "nucená správa". Je to výraz exekutorský říkejte raději národní správa. Nedopusťte, aby v tomto stadiu mohli protivníci celou myšlenku národní správy zdiskreditovat, což bude jejich snahou. Budou chtít dokázat, že podnik, obchod, velký nebo malý, nemůže existovat pod národní správou, že musí zbankrotovat. A současně budou chtít zdiskreditovat naše soudruhy osobně a také stranu. Už bylo řečeno, že páni rádi vidí, když naši soudruzi hromadí funkce. Mimo to, když se naši soudruzi posadí do podniku jako vnucení správci, ocitají se v nebezpečí morálního rozkladu a zároveň v nebezpečí že to nezvládnou. Nedělejte to. Vidíte-li u "demokratů", že do míst cpou své tetičky a švagry, nenapodobujte je. Opřete se o dělnictvo a úřednictvo, o techniky a celé veřejné mínění a v souhlase s celým veřejným míněním dosazujte ty vaše "vnucené správce". Dbejte, aby se dostali v čelo závodů jako správcové poctiví techničtí pracovníci a odborníci ve spolupráci s národními výbory a pod jejich kontrolou. Nehleďte na partajní legitimace. Hleďte na čestnost a schopnost člověka, o kterého jde. Budeme-li mít vliv v národních výborech, nemusíme se bát, že to zkrachuje. Musíme vidět perspektivu tohoto postupu a vědět, co chce v této věci nepřítel. On dnes chce, aby se nepracovalo, nevyrábělo a aby mnohý náš soudruh politicky potom zkrachoval. Usilují o to, aby mohli říci: Musí to dostat Baťa Preiss, banka. Bojujme lepšími zbraněmi než oni. Oni bojují špinavými zbraněmi, my nejčestnějšími úmysly, které jsou totožné se zájmy národa a lidu.
Dnes vyšel v novinách program vlády. Je to program český a současně i slovensky. V některých věcech šlo se zde na Slovensku poněkud dále, než je to v programu vlády, ale jen nepatrně. V mnohých věcech naproti tomu zde na Slovensku zbývá mnoho a mnoho vykonat. Strana musí teď urychleným tempem provést celou radu opatření obsažených v tomto vládním programu, která dosud nebyla prováděna anebo jen více méně skreslena. Naše strana na Slovensku vykonala velmi mnoho, ale to neznamená, že už je vykonáno všechno anebo dostatečně.
Jedním z nedostatků naší politiky na Slovensku je to, že naše strana nerozřešila problémy už dozrálé. Viděli jsme to z debaty. Je to problém mezd, kolaborantů, maďarské menšiny, normovaného zásobování atd. Pamatujte na to, že nám nikdo na pomoc nepřijde. A že to nikdo kromě nás nebude řešit tak, jak si to přeje lid a jak to vyžadují jeho zájmy. Vyčkávání a pokulhávání je dnes nesmírně škodlivé a nebezpečné. Naše vedení se nikterak nemusí ostýchat toho, aby se dovolávalo vládního programu. Je to program celého Československa i Slovenska a především všeho českého a slovenského lidu. Byl psán námi a prosazován přes velký odpor našich "přátel", prošlo v něm vše to, co strana považuje za hlavní a nejdůležitější. Jestliže strana na Slovensku neformulovala dosud svůj program - ač myslím, že jste jej již formulovali na minulé košické konferenci a měli jste to dát plakátovat - pak tady máte program v programu vlády. Oni jej všichni podepsali. Mysleli si, že se z toho nestřílí. My jim ale dokážeme, že když jsme je donutili, aby program podepsali, že je také donutíme, aby program prováděli. Proto se nestyďte dovolávat se vládního programu, a to tím spíše, že řeší také slovenskou otázku, jak ji dosud žádná vláda nerozřešila. Jsou-li obavy, že program zůstane na papíře, přítomnost komunistů musí být zárukou toho, že bude proveden.
Ale zase, a to si všichni vtlučte do hlavy: zase už spekulují na to, že zkrachujeme v praxi. Museli uznat Slovenskou národní radu, její pravomoc, přiznat řadu ústupků slovenskému národu. Počítají, že to v praxi nepůjde, že Slovenská národní rada selže a že slovenský národ sám raději řekne, ať se vrátí starý režim s Országem. Tak spekulují "Čechoslováci" na straně české i slovenské. Naše strana musí mít na zřeteli i tuto národní stránku věci.
