KSČ-ČSSP prostredníctvom ČRTA uverejňuje na pokračovanie celé znenie procesu s Miladou Horákovou

PROCES S VEDENÍM ZÁŠKODNICKÉHO SPIKNUTÍ PROTI REPUBLICE

STÁTNÍ PROKURATURA V PRAZE Č j. QrI/VII 65/50

Státnímu soudu

(p. předsedovi senátu) v Praze

OBŽALOBA

Státní prokuratura v Praze žaluje

I. JUDr Miladu Horákovou, rozenou Královou, nar. 25. 12. 1901 v Praze, úřednici a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha XVI, Zappova 3, t. č, ve vazbě státního soudu v Praze,

II. JUDr Josefa Nestávala, nar. 14. 12. 1900 v Praze, úředníka, posledně bytem Praha I, Valentinská 22/12, t. č. ve vazbě stát­ního soudu,

III. JUDr Jiřího Hejdu, nar. 25. 2. 1895 v Praze, bývalého to­várníka, posledně bytem Praha XVII, U tennisu č. 5, t. č. ve vazbě státního soudu,

IV. Františku Zemínovou, nar. 15. 8. 1822 v Dolních Chvatlinách, okres Kolín, redaktorku a bývalou poslankyni, posledně by­tem Praha XII, Na Folimance 13, t. c. ve vazbě státního soudu v Praze,

V. Františka Přeučila, nar. 9. 10. 1907 v Praze, bývalého na­kladatele, posledně bytem Praha-Dejvice, Srbská 1, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

VI. Jana Buchala, nar. 30. 5. 1913 v Litavě, okres Tišnov, štáb­ního strážmistra SNB v. v., posledně bytem Ostrava XVI, Paskov­ ská 169, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 VII. Antonii Kleinerovou, rozenou Šteinicovou, nar. 23, 3. 1901v Praze, důchodkyni a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha VII, Haškova 14, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 VIII. JUDr Oldřicha Pecla, nar. 14. 9. 1903 v Bohuslavicích, okres Kyjov, bývalého majitele dolů, posledně bytem Praha I, Pa­řížská 1, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 IX. Závise Kalandru, nar. 10,. 11. 1902 ve Frenštátě pod Rad­hoštěm, bývalého novináře, posledně bytem Praha I, Revoluční 5, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 X. JUDr Zdeňka Pešku, nar. 9. 5. 1900 v Praze, universitního profesora, posledně bytem Praha XV, Doudova 15, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze.

 XI. Vojtěcha Dundra, nar. 25. 12. 1879 v Doksech u Kladna, pensistu a někdejšího ústředního tajemníka soc. dem. strany, po­sledně bytem Praha XI, Husinecká 4, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 XII. JUDr Bedřicha Hostičku, nar. 9. 4. 1914 v Praze, tajem­níka, posledně bytem Praha XIII, Košická 23, t. č. ve vazbě stát­ního soudu v Praze,

 XIII. JUDr Jiřího Křižka, nar. 27. 5. 1895, bývalého advokáta, posledně bytem Praha III, Valdštejnské náměstí 2, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze, pro trestnou činnost, v žalobě dolíčenou.

STÁTNÍ PROKURATURA V PRAZE Č j. Qr I/VII 65/50

Státnímu soudu

(p. předsedovi senátu) v Praze

OBŽALOBA

Státní prokuratura v Praze žaluje

I. JUDr Miladu Horákovou, rozenou Královou, nar. 25. 12. 1901 v Praze, úřednici a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha XVI, Zappova 3, t. č, ve vazbě státního soudu v Praze,

 II. JUDr Josefa Nestávala, nar. 14. 12. 1900 v Praze, úředníka, posledně bytem Praha I, Valentinská 22/12, t. č. ve vazbě stát­ního soudu,

 III. JUDr Jiřího Hejdu, nar. 25. 2. 1895 v Praze, bývalého to­várníka, posledně bytem Praha XVII, U tennisu č. 5, t. č. ve vazbě státního soudu,

 IV. Františku Zemínovou, nar. 15. 8. 1822 v Dolních Chvatlinách, okres Kolín, redaktorku a bývalou poslankyni, posledně by­tem Praha XII, Na Folimance 13, t. c. ve vazbě státního soudu v Praze,

 V. Františka Přeučila, nar. 9. 10. 1907 v Praze, bývalého na­kladatele, posledně bytem Praha-Dejvice, Srbská 1, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 VI. Jana Buchala, nar. 30. 5. 1913 v Litavě, okres Tišnov, štáb­ního strážmistra SNB v. v., posledně bytem Ostrava XVI, Paskov­ ská 169, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 VII. Antonii Kleinerovou, rozenou Šteinicovou, nar. 23, 3. 1901v Praze, důchodkyni a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha VII, Haškova 14, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 VIII. JUDr Oldřicha Pecla, nar. 14. 9. 1903 v Bohuslavicích, okres Kyjov, bývalého majitele dolů, posledně bytem Praha I, Pa­řížská 1, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 IX. Závise Kalandru, nar. 10,. 11. 1902 ve Frenštátě pod Rad­hoštěm, bývalého novináře, posledně bytem Praha I, Revoluční 5, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 X. JUDr Zdeňka Pešku, nar. 9. 5. 1900 v Praze, universitního profesora, posledně bytem Praha XV, Doudova 15, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze.

 XI. Vojtěcha Dundra, nar. 25. 12. 1879 v Doksech u Kladna, pensistu a někdejšího ústředního tajemníka soc. dem. strany, po­sledně bytem Praha XI, Husinecká 4, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

 XII. JUDr Bedřicha Hostičku, nar. 9. 4. 1914 v Praze, tajem­níka, posledně bytem Praha XIII, Košická 23, t. č. ve vazbě stát­ního soudu v Praze,

 XIII. JUDr Jiřího Křižka, nar. 27. 5. 1895, bývalého advokáta, posledně bytem Praha III, Valdštejnské náměstí 2, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze, pro trestnou činnost, v žalobě dolíčenou.

V slavných únorových dnech roku 1948 rozdrtil pracující lid Československa svým jednotným a odhodlaným vystoupením pokus o protistátní puč, vedený politickými exponenty svržené velkoburžoasie, kteří se vetřeli do vedení některých stran předúnorové Národní fronty. Únor ukázal, že reakční pučisté byli naprosto isolováni od obrovské většiny národa, ba dokonce od většiny členstva vlastních stran.

Únor 1948 vytvořil předpoklady pro úspěšné a urychlené bu­dování socialismu v naší vlasti, za mocné podpory Sovětského svazu.

Mohutným úsilím a obětavostí československého pracujícího li­du, vedeného dělnickou třídou, byla – po odstranění odhalených škůdců a sabotérů z hospodářství a veřejného života – úspěšně dokončena dvouletka obnovy našeho hospodářství, překonány následky katastrofálního sucha z předcházejícího roku, úspěšně zahájena Gottwaldova pětiletka a tím postupně a soustavně zvyšována životní úroveň nejširších vrstev našich národů. Budova­telské úspěchy a zlepšení životních podmínek širokých mas pracujícího lidu posílily ještě více autoritu Komunistické strany Československa, vedoucí síly obrozené Národní fronty, a vedly k stále větší isolovanosti zbytků poražené reakce.

Rozhodným vítězstvím pracujícího lidu v únorových dnech a jeho budovatelskými úspěchy byla kapitalistické reakci v Československu vzata jakákoliv možnost provést restauraci kapitalismu vlastními vnitřními silami. Po této porážce změnila proto formy a methody boje. Jestliže do února prováděla rozvratnou činnost a sabotovala výstavbu republiky, využívajíc svých legálních po­sic, zaměřila se po únoru na jedinou možnost návratu kapitalismu a předmnichovských poměrů v Československu, a to silami reakce zvenčí, intervenční válkou zahraničních imperialistů proti Česko­slovensku. Exponenti kapitalistické reakce již v době před úno­rem konspirovali proti lidové demokracii s diplomatickými před­staviteli zahraničních kapitalistů, využívajíce možností, které jim poskytovala jejich účast na vládě. Po únorové porážce vstupují však již otevřeně do zrádcovských a špionážních služeb imperia­listů, vedených americkými monopolisty. Vystupují jako agenti imperialistických podněcovatelů války s úkoly, zaměřit veškerou činnost zbytků reakce v Československu na válku proti Sovětské­mu svazu a lidovým demokraciím.

Část vůdců odhaleného a poraženého protistátního spiknutí uprchlá do zahraničí ze strachu před lidem, aby tam otevřeně po­kračovala v žoldu svých imperialistických chlebodárců ve velezrádných akcích proti republice. Část jejich stoupenců zůstala doma, aby tak vytvořila v Československu opěrné body pro špio­náž, diversi, sabotáž a teror, proti vlastnímu státu a vlastnímu lidu.

Tak v době, kdy pracující lid Československa věnuje všechny své síly obětavé práci na výstavbě socialismu ve své vlasti, zbytky poražené, ale nedorazené reakce organisují v Československu své zločinné illegální podzemní skupiny, usilující o obnovení kapita­lismu v Československu a nastolení vlády velkoburžoasie. Toto zločinecké podzemí vědomě sledovalo zničení historických revoluč­ních vymožeností pracujícího lidu i za cenu rozbití jednotnosti státu, likvidace samostatného, nezávislého Československa, no­vého Mnichova a nové nepřátelské okupace.

Tato orientace na válku určuje také zločinné methody reakční-ho podzemí proti pracujícímu lidu Československa a lidově demo­kratickému zřízení.

Od své rozhodné porážky osnují zločinci, uprchlí do nepřátelské ciziny, ve službách anglo-amerického imperialismu proti Česko­slovensku všechny formy škůdnictví a rozvratnictví, k nimž se propůjčují zbytky zločinné reakce a najatí agenti ze zahraničí. Potřené pučistické skupiny, špionážní a otevřené teroristické akce, sabotáže i vraždy byly inspirovány a řízeny emigrantskými sku­pinami na Západě, které – i když mezi sebou svádějí konkurenční boje v závodech o přízeň a peníze svých anglo-amerických pánů – sjednotily se v jednom – v nenávisti proti Sovětskému svazu jako ochránci nezávislého Československa a v nenávisti proti vlastnímu lidu, který nadšeně a obětavě buduje socialis­mus. Jak bylo dokázáno řadou již provedených procesů proti pučistickým špionům a teroristickým skupinám, snažila se zrádná zločinná zahraniční emigrace pod vedením politických ztrosko­tanců typu Zenkla, Ripky, Majera, usvědčeného špiona Krajiny, nacistického kolaboranta Arno Haise a jiných, oslabit obranu našeho státu a připravit tak anglo-americkým imperialistům půdu pro zločinný útok proti zemím míru v čele se Sovětským svazem. K provedení těchto cílů a podle směrnic agentů anglo-ame­rických imperialistů Zenkla, Ripky a dalších, měla obžalovaná skupina za úkol soustředit reakční podzemí v Československu a prováděním špionáží, sabotážními a teroristickými akcemi a připra­vovaným ozbrojeným pučem usnadnit ozbrojený útok anglo-amerických imperialistů proti Československu, útok, v němž podle vá­lečných imperialistických plánů má být předvojem novonacistické západní Německo. V případě takového útoku měli žalovaní s vy­tvořenými illegálními skupinami jako pátou kolonou mařit záškodnickými činy spravedlivou obranu národů Československa.

Na této zločinné, protilidové, protinárodní a protisovětské plat­formě spikli a sjednotili se zažalovaní političtí ztroskotanci, patří­cí již dříve k nejreakčnějším živlům z vedení bývalé strany ná­rodně socialistické, sociálně demokratické pravice a strany lidové. V této směsi nechybějí ani trockisté – notoričtí agenti imperia­listů. V nenávisti proti pracujícímu lidu a proti republice zamě­řili svou rozvratnou činnost proti základům lidově demokratického systému. Všemi formami škůdnictví pokoušeli se brzdit rozmach socialistické výroby; organisovali přípravy na oslabení a rozlo­žení jedné z nejdůležitějších opor pracujícího lidu – Revolučního odborového hnutí; dávali směrnice k maření nových výrobních forem na vesnici a rozvracení jednotných zemědělských družstev; organisováním zastrašovacích akcí proti lidovým funkcionářům chtěli vnést rozvrat do politického života, státní a lidové správy; prováděli rozsáhlou špionáž, aby oslabili obrannou schopnost re­publiky; připravovali ozbrojený puč a pro případ ozbrojeného útoku proti republice vytvořili záškodnickou síť s úkolem bu­dovat pátou kolonu.

K jednotlivým složkám žalovaného vedení záškodnického spik­nutí proti republice:

Reakční exponenti z vedení bývalé strany národně socialistické, kteří – odhaleni – ztratili důvěru lidu, scházejí se brzy po úno­ru 1948 k poradám, z nichž vyšlo rozhodnutí pokračovat v boji proti lidově demokratickému režimu illegálně. Zenkl, bývalý před­seda ČSNS, pověřil obžalovanou Miladu Horákovou, bývalou po­slankyni, vedením této části podzemí. Na základě tohoto pověření seskupila Horáková kolem sebe několik osob, které později vytvo­řily illegální organisaci, jíž v čele stála Horáková a obžalovaný Nestával, bývalý člen ústředního výboru ČSNS. Pro řízení jed­notlivých úseků illegální činnosti, a to pro otázky organisační, pro budování rozvratnické sítě v odborech a pro soustřeďování hospodářsko-špionážních zpráv byli pověřeni jednotliví členové illegální skupiny. Toto vedení si dalo za úkol vybudovat proti­státní rozvratné a špionážní skupiny. Za tím účelem vybudovalo illegální síť tak zvaných krajských důvěrníků, kteří měli tyto skupiny zorganisovat z protistátních živlů a současně podchy­covat a řídit existující již podzemní skupiny.

Tuto svou rozvratnickou a špionážní činnost proti lidově demo­kratickému zřízení prováděli obžalovaní v součinnosti s členy ně­kterých západních zastupitelských úřadů v ČSR, ba v mnoha případech za jejich přímého řízení. Tato skutečnost svědčí o spo­jení mezi zbytky poražené reakce v ČSR s reakcí mezinárodní a o totožnosti jejich cílů, snažících se o rozvrat v lidově demokra­tických zemích a tím usnadnění příprav k nové imperialistické válce. Domácí reakce se takto projevuje jako přímý nástroj vá­lečných cílů imperialistických mocností.

Jsou to především členové zastupitelských úřadů vedoucího imperialistického státu – Spojených států amerických: bývalý velvyslanec USA v Praze Lawrence Steinhardt, bývalá II. tajem­nice velvyslanectví USA Mary Vance Trentová, bývalý letecký pomocný attaché Jack C. Novák, bývalý sociální attaché Milton Fried a bývalá III. tajemnice Louisa Schaffnerová, kteří všichni hráli při provádění zločinné činnosti obžalovaných nejaktivnější úlohu.

Obdobnou roli hráli v tomto spiknutí členové britského velvysla­nectví v Praze: bývalý první tajemník Harold C. L. Gibson, bývalý III. tajemník Anthony J. Williams a nynější vicekonsul Adrian L. McLaughlin. Je to nový důkaz, jak jednotliví členové velvyslanectví zneužívají svého diplomatického postavení a jak pod rouškou kul­turní a jiné činnosti zakrývají svou skutečnou, zde již uvedenou činnost.

Dále to byli členové francouzského velvyslanectví v Praze: bý­valý velvyslanec Maurice Déjean, bývalý vojenský attaché generál Julian Flippo a další bývalý vojenský attaché plk. Georges Helliot, který byl již pro podobnou činnost vykázán z ČSR.

Je příznačné, za při tomto spiknutí, sloužícím imperialistickým válečným cílům, byl zapojen i člen jugoslávského velvyslanectví v Praze, bývalý chargé ďaffaires dr. Ivo Marko. Je to další důkaz, že titovská fašistická klika je součástí válečného imperialistického tábora, používaná jím jako jeho žoldnéřská agentura, ^mající s ním totožné zájmy i cíle.

Pomahačem spiklenců byl i člen belgického vyslanectví v Praze, vojenský attaché plk. B. E. M. Robert Mauroys a bývalá úřednice norského vyslanectví v Praze, slečna L. Rivenes.

Kromě uvedených členů, resp. zaměstnanců západních zastupitel­ských úřadů byli obžalovaní ve své špionážní a rozvratnické činnosti ve spojení s dalšími cizími státními příslušníky, a to:

Vlastou Vrázovou, vykázanou z CSR za protistátní činnost, He­lenou Fisherovou, redaktorku americké tiskové agentury United Press, a D, A. Schmidtem, dopisovatelem New York Times (všichni státní příslušníci USA), dále Mary Bakerovou, úřednici United Press, a Leslie Hillem, učitelem angličtiny (oba britští státní příslušníci),

Essertierovou a Montagniacem (francouzští státní občané),

Švédkou Posse-Brázdovou a konečně

norskými státními občany, Kindingslandem, poslancem norské sociálně demokratické strany, a Andersonem, agentem anglo-americké špionážní služby, údajně tajemníkem norského svazu politic­kých vězňů.