A nyní k naší taktice a strategii vůči jiným třídám a sociálním vrstvám. Naší taktikou je dnes a na dohlednou dobu zůstane taktika Národní fronty. Jdeme stavět skutečně lidový stát pod heslem Národní fronty, národní jednoty. Národní frontu nestavíme na našem, komunistickém programu, který má za cíl sověty a socialismus, nýbrž na vládním programu. Po stránce sociální znamená Národní fronta blok dělnické třídy, rolnictva, drobné městské buržoazie, inteligence a té části demokratické buržoazie, která chce náš program Národní fronty spolu s námi provádět. Podle toho určujeme svůj poměr i k politickým skupinám.
Jaká je v tomto ohledu situace na Slovensku? Máte tu dvě legální strany: sjednocenou stranu komunistickou a stranu demokratickou. Prosadili jsme, že nebude připuštěna obnova stran, které se spojily s Hlinkovou stranou, že funkcionáři, kteří se provinili, nesmějí hrát žádnou úlohu v nových demokratických stranách, ba ani ve veřejném životě vůbec. Samozřejmě politická reakce bude tíhnout k této Demokratické straně. To je přírodní zákon, abych tak řekl. S tím musíme samozřejmě počítat. Vždyť nemá jiné legální možnosti. Jiné strany jsme zatím nedovolili. Že budou v Demokratické straně reakční tendence, to nás nesmí překvapovat ani znepokojovat. A v tom není nebezpečí. To se naopak při dobré taktice může obrátit v náš prospěch.
My sami vládnout nemůžeme a oni sami vládnout také nemohou. Oni nemohou vládnout bez nás a my bez nich. Přitom oni více bez nás než my bez nich. Zůstává nutnost spolupráce s druhou politickou skupinou, která je ke spolupráci s námi donucena. Naši soudruzi v Michalovcích dělají tu základní chybu, že usnadnili "demokratům", aby si hráli na opozici a aby měli volné ruce k sabotáži
- Nevím, proč se jich bojíte. Což jste tak slabí a máte nějaké špatné svědomí, že se bojíte, aby vám agrárník nenahlédl do vašeho hospodářství? Máte-li špatné svědomí, pak je to zlé. Celé naše konání má snést světlo veřejnosti. Když jste zakládali národní výbory, nebyli tam "demokraté". Teď přišli a domáhají se přístupu. Pusťte je tam a udělejte to veřejně, před celým národem, svolejte konferenci. A když odmítnou dohodu, pak oni jsou rozbíječi, a ne my diktátory. Ze zápisů jsem si všiml, že "demokraté" ve svých výtkách mluví o komunistické straně, špiní komunistickou stranu, ale to ještě nestačí, abyste je zavřeli. Nadávání na komunisty tady není pod trestními sankcemi - jednou bude. Proč neukážete na jejich reakční ledví?
My jsme zatím nuceni s nimi spolupracovat a z toho také vycházejte. My musíme především v této straně diferencovat živly jakž tak demokratické. Neříkejte, že se tam nenajdou. Najdou se v každém místě, v každém okrese i v celém slovenském měřítku. Ty musíme podpírat co možno nejvíce. A za druhé tu reakční kliku Ursíny-Hodža v masách odhalovat, diskreditovat, a když přijde čas zatočit s ní i jinak.
Jak to máte dělat? V celoslovenském měřítku, v rámci poverenictví, Slovenské národní rady atd. Učinit schůze Slovenské národní rady veřejnými' zejména když se tam projednávají důležité otázky, týkající se především lidu. Připustit na schůze publikum, organizovat, aby tam publikum přišlo. Když se jedná o rolnickou věc, přivést tam rolnické deputace i demokratické rolníky, a pak si rozdáme karty veřejně. A kdyby toho bylo bývalo použito, když se projednávala konfiskace půdy, a kdyby se byl vydal protokol jednání v brožurce do každé vesnice, nemohli by si to dovolit "demokraté" připisovat za svoji zásluhu. A dali by si vůbec moc pozor na jazyk, kdyby se debaty uveřejňovaly v novinách.
Obdobně možno postupovat i v každém okrese a v každé obci. Proč nemůže národní výbor podávat zprávy na veřejné schůzi lidu? Proč nemůže okresní národní výbor docílit svolání okresní konference a tam vystupovat veřejně? Budeme-li to tak dělat, snáze jejich odpor zlomíme. A pokud setrvávají na svých třídních zájmech snáze je odhalíme.