Pokyny a příkazy ze zahraničí, které obžalovaní dostávali, obsa­hovaly konkrétní příkazy k zintensivnění špionáže, k podpoře teroristických organisací, k provádění zastrašovacích akcí proti funkcionářům KSČ a lidové správy a k pasivní resistenei, zvláště ve výrobě. Illegální vedení tyto pokyny projednalo, schválilo a pře­neslo do všech vytvořených podzemních skupin. Pro svou illegální činnost mělo toto vedení k disposici částku 1400 000 Kčs, kterou z prostředků československé strany socialistické odcizil před svým útěkem do zahraničí Hubert Ripka a dal na podporu rozvratné a špionážní činnosti.

V těsné spolupráci a úzce svázána s vedením této protistátní organisace vyvíjela rozvratnou a špionážní činnost v podstatě shod­nými methodami také podzemní skupina, vedená bývalou národně socialistickou poslankyní, obžalovanou Antonií Kleínerovou. Tato skupina zaslala úředním činitelům Spojených států amerických za zprostředkování L. Schaftnerové a M. V. Trentové různá „memo­randa", v nichž lživě hanobila poměry v ČSR a žádala imperialisty o otevřenou intervenci, protože – podle jejího soudu – tábor míru, vedený Sovětským svazem, není na obranu dosud dostatečně při­praven.

Četnými spoji byla s illegálním vedením tohoto podzemí spojena také obžalovaná Františka Zemínová, bývalá místopředsedkyně ČSNS, která spoluřídila činnost protistátních skupin na Karlo­varsku, Mostecku, Litoměřicku a Ostravsku; v čele teroristické a pučistické skupiny v Ostravě byl obžalovaný Jan Buchal, který vypracoval plán ozbrojeného puče k násilnému svržení lidově demo­kratické vlády.

Další část vedení záškodnického spiknutí tvořili zapřísáhlí ne­přátelé jednoty dělnické třídy, socialismu a lidové demokracie z řad pravicových sociálních demokratů. Z iniciativy Vojtěcha Beneše a obžalovaného Zdeňka Pešky – bývalých poslanců, a obžalovaného Vojtěcha Dundra, zahájili již v jarních měsících roku 1948 proti­státní činnost. Jmenovaní vytvořili ve spolupráci s několika dalšími osobami podzemní organisaci, kterou nazvali „Československá ne­závislá sociální demokracie*4, kryjíce touto firmou rozvratnickou a illegální organisaci. Cíle této organisace byly formulovány v tak zvaném „programovém prohlášení", v němž se staví tato illegální skupina proti socialismu a volá po restauraci kapitalismu a fašisaci veřejného života. Autorem tohoto záškodnického dokumentu je ob­žalovaný Peška. Za nejúčinnější způsoby boje proti lidově demokra­tické republice považovala i tato část zločinného protistátního pod­zemí špionáž. Spojení se západními agenturami udržovali prostřed­nictvím švédské státní příslušnice Posse-Brázdové a diplomatického zástupce jedné cizí moci. Pro případ imperialisty připravované války byli vybaveni dokonalou americkou vysílačkou a jinými špionáž­ními prostředky britské tajné služby.

Další složkou protistátního spiknutí byli agenti Vatikánu z řad lidovecké reakce. K nim náleží skupina obžalovaného Bedřicha Hostičky. Ani po odhalení a zneškodnění svého prvního illegálního pod­zemí koncem roku 1948 nevzdali se tito vatikánští agenti svých plánů, rozvratem a špionáží zničit lidově demokratický režim v ČSR. Zbytky tohoto likvidovaného podzemí disponovaly ještě několika illegálními spoji s nepřátelskou církevní hiearchií na agenty americ­kého imperialismu Klimka, Chudobu a spol. a na vatikánské kruhy. Když proto žalovaný Hostička začal soustřeďovat nepřátelské živly z řad nepostižených nejreakčnějších představitelů předúnorové lidové strany v rozvratnou a špionážní organisaci, pokračoval jen ve zločinné činnosti, již předem započaté. Právě z této vatikánské složky illegálníbo podzemí došlo-jak bylo dokázáno řadou již prove­dených procesů – k nejpodlejším a nejzločinnějším útokům proti československému lidu, k špionážním a teroristickým akcím. Proto nepřekvapuje, že žalovaný Hostička se pokusil krýt rozvratnickou a zločinnou činnost jím vytvořené illegální skupiny za farizejské fráze tak zvaného „programu" o bohu, křesťanství atd, Tato pod­zemní organizace byla přímo řízena střediskem americké špionáže přes agenta CIC Ing. Žemlu, odsouzeného os. soudy k trestu smrti in contumatiam pro zločin vraždy z amerického okupačního pás­ma v Německu, kam posílala pomocí agenta CIC špionážní materiál. Určité špionážní zprávy předala skupina vojenskému attaché fran­couzského velvyslanectví plk, Helliotovi. Tato rozvratnická skupina byla též ve spojení s bývalým vojenským attaché tohoto velvysla­nectví gen. Flippo, který jí zprostředkoval spojení se zahraničím.

Toto soustředění reakčního podzemí bylo dovršeno zločinnou sku­pinou trockisty Závise Kalandry. Tato skupina přes svého vůdce, obžalovaného Kalandru, byla ve spojení s anglickou státní přísluš­nicí M. Bakerovou a americkou státní příslušníci, redaktorkou United Press, H. Fisherovou, a prováděla soustavně špionážní čin­nost ve prospěch americké výzvědné služby, a to za účasti skupiny Klinerová-Pecl.

Zažalované vedení záškodnického spiknutí proti republice před­stavu je komplot zločinných živlů, od vy vlastněných továrníků, přes politické ztroskotance, bezohledné kariéristy a trockistické škůdce dělnické třídy, živly, rozhodnuté z nenávistí k socialismu a republi­ce bojovat nejzločinnějšími prostředky proti šťastné budoucnosti československého pracujícího lidu.

K jednotlivým obžalovaným:

I. Milada Horáková

Jako významná funkcionářka bývalé strany čs. národních so­cialistů ovlivňovala již před únorem 1948 politiku této strany k tomu cíli, aby republika byla přivedena do područí západních imperialistů. Zúčastňovala se v okruhu zvlášť důvěrných osob tajných porad u bývalého ministra Huberta Ripky. Na těchto poradách Ripka tlumočil pokyny velvyslanců a jiných representantů západ­ních imperialistických států, zejména velvyslance Déjeana a Steinhardta. S velvyslanectvím francouzským a USA udržovala i osobní styk.

Po únoru 1948, kdy pozbyla poslaneckého mandátu a kdy pro svůj protilidový postoj byla zbavena i ostatních veřejných funkcí, přešla na platformu zločinné illegality, směřující k zvratu lidově demokra­tického zřízení a k obnově kapitalismu. Přijala spolu s obžalovaným Josefem Nestávalem pověření od zrádce Zenkla, aby k soustředění rozvratnické činnosti proti republice vešla v součinnost s elementy z řad pravicových sociálních demokratů a lidovecké reakce. Přede­vším zahájila jednání s obžalovaným Zd, Peškou a informovala Jandečku. Dojednala pak schůzku na faře ve Vinoři, kde se sešli kromě ní obžalovaný Nestával, obžalovaný Peška a Vojtěch Beneš a dnes již odsouzený Jandečka. Na schůzce se jmenovaní spikli k rozvratnické činnosti proti lidově demokratickému zřízení. Do­hodli se, že budou postupovat po svých vlastních liniích, ale pro koordinování illegálních akcí zůstanou v kontaktu. Koordinaci těchto illegálních podzemí udržovala Horáková zvláště s Peškou a Jandečkou a po zatčení Peškově s jeho nástupcem Jeřábkem.

Obžalovaná Horáková zorganísovala illegální vedení národně socialistické skupiny, která se pravidelně scházela od srpna 1948 do září 1949.

Na schůzích byly projednány jednak všeobecné pokyny, které před svým útěkem dal pro illegální činnost zrádce Petr Zenkl, jed­nak byly vypracovány informace a pokyny vlastní. Bylo dojednáno, že bude volen postup, který nezpůsobí zbytečné ztráty sil, které si šetřili pro akce při realisování svých konečných cílů, jimiž byla záškodnická činnost proti republice při jejím ozbrojeném napadení západními imperialisty. Obžalovaná Horáková ve shodě 3 usvědču­jícím materiálem výslovně doznala, že cílem illegální skupiny bylo vybudovat záškodnickou pátou kolonu při napadeni ČSR, Horáková měla od samého počátku úzký styk s imperialistickými agenty Zenklem a Ripkou. Pokoušela se pomocí bývalého vyslance Smutné­ho získat pro P. Zenkla cizí státní příslušnost a umožnit mu tak útěk krátce po únoru 1948. Tento pokus ztroskotal. Zato velmi účinně pomohla Ripkovi při jeho útěku za hranice. Spojení s uprch­lými zrádci Zenklem a Ripkou, k nimž se později také připojila Růžena Pelantová, bylo jedním z úkolů Horákové. Podávala jim hospodářské i politické zprávy špionážního obsahu, jakož i zprávy o činnosti své illegální organisace. Nejdůležitější zprávy, obsahující podrobné údaje o obchodních stycích CSR a SSSR, získala od F. Přeučila, sama zpracovávala politickou část zpráv a používala při jejich dodávání smluveného kódu. Jiné zprávy se týkaly dvouletky, předpokladů pětiletky a církevních poměrů v ČSR. Všechny tyto správy byly určeny pro anglo-americké imperialisty. Spojení se Zenklem, Ripkou a Pelantovou udržovala různými cestami, zejména také přes uprchlici Kvapilovou v Norsku, francouzskou státní ob­čanku Essertier a Nora Andersona. Od Zenkla a Ripky dostávala zpět pokyny k další protistátní činnosti, které sdělovala členům podzemí.

II. JUDr Josef Nestával

Přijal od Zenkla spolu s Horákovou pověření k uvedenému již jednání, účastnil se schůzky ve Vinoři a po zatčení obžalovaného Pešky vyjednával s jeho nástupcem Jeřábkem. Stal se ve­doucím vytvořené illegální skupiny, účastnil se všech schůzí a měl rozhodující vliv na rozvíjení činnosti této skupiny. Kromě funkce vedoucího převzal funkci krajského důvěrníka pro Praž­ský kraj, kde zahájil další výstavbu illegálního podzemí organisováním protistátních skupin v jednotlivých částech Prahy. Dal svým důvěrníkům instrukce pro podchycení dalších osob, k udržo­vání členů v pohotovosti pro připravovaný zvrat poměrů, který očekávali od útočné války, vedené západními imperialisty proti SSSR a zemím lidových demokracií. V případě této války při­pravovali illegální skupiny na záškodnickou činnost proti ČSR. Žalovaný Nestával vydal illegálním důvěrníkům přímo instrukce k vytváření protistátní nálady mezi obyvatelstvem a vyvolávání nechuti a sabotování práce. Snažil se napojit na illegální ústředí co nejvíce protistátních skupin, zejména t. zv. hospodářskou radu, která vznikla v dubnu 1948 a jejímiž členy byli bývalí významní funkcionáři reakčního vedení nár. soc. strany Pražského kraje. Nestával již na první schůzce t. zv. hospodářské rady převzal její vedení, později však, vzhledem k své činnosti v ústředním vedení, se omezil na koordinaci činnosti této skupiny, zejména pak od ní přejímal hospodářské elaboráty. Od této skupiny pře­vzal také celkový program „Za svobodné Československo", který vyslovoval požadavek restaurace kapitalismu, vyloučení marxis­tických stran z politického života a fašisování země po očekáva­ném a připravovaném zvratu poměrů. Kromě toho obsahoval tento elaborát i materiál špionážní.

Nestával dal příkaz, aby o činnosti tak zvané hospodářské rady byla informována také F. Zemínová. Sám dával této rozvratné skupině pokyny, které illegální vedení obdrželo od zrádců Ripky a Zenkla, zvláště pak příkazy ke sbírání špionážních zpráv, které měly být doručovány prostřednictvím agentů Zenkla a Ripky anglo-americkým špionážním ústřednám. V září 1948 navázal spo­jení s F. Přeučilem, který ho informoval o existenci teroristických skupin na Ostravsku a Chomutovsku a žádal o doporučení vojenské osoby, která by tyto skupiny řídila. Dále navázal spojení se skupinou Á, Kleinerové, se kterou jednal počátkem ledna 1949 o dalším postupu protistátní činnosti. Skupina Kleinerové mu dávala k nahlédnutí špionážní zprávy, které odesílala za hranice Zenklovi,

V dubnu 1949 navázal Nestával spojení s Oldř. Peclem, býva­lým majitelem dolů a vedoucím účastníkem skupiny Kleinerové. Nestával schválil Peclovi štvavé a špionážní zprávy, obsažené v „memorandu" na americké velvyslanectví.

Vyjednával Zenklův útěk za hranice a vybízel k útěku též další osoby. Z peněz, odcizených čs. straně socialistické, převzal 30 000 Kčs na protistátní činnost. Z jeho podnětu vypracovala Horá­ková s dalšími osobami zprávu pro Zenkla a Ripku, v níž žádali o zaslání pokynů a sdělení, kdy mohou počítat s válečným zása­hem západních imperialistů. Od Ripky a Zenkla obdržel postupně po dvou dopisech, obsahujících instrukce.

Kromě této stále rozšiřované činnosti organisační rozvíjel Ne­stával též činnost špionážní. Získal od t. zv. hospodářské rady celkem 8 velmi závažných špionážních zpráv, mezi nimi i přehled průmyslové výroby ze všech krajů republiky, zprávy o výrobě určitého druhu zbraní a jiné informace. Spolupůsobil též při redakci špionážních zpráv, které vyplynuly z jednání illegálního vedení organisace, jichž dopravu obstarávala Horáková s dalšími osobami přes francouzskou státní příslušnici Essertier a úřednici norského vyslanectví sl. Rivenes, pro agenta Zenkla.

III. JUDr Jiří Hejda

Již v předmnichovské republice spolupracoval s představiteli průmyslového a finančního kapitálu a byl v úzkém styku se známým finančním magnátem dr. Preissem, z jehož rukou přijal místo vrchního ředitele ČKD. Za věrné služby kapitalistům byl odměněn při svém odchodu z ČKD v r, 1939 odstupným ve výši 1400 000 Kč. To mu umožnilo, aby převzal továrnu na výrobu kuchyňského zařízení, která mu byla v r. 1949 znárodněna.

Již před únorem 1948, využívaje legální základny bývalé nár. soc. strany, prosazoval hospodářskou politiku, která by přivedla ČSR do závislosti na kapitalistických zemích, požadoval revisi znárodnění, bojoval proti dalšímu znárodňování a usiloval o změ­nu národních podniků na akciové společnosti s konečným cílem zvrátit vývoj v ČSR zpět ke kapitalismu.

Po únoru 1948, kdy se zhroutila legální základna jeho rozvratné činnosti, lživě předstírat ochotu účastnit se budování ČSR. Obelstil tak pracující lid, který mu poskytl možnost odpovědné práce v ústřední plánovací komisi, kde setrval až do května 1949. Hejda však již v polovině roku 1948 navázal spojení s agentem západních imperialistů dr. Jos. Palivcem, jemuž až do února 1949 podával pravidelné zprávy o hospodářské situaci v ČSR.

V těchto zprá­vách, počtem asi 12-15, vyzrazoval poznatky a. statistická data, která získal v ústřední plánovací komisi, zejména uváděl přesná data čs. výroby v absolutních'číslech i procentech, aby usnadnil imperialistickým státům provádění diskriminační politiky a sni­žoval obrannou schopnost ČSR. Špionážní materiál byl odesílán prostřednictvím tajemnic velvyslanectví USA Luisy Schaffnerové a Mary V. Trentové, které zneužívaly hrubě svého diplomatického pověření k špionáži proti SSSR a lidovým demokraciím. V dubnu1949 sešel se s Horákovou, které^nabídl vypracování programu.V červnu 1949 skutečně Horákové odevzdal hospodářský a poli­tický program, který prodiskutoval s ostatními spiklenci z okruhu Horákové, zejména s Nestávalem a Kleinerovou. T. zv. Program obsahoval požadavek restaurace kapitalismu ve všech oborech hospodářského života ČSR, nastolení vlády buržoasie, fašistic­kého charakteru a potlačení dělnického hnutí,

V létě 1949 odevzdal Horákové špionážní zprávu o čs. hospodář­ství, určenou pro západní špionážní centrály.