To je jedna z metod, jak je politicky zdiskreditovat. Jestliže si Ursíny myslí, že se nemusí hanbit za to, co dělal před rokem 1938 a po roce 1938, tedy dobře! Ale my mu dokážeme, že se musí hanbit za to, co dělá dnes. Tak je můžeme politicky přiskřípnout a strhnout jim masky s tváře.
^ Druhý způsob je iniciativa. Je třeba přicházet s problémy, které lidem hýbou a těch je moc v každé obci. A když přistoupíme k řešení těch problémů v zájmu lidu, ukáže se, že "demokraté" budou kulhat a že se objeví jako brzdiči.
Ale my vidíme, že naši soudruzi jsou namnoze v politické defenzívě a to ještě v jakých otázkách? V otázkách Rudé armády, mobilizace, potrestání kolaborantů. To je příznak politické slabosti celé naší strany. Rudá armáda přišla jako osvoboditelka, která přinesla tolik obětí, a přece jsou komunisté, kteří v této věci zakolísají, když třídní nepřítel využívá pochopitelných a přirozených zjevů, které přináší válka, a to proti armádě, proti Sovětskému svazu, a tím také proti komunistické straně.
Totéž s mobilizací. Iniciativa je hlavní prostředek, jak takové chlapy zahnat do kouta, a zejména také tam, kde nepřítel provádí podkopnou práci proti Rudé
armádě. Tu byste se neměli obávat toho, abyste takovou činnost pranýřovali jako dílo německých agentů. A nemyslete si, že tady německé agenty nemáte. Tady je jich bohužel dost. Vždyť ta Tisová spolupráce nemohla zmizet z dneška na zítřek. A jedním z prostředků činnosti těchto agentů je štvaní proti Rudé armádě, Sovětskému svazu, komunistům a celé naší linii.
Taktika Národní fronty je naší základní taktikou a zůstane jí pro dohlednou dobu. Žádná jiná taktika dnes není možná. Boj proti reakci, vedený s platformy Národní fronty - v tom je naše velká síla. Tuto dvojí stránku naší taktiky musíte pochopit, a to vám dá v každé situaci přesné dělidlo. Pak vás ty těžkosti nebudou uvádět z míry. Když hlásáme taktiku Národní fronty a spolupráce s jinými politickými skupinami, neznamená to, že třídní boj je zastaven, nýbrž jde dál, v jiných formách, a to ve formách pro nás výhodných.
A teď několik slov o straně. Této výhodné situace, která byla vytvořena hlavně Rudou armádou a spočívá v tom, že začínáme budovat republiku na nových základech, dokážeme správně využít jen tehdy, budeme-li mít stranu, budeme-li skutečně předvojem a vůdcem pracujícího lidu a národa.
I tu jsou naše vyhlídky dobré. Prošli jsme perzekucí. Sta a tisíce našich soudruhů obětovalo životy. Strana se dovede bít v ilegalitě, proč by se nedovedla bít dnes? Dnes nehrozí kriminál a pendrek. V tomto ohledu odpadly překážky. Ideologicky a politicky jsme silnější. Máme podmínky, abychom vybudovali stranu masovou, jednotnou, pevnou, lidem milovanou a váženou. Naše obtíže jsou dnes jiného druhu než dříve. Jsou to obtíže budovatelské, obtíže tvoření a zrodu. My jsme se snažili svrhnout starý režim. Dnes máme jiný úkol. Úkol budovat, tvořit, spravovat věci, soutěžit se zkušeným nepřítelem. To je naše obtíž. Je třeba se přeorientovat od ilegální opoziční práce na skutečnou vládní práci, na vládní práci v našem proletářském, plebejském smyslu. Tady je třeba se učit.
Chci zdůraznit ještě jedno: Co neudělá naše strana, nebude. Naše strana se nesmí nikdy odvolávat na objektivní těžkosti, protože nikdo jiný je překonávat nemůže a jiné objektivní podmínky vytvořit nelze. Dříve jsme házeli všechno na hlavu našim protivníkům. Teď je třeba přehodnotit všechnu práci na opačnou kolej, na kolej budovatelskou, kterou za nás nebude vykonávat nikdo. My stojíme ne u cíle, ale na dobrém východisku k cíli. Když jsme dovedli překonat velké obtíže z minulosti, tak by v tom byl čert, aby naše strana nedovedla využít dobrých podmínek tak, abychom vbrzku dosáhli svých konečných cílů, za které jsme celý život bojovali.