Dr. Jiří Hejda je typický kapitalista, který pro své třídní so­bectví hluboce nenávidí režim, v němž vládne lid.

IV. Františka Zemínová

Po únorové porážce se vzdala na znamení nesouhlasu s vítězstvím lidu svého poslaneckého mandátu bývalé nár. soc. strany. Byla úzce napojena na vedení illegální skupiny Horákové a v neustálém styku se všemi významnými členy, jimž dávala instrukce k další činnosti.

Od léta 1948 počala sama organisovat a soustřeďovat podzemní skupiny, při čemž hledala spojení se zahraničím. Opatřil jí je Jiří Corn, agent americké špionážní služby CIC, jehož prostřednictvím Zemínová odeslala přes americké okupační pásmo do USA řadu špionážních zpráv. V listopadu 1949 potvrdil jí další agent CIC, František Ambrož, písemně, že její zprávu odevzdal imperialistickým agentům Zenklovi a Pelantové. Další spojení se zahraničím měla Zemínová se členem illegálnfho podzemí Vladimírem Rodovským, který počátkem roku 1949 legálně emigroval z ČSR do USA.

Z popudu Zemínové a podle jejich direktiv byly vybudovány tero­ristické organisace jednak na Chomutovsku, jednak na Ostravsku. Ostravská teroristická organisace, vedená J. Buchalem, vypracovala konkrétní plán pro ozbrojený puč. Z podnětu Zemínové vznikla další teroristická organisace na Mostecku. Řízením těchto teroristických skupin a koordinací jimi připravovaných protistátních pučů na data podle pokynů západních imperialistů pověřila Zemínová V. Přeučila, s nímž byla již dříve v protistátním styku a s nímž seznámila ve­doucí všech teroristických organisací, k jichž vybudování dala podnět.

Dále Zemínová dala pokyny k vybudování dalších protistátních organisací na Litoměřicku, Plzeňsku, Trutnovsku a v Karlových Varech. Tyto organisace byly skutečně vybudovány a založeny na trojkovém systému.

Konečně byla Zemínová během r. 1949 v protistátním styku s různými illegálně činnými osobami, které ji informovaly o své protistátní činnosti a ona je vzájemně informovala o své činnosti, dávala rady a připomínky a souhlasem podporovala jejich rozvratnou činnost.

V. František Přeučil

Po únoru 1948 rozvinul rozsáhlou protistátní činnost na několika úsecích: od vedoucích činitelů protistátního spiknutí převzal pově­ření pro vedení illegální činnosti v kraji Hradec Králové a Pardu­bice a od Zemínové přijal pokyny k organisování činnosti teroristic­kých skupin na Ostravsku a Chomutovsku. Dále navázal úzké spo­jení se skupinou Kleinerové a aktivně se účastnil illegální práce v t zv. hospodářské radě.

V kraji Hradec Králové a Pardubice měl za úkol vytvořit za po­moci bývalých reakčních nár. soc. činovníků široce rozvětvenou špionážní síť a učinit přípravy pro obsazení politicky a hospodářsky důležitých míst při provedení protistátního převratu. Vytvořil řadu podskupin, jimž dal konkrétní úkoly a zejména příkazy, aby vše­možně organisovaly na vesnici odpor proti zakládání JZD.

Se Zemínovou měl smluvené heslo, na něž byl k němu vyslán J. Buchal, vedoucí teroristické skupiny na Ostravsku. S touto sku­pinou Přeučil udržoval spojení, dával jí instrukce a o její činnosti podával zprávy nejen Zemínové, ale i Nestávalovi, Kleinerové a dal­ším osobám a získával pro tuto skupinu vojenského velitele.

K žádosti Zemínové navázal v dubnu 1949 spojení s vedením tero­ristické skupiny na Chomutovsku, jemuž dával instrukce podle do­pisů zrádce Ripky a informoval je o existenci teroristické skupiny na Ostravsku. Doporučil mu další společný postup. Účastnil se pra­videlně schůzí tak zv. hospodářské rady, kde byl připravován po­drobný plán obnovy kapitalistického hospodářství po zvratu poměrů, který cekali od válečného přepadení ČSR kapitalistickými státy. V tzv. hospodářské radě měl Přeučil svěřen úsek živnostensko-obchodnický, pro který vypracoval dílčí program za účasti podskupiny, kterou vytvořil. Účastnil se porad, kde se vypracová­valy souhrnné špionážní zprávy pro Zenkla, Přeučil úzce spolupra­coval jak se skupinou Kleinerové, tak přímo s illegálním ústředím, representovaným Horákovou, s nimiž si vyměňoval nejen zkušenosti, ale sjednal i výměnu zpráv špionážně důležitých a významných k dalšímu rozvíjení rozvratné činnosti. Přeučil dával již při organisování podzemí každému členu především úkoly vyzvědačské a rozvětvená síť mu pak skutečně dodávala špionážní materiál. Tak získal zprávy o stavu průmyslové výroby z různých krajů, zprávy, dotýkající se přímo obranné schopnosti ČSR, a zprávy, týkající se politického, hospodářského a zejména průmyslového života, vesměs důležitá státní tajemství. Všechen špionážní materiál odevzdával buď Kleinerové nebo Horákové i dalším osobám, které je odesílaly z ČSR buď prostřednictvím cizích vyslanectví, nebo přes agenty CIC.

VI. Jan Buchal

Brzy po únoru 1948 se dvakrát neúspěšně pokusil o útěk z ČSR, aby se za hranicemi spojil s nepřáteli republiky s úmyslem, řídit odtud teroristické akce na území Č$R. Pak se rozhodl pro vytvo­ření rozsáhlé teroristické organisace na Ostravsku. Stalo se tak v únoru 1949 po rozmluvě se Zemínovou, která ho přesvědčila o nutnosti organisování podzemního hnutí proti lidově demokra­tickému zřízení přímo v ČSR, k čemuž je třeba „spolehlivých" a ke všemu odhodlaných lidí. Společně s Miroslavem Sýkorou organisoval teroristickou skupinu, vybavenou zbraněmi. Koncem května 1949 Zemínovou podrobně informoval o svých přípravách a žádal, aby mu pomohla navázat spojení s jinou illegální skupinou. Zemínová ho poslala za Přeučilem a sdělila mu pro něho poznávací heslo. Buchal se na Přeučila skutečně obrátil a ten ho upozornil na nutnost podřídit skupinu rozkazům ze zahraničí. Slíbil mu, že pošle někoho k udržování styků s jeho skupinou, a opravdu také k přímému spo­jení vyslal Karla Wernera, který též přivezl Buchalovi opis Ripkova dopisu. Přímé spojení s americkou špionážní ústřednou v Německu navázal Buchal pomocí agenta Jaroslava Hořejše. Buchal dal pří­kazy dalším osobám k vytvoření samostatných illegálních skupin, spolupracujících s jeho skupinou, jejímž cílem bylo provedení proti­státního puče, který měl usnadnit ozbrojenou intervenci proti ČSR a měl být s ní skoordínován. K tomu účelu vypracoval Buchal po­drobný plán a řadu provolání k občanstvu.

VII. Antonie Kleinerová

Pro své reakční zaměření nebyla po únoru 1948 přijata do obro­zené ČSS. Z nenávisti k lidově demokratickému zřízení vytvořila za spolupráce R. Pelantové protistátní skupinu, do které zapojila řadu stejně smýšlejících činovníků bývalé nár. soc. strany, a na­pojovala na ni postupně i další protistátní skupiny, které byly z je­jího popudu vytvořeny na Hlučínsku, Opavsku a Jesenicku. Dostá­vala pokyny od H. Ripky, kterých používala k další instruktáži napojených illegálních skupin i osob. Cílem všech těchto skupin bylo zničení lidově demokratického zřízení a podrobení ČSR západ­ním imperialistům. V „memorandech", obsahujících též špionážní a pomlouvačné zprávy, informovala Kleinerová západní imperialisty o své činnosti. V případě válečného útoku proti SSSR a lidovým demokraciím, s nímž počítala, měla její skupina provádět rozvratnou činnost v armádě a sabotážní i záškodnické akce ve prospěch útočníka.

Udržovala spojení s F. Přeučilem, o němž věděla, že organisuje teroristické skupiny na Ostravsku a Pardubicku, dále byla ve spo­jení s illegálními skupinami na Plzeňsku a v Brně. Byla zapojena na vedení protistátního spiknutí, s nímž skoordinovala činnost ille­gálních skupin jí vytvořených.

Od září 1948 udržovala prostřednictvím úřednice norského vysla­nectví v Praze, L. Rivenes, styk s A. Kvapilovou, která jí z Norska posílala štvavé časopisy, vydávané uprchlými zrádci. Tyto pak sama dále rozšiřovala. Se zrádnou emigrací a k podávání špionážních zpráv měla spojení prostřednictvím agentů CIC. Zprostředkovala illegální útěk R. Pelantové a účastnila se dalších zprostředkování útěků z ČSR. Asi v dubnu 1949 opatřila Leont. Neumannové sou­částky pro vysílačku a obstarala pro tuto vysílačku úkryt. Všichni členové skupiny Kleinerové se zabývali rozsáhlou vyzvědačskou činností, již Kleinerová řídila, a shromáždila tak mnoho důležitého zpravodajského materiálu, který spolu s dr. Peclem upravovala a zasílala Ripkovi a Zenklovi do zahraničí. Některé zprávy předávala Peclovi, který je prostřednictvím Z. Kalandry dával přímo americké výzvědné službě. Mimo to zaslala prostřednictvím Norky si. Rivenes A. Kvapilové články, ostouzející lidově demokratické zřízení a urče­né pro štvavou kampaň proti ČSR.

VIII. JUDr Oldřich Pecl

Bývalý majitel antracitových dolů, které byly v roce 1945 zná­rodněny, rozvinul na podzim roku 1948 illegální činnost jako člen protistátní organisace Kleinerové i jako spolupracovník trockisty Závise Kalandry, k proudění široké špionáže ve prospěch západ­ních imperialistu. Od prosince 1948 do června 1949 dodal anglickým i a americkým špionážním ústřednám asi 100 špionážních zpráv hos­podářských, politických a vojenských, mezi nimiž byla řada zpráv, obsahujících zvlášť důležitá státní tajemství.

Všechny tyto zprávy, zejména ty, které si americká špionážní služba zvlášť vyžádala, užívali západní imperialisté k provádění diskriminační politiky vůči ČSR. Dodávání zpráv prováděl Peci pro­střednictvím Z. Kalandry i pomocí skupiny Kleinerové přes již jme­novanou Rivenes agentům Zenklovi a Pelantové.

Navázal spojení s jugoslávským diplomatem dr. Můrko, jemuž podával špionážní hospodářské zprávy a s nímž jednal o možnos­tech rozšiřování titovské fašistické koncepce do ČSR. Jako člen skupiny Kleinerové vypracoval dr. Peci these, v nichž jasně poža­duje nastolení bezvýhradné diktatury buržoasie a dále t. zv. „me­morandum čs. demokratické oposice", dodané velvyslanectví USA. Obsahovalo jednak špionážní, jednak pomlouvačné zprávy o ČSR. Obracelo se dále k západním imperialistům s výzvou o americkou intervenci pod záminkou t. zv. „svobodných voleb" a s výzvou k podpoře Titova režimu v Jugoslávii západními imperialisty v je­ho boji proti táboru míru.

Posléze vypracoval Peci za pomoci Ant. Kleinerové memorandum pro tak zv. „radu svobodného Československa", orgán, kde se sdru­žili zločinci, uprchlí do nepřátelské ciziny. „Memorandum" bylo zasláno přes úřednici norského vyslanectví Rivenes agentům Zenk­lovi a Pelantové. Obsahuje návod k vystupňování rozvratné práce zrádců v zahraničí zejména štvavými rozhlasovými relacemi.

Pomocí Kalandry navázal Peci protistátní styk s agenty anglo­americké špionážní služby Bakerovou a Schmidtem, na něž se obrátil s podobnou žádostí jako v uvedeném memorandu.

Peci znal celý rozsah protistátní činnosti Kleinerové, zejména její spojení s agenty CIC, a převzal od ní do úschovy bianco formuláře občanských legitimací pro potřebu protistátní organisace. Vytvořil jakýsi archiv, kde uschovával většinu písemných dokladů, jak o špionážní činnosti své, tak i jiných členů organisace,

IX. Záviš Kalandra

Za předmnichovské republiky jako vedoucí trockistické organi­sace stál v nenávistném boji proti SSSR a byl v řadách rozbíječů jednoty dělnické třídy. Po květnové revoluci záludnými methodami pokračoval v této činnosti. V listopadu 1945 se stal vedoucím illegální trockistické skupiny, vstoupil se svými přívrženci do sociálně demokratické strany a odtud se snažil rafinovaně záškodnickým způsobem, ve spolupráci s pravicovými živly této strany rozbíjet jednotu dělnické třídy.

Dále vešel ve styk s vedoucím čs. odbočky misse C. A. R. E., Ame­ričanem Benediktem, který byl přímým zástupcem tak zv. „čtvrté internacionály", sloužící imperialistům k rozkladným akcím mezi dělnictvem. Benedikt byl do ČSR vyslán záměrně, k organisování trockismu, jehož pomocí chtěli západní imperialisté rozvracet a oslabovat lidové demokracie. Na podzim roku 1948 navázal Ka­landra spojení s členem velvyslanectví USA v Praze Friedem a po­skytoval mu špionážní informace o ČSR, zvlášť o politických po­měrech. Žádal také Frieda, aby ovlivnil zrádce Zenkla k vytvoření jednotného bloku z pravicových soc. dem. živlů strany a bývalé národně socialistické strany k účinnější ofensivě proti lidově de­mokratickému zřízení v ČSR.

Od října 1948 spočívalo hlavní těžiště trockistické skupiny Kalandrovy ve špionážní službě pro imperialistické mocnosti. Obžalo­vaný Kalandra získával u svých spolupracovníků špionážní mate­riál, který prostřednictvím Angličanky Bakerové dodával agentu CIC, zaměstnanému v pražské redakci United Pressu. Na podzim roku 1949 se spolčil s Peclem, který se pak stal hlavním dodava­telem špionážních zpráv všeho druhu, hospodářského, politického i vojenského. Tak Kalandra získal a americké špionáži odevzdal čtyři důležité, přísně důvěrné měsíční zprávy čs,. ústředních plá­novacích institucí, z nichž každá obsahovala asi 50 stran, dále zprá­vy z důležitého revíru a jiné informace. Tím podporoval Kalandra útočné cíle západních imperialistů.

Spolčení Kalandrovo s Peclem znamenalo zapojení trockistických škůdců na soustředěné podzemí.

X. Dr. Zdeněk Peška

Jako buržoasní element v sociální demokracii zastával s jejím pravým křídlem stanovisko proti sjednocení dělnické třídy a pra­coval proti jejímu společnému postupu. Po únorové porážce reakce pokračoval v rozvratné činnosti tím, že utvořil illegální vedení sku­piny s cílem vytvořit širokou illegální základnu pro násilný proti­státní převrat. Stal se řídícím činitelem této zločinné skupiny a vedl všechny její illegální porady. Sám vypracoval i jinak spolupůsobil při vypracování konceptu štvavých protistátních a protisovětských letáků s výzvami k násilí. Navrhl, aby illegální skupina vypracovala tak zv. „program", jako základnu boje proti lidově demokratické­mu zřízeni a k restauraci kapitalismu a vypracoval jeho konečné znění. Iniciativně se podílel na soustřeďování jednotlivých proti­státních složek, vedl předběžné porady s obžalovanou Horákovou a navrhl svolání další illegální koordinační porady, která se usku­tečnila v září 1948 na faře ve Vinoři za účasti zástupců jednotli­vých složek. Další činnost v soustředěném podzemí byla dr. Peš­kovi znemožněna jeho zatčením.

V létě 1948 navázal Peška přes jistého cizího diplomata spojení se zrádcem dr. Táborským a jeho prostřednictvím poslal zahra­ničním špionážním agenturám několik zpráv, kterých mělo být užito k rozvratné propagandě proti ČSR. V té době opatřil své proti­státní organisaci také vysílačku, která měla sloužit k vojenské špionáži pro západní imperialisty při válečném konfliktu. Dr. Peška se pokusil vybudovat illegální organisaci ve všech krajích a ze­jména navázat spojení na Slovensko. Peška se pokusil také o rozvratnické spojení do armády.

XI. Vojtěch Dundr

Jako ústřední tajemník sociálně demokratické strany v před­mnichovské republice byl stoupencem oportunistické pravičácké politiky a odpůrcem jednoty dělnické třídy. V roce 1947 pomáhal zejména na brněnském sjezdu soc. dem. strany formovat rozbíječe jednoty dělnictva. Když po únorovém vítězství pracujícího lidu byly odčiněny rozbíječské důsledky prvního sjezdu, zahájil Dundr pod­zemní protistátní činnost. Z jeho podnětu byl konán večírek na počest 70. narozenin Vojtěcha Beneše, který byl v podstatě první illegální schůzkou Dundr-Peška. Zúčastnil se pak většiny schůzek a v protistátní činnosti vyvíjel značnou iniciativu. Spolupracoval na konceptu illegálního letáku, útočícího na sjednocení dělnické třídy a proti jejímu svazku s rolnictvem. Spolupracoval na formulování tak zv. „programu" vypracovaného Peškou. Navázal spojení s agenty západních imperialistů, zejména s Arno Haisem v Paříži, Václavem Holubem v Anglii a dr. Eduardem Táborským ve Švéd­sku. Illegální skupina prostřednictvím tohoto spojení zasílala agen­tům západních imperialistů zprávy o své protistátní činnosti a při­jímala příkazy k dalším akcím. Dundr sám zpracoval dvě špionážní zprávy o politické situaci po únoru 1948 a zaslal je zahraniční špio­nážní ústředně. Věděl o tom, že organisace si opatřuje vysílačku. Pokusil se o navázání illegálního spojení na Slovensko a na armádu.

XII. JUDr Bedřich Hostička

Po únorové porážce reakce předstíral souhlas s obrozením NF a stal se právním referentem v ústředním sekretariátu ČSL. Zatím však vybudoval protistátní skupinu, jejímž účelem bylo dodávání špionážních zpráv do zahraničí a příprava násilného zvratu v ČSR. Proto jednak sám, jednak svými důvěrníky navázal spojení s některými protistátními skupinami, s domácí i cizí hierarchií a Va­tikánem a prostřednictvím agentů americké výzvědné služby i se západními imperialisty. Na podzim roku 1948 vybudoval síť illegálních krajských důvěrníků v Praze, Liberci, Ústí n. Labem, Pardubicích a Ostravě.

V zimě 1948 vypracoval plán své protistátní organisace a zaslal ho po opatu břevnovského kláštera Opaskovi ke schválení urči­tému vatikánskému orgánu. V únoru 1949 pomohl Hostička ně­kolika osobám k útěku do zahraničí. Jeden z těchto uprchlíků se stal v Německu agentem americké špionážní služby a vrátil se v létě 1949 illegálně do ČSR s konkrétními příkazy zahraniční špionážní služby pro další illegální činnost Hostičkovy skupiny.

Zejména přivezl onen agent příkaz k provedení únosu čelného představitele čs. veřejného života, k vybudování illegální teroristic­ké organisace a k vytvoření špionážní sítě pro dodávání zpravo­dajského materiálu americké výzvědné službě. Hostička obdržel šifrovací klíč a zapojil se plně do špionáže prostřednictvím své illegální sítě na Litoměřicku. Sám dodal onomu agentovi více špionážních zpráv.

Záškodnickou a bezohlednou povahu obžalovaného Hostičky do­kazuje zaslání špionážní zprávy o plánu dálkového plynového po­trubí s označením, kde ho lze nejlépe zničit nebo poškodit. Hostič­ka dostal z americké špionážní ústředny příkaz zapojit se na ústřední vedení protistátního spiknutí a tak s ním sjednotit rozvratnickou činnost své skupiny.

V létě 1949 zprostředkoval Hostička illegální útěk dvěma zlo­čincům, stíhaným pro protistátní činnost. V téže době rozmnožoval se svými spolupracovníky štvavé pastýřské listy.

XIII. JUDr Jiří Křížek

Tento advokát, který po roce 1945 ve své honbě za bezpracným ziskem zachraňoval kolaboranty z řad bývalé šlechty, ze sběr­ných táborů pro Němce, bojoval v restitučních řízeních všemi prostředky za buržoasní zájmy svých kapitalistických klientů. Na jaře 1948 přešel do přímých služeb západních imperialistů a dodal na žádost britských diplomatických funkcionářů v Praze, Harolda Gibsona, McLaughlina, Anthony Rumboldta a Boltona řadu špio­nážních zpráv, z nichž nejzávažnější byl výpis z tajných spisů o procesu s jistým bývalým generálem, týkající se jeho spolupráce s anglickou špionážní službou. Od jara až do konce roku 1948 zprostředkoval dr. Křížek za úplatu illegální útěky z ČSR řadě svých klientů – bývalých šlechticů. Přechody prováděl prostřed­nictvím svých spolupracovníků, které měl na Šumavě, v Chebu a jinde. Za illegální převod jednotlivých osob vyplácel svým po­mocníkům 10 000 až 50 000 Kčs. Vyjednával zprostředkování illegálního útěku též Vojtěchu Benešovi a jiným zrádcům, kteří pozdě­ji použili jiné cesty.

Touto svou činností

I. všichni obvinění se pokusili zničit samostatnost republiky a zničit a rozvrátit její lidově demokratické zřízení a společenskou a hospodářskou soustavu, zaručené ústavou, a k tomu cíli se spolčili jednak navzájem, jednak s dalšími spolupachateli a vešli s cizí mocí a s cizími činiteli ve styk jednak přímý, jednak ne­přímý, při čemž

1. jednáním všech obviněných byla samostatnost republiky, její lidově demokratické zřízení a společenská i hospodářská soustava, zaručená ústavou, ohrožena zvláštní měrou,

2. Fr. Zemínová, Fr. Přeučil a Jan Buchal sbírali a organisovali branné a pomocné síly;

II. všichni obvinění vyzvídali a vyzrazovali přímo a nepřímo cizí moci státní tajemství, při čemž

1. všichni byli členy organisace, jejímž úkolem bylo vyzvídati státní tajemství,

2. dr. Milada Horáková, dr. Jos. Nestával, dr. Jiří Hejda, Fr, Přeučil, Ant. Kleinerová, dr. Oldřich Peci a Závis Kalandra

a) dopouštěli se vyzvědačství po delší dobu, ve větším rozsahu a způsobem zvláště nebezpečným,

ty) vyzvídali státní tajemství zvláště důležitá;

3. dr. Jiřímu Hejdovi byla povinnost uchovávati státní tajemství výslovně uložena.

Tím spáchali:

*

I. Všichni obvinění zločin velezrady podle § 1, od&t. 2 [odst.1, lite. c)] zákona č. 231/48 Sb. a podle § 1, odst. 3, lit, b) cit zá­kona, Fr. Zemínová, Fr. Přeučil a Jan Buchal mimo to též podle§ 1, odst. 3, lit. c) zákona č. 231/48 Sb.

II. Všichni obvinění zločin vyzvědačství podle § 5, odst. 1, 2,lit. c) zákona č. 231/48 Sb. Dr. Milada Horáková, dr. Josef Ne­stával, dr. Jiří Hejda, Fr. Přeučil, Ant. Kleinerová, dr. Oldřich Pecl a Záviš Kalandra též podle § 5, odst. 2, lit. d), lit. e) cit. zákona. Dr. Jiří Hejda mimo tomtéž podle § 5, odst. 2, lit. b) cit. zákona,

a buďtež za to všichni potrestáni podle § 5, odst. 2 zákona č. 231/48 Sb. s použitím § 34 tr. zákona. U všech obviněných na­vrhuji použití ustanovení §§ 47, 48 a 52 zákona č. 231/48 Sb.

Navrhuji, aby

1. hlavní přelíčení bylo konáno před státním soudem v Praze, příslušným podle § 17, odst. 1, lit. a) zák. č. 232/48 Sb. a § 56 tr. ř.

2. Bylo přečteno trestní oznámení s přílohami a osobními a trestními doklady obviněných.

V Praze dne 22. května 1950.

Státní prokurátor:

Dr. Bohumír Ziegler

HLAVNÍ PŘELÍČENÍ

První den hlavního přelíčení

Veřejné hlavní přelíčení s vedením záškodnického spiknutí proti republice bylo zahájeno před státním soudem v Praze dne SI. května 1950. V pětičlenném senátu státního soudu zasedli: předseda se­nátu Dr. Karel Trudák, soudci z lidu Miloš Kučera a Jan Polanecký a soudci z povolání Dr. Otakar Matoušek a Dr. Karol Bedrna. Jako náhradní soudci byli přítomni: inž. František Doušek jako soudce z lidu a Dr. Karel Kruk jako soudce z povolání. Státní prokuraturu zastupovali Dr. Josef Urválek, Dr. Juraj Vieska, Dr. Jiří Kepák, Antonín Havelka a Ludmila Brožová. Soudní zapisovatelé: Dr. Málková, Dr. Karmazín, Vítovcová, Lenardová, Dr. Brynda.

Předseda: Zahajuji před státním soudem v Praze veřejné hlavní přelíčení proti obžalovaným dr. Miladě Horákové a společníkům pro zločiny vyzvědačství a velezrady podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky. Zjišťují, že všichni obžalovaní byli řádně k hlavnímu přelíčení obesláni a že jsou všichni pří­tomni.

Všichni obžalovaní – až na obžalovaného dr. Křižka – po­žádali, aby jim byli ustanoveni obhájci z úřední povinnosti. Stát­ní soud ustanovil proto takto: dr. Miladu Horákovou bude hájit dr. Vladislav Martin, dr. Josefa Nestávala a dr. Bedřicha Kos­tičku dr. Otto Mūller, dr. Jiřího Hejdu a Jana Buchala zastupuje Dr. Richard Neumann, Františku Zemínovou a Záviše Kalandru dr. Jiří Vížek, Františka Přeučila a dr. Zdeňka Pešku dr. Vladi­slav Čeřovský, Antonii Kleinerovou a Vojtěcha Dundra hájí dr. Vladimír Bartoš a dr. Oldřichu Peclovi byl ustanoven dr. Richard Aron. Obžalovaný dr. Jiří Křížek požádal, aby ho za­stupoval zvolený zástupce dr. Vladislav Martin. Ustanovení ob­hájci jsou z Prahy a jsou zde všichni přítomni.

Po zjišťování a konstatování osobních dat a poměrů všech obža­lovaných předsedou senátu přednesl vedoucí prokurátor dr. Josef Urválek obžalobu.

VÝSLECH OBŽALOVANÉ Dr. MILADY HORÁKOVÉ

Po krátké přestávce začíná předseda výslech obžalované dr. Mi­lady Horákové.

Předseda: Slyšela jste obžalobu – porozuměla jste jejímu ob­sahu?

Horáková: Ano.

Předseda: Cítíte se vinna těmi skutky, jak jsou v obžalobě uve­deny a jsou vám kladeny za vinu ? Těmi činy, v nichž spatřuje státní prokuratura zločiny velezrady a vyzvědačství?

Horáková: Ano.

Prokurátor: Paní obžalovaná, přiznáváte tedy, že jste zločineckým způsobem pracovala proti státu... proti lidově demokratické Československé republice?

Horáková: Ano – cítím se tím vinna.

Předseda: Než přikročíme k vašemu výslechu ve věci samé, pro­sím, abyste odpověděla na několik otázek, týkajících se vašeho života a vaší politické práce. Kdy jste vstoupila do strany ná­rodně socialistické?

Horáková: Pokud se pamatuji, tedy v roce 1929.

Předseda: Zastávala jste nějaké funkce?

Horáková: Do okupace jsem byla členem právnické komise.

Předseda: Kdy jste přijala poslaneckou funkci?

Horáková: Už na podzim v roce 1945. V roce 1946 jsem byla znovu zvolena poslankyní za kraj Českobudějovický.

Předseda: A jak to bylo s vaším mandátem po únoru 1948?

Horáková: Podala jsem tehdy písemnou resignaci a mandátu jsem se dobrovolně vzdala.

Předseda: Byla jste potom v nějakém zaměstnání?

Horáková: Zprvu po několik měsíců ne, ale potom jsem opět na­stoupila do Ústředního národního výboru. Bylo to v červnu 1948. Pracovala jsem v osvětovém referátu.

Předseda: Před únorem, kdy jste byla jako poslankyně strany národně socialistické politicky činná, jste zastávala ještě funkci v nějakém stranickém sboru?

Horáková: Byla jsem členem Ústředního výkonného výboru strany a kromě toho jsem byla po volbách 1946 ustanovena

předsedkyní zahraniční komise strany.

Předseda: Paní obžalovaná, tam jste projednávali určité zásadní směrnice, které potom určovaly linii zahraniční politiky vaší strany, ano?

Horáková: Ano, řešili jsme určité otázky a také jsme k nim zaují­mali stanoviska. Zásadně lze říci, že jsme se vždy snažili prosazovat užší spojenectví se západními mocnostmi, a to samo­zřejmě na úkor svazků se Sovětským svazem a ostatními lidově demokratickými státy.

Předseda: Tak na příklad konkrétně: měla se obnovit smlouva s Bulharskem. Jak zde bylo vámi postupováno?

Horáková: Při smlouvě s Bulharskem komise doporučovala a pak vedení strany také prostřednictvím svých zástupců ve vládě jistě také prosazovalo, aby při bulharské smlouvě byl zeslaben její obsah.

Předseda: A vy sama jste s touto linií plně souhlasila?

Horáková: Ano – chtěli jsme u nás posílit vliv západních moc­ností.

Prokurátor: Takové spojenectví, jako na příklad jsme měli s Fran­cií v roce 1938?

Horáková: Ano.

Prokurátor: Ale Francie nás hodila v Mnichově Německu pod nohy. Vždyť toto spojenectví s Francií se neosvědčilo, paní obža­lovaná.

Horáková: Připouštím.

Předseda: Vrátíme se ještě k únorovým událostem. Vy jste se ten­krát sama vzdala na znamení protestu poslaneckého mandátu. Byla jste, paní obžalovaná, únorovými událostmi poškozena?

Horáková: Ne, nebyla jsem poškozena. Ale s únorem a jeho pro­vedením jsem nesouhlasila a postavila jsem se proti němu.

Předseda: Mluvila jste o těchto věcech také s předsedou strany dr. Zenklem?

Horáková: Ano.

Předseda: Navštěvovala jste ho?

Horáková: Vzhledem k naší dlouholeté spolupráci a přátelskému vztahu jsme se po únoru v jeho bytě často scházívali.

Předseda: Navštěvovala jste také před únorem soukromě dr. Ripku?

Horáková: Ano.

Předseda: Myslím, zda jste své aktuální politicky problémy řešili.

i mimo oficiální orgány strany, jako na příklad v komisi zahra­ničně politické, zdali jste se setkávali v nějakém užším důvěrném kroužku?

Horáková: Ano – byl to jakýsi užší výbor zahraničně politické komise.

Předseda: Jak často se tento váš užší výbor scházel?

Horáková: Obvykle po domluvě s ministrem Ripkou. Řídili jsme se podle jeho časových možností.

Předseda: Dával vám při těchto zasedáních určité pokyny?

Horáková: Ano, a to v tom smyslu, že je třeba naši orientaci dobře rozvážit, a svým jednáním posilovat západní linii.

Předseda: Navázala jste také styk se členy některých zastupitel­ských úřadů?

Horáková: Do roku 1948 jsem jednávala s velvyslancem Déjeanem. Několikrát jsem byla při příležitosti různých oficiálních událostí zvána na francouzské velvyslanectví.

Prokurátor: Tlumočil vám někdy Ripka stanoviska, názory či eventuální pokyny západních zastupitelských úřadů, jak máte ve své činnosti postupovat?

Horáková: Tlumočil je jako stanoviska svá, ovšem předpokládám, že se jistě přitom opíral o rady západních diplomatů.

Prokurátor: Můžeme tedy říci, že někteří západní diplomaté vlast­ně ovlivňovali pana Ripku a nakonec i politiku celé vaší strany.

Horáková: Nemohu tak přesně říci, protože tato stanoviska se presentovala jako naše stanoviska.

Prokurátor: Navenek ano... přece jste nemohli otevřeně říci, že si to přeje francouzské nebo americké velvyslanectví?!

Předseda: Paní obžalovaná, vedle styků s těmi představiteli vaší bývalé strany, kteří se nepřátelsky stavěli proti lidové demokracii, jste ještě navázala spojení s příslušníky jiných stran, kteří byli stejně reakčního založení, jako tito vaši společníci?

Horáková: Ano.

Předseda: Kteří to byli a z které strany?

Horáková: Ze sociálně demokratické strany jsem byla v trvalém osobním styku s prof. dr. Peškou, s nímž jsem se v poměru k no­vému režimu od počátku shodovala; stavěli jsme se k tomuto zřízení záporně a přáli jsme si jeho změnu. Zprvu více méně pa­sivně, později se však stávalo naše jednání aktivnější a pozvolna přecházelo z legality do illegality. Při našich schůzkách a roz­hovorech jsme též přišli k názoru, že by mezi pravicovými so­ciálními demokraty a bývalými národními socialisty mohlo dojít k dohodě a vytvořena jakási základna vzájemné spolupráce.

O tom jsem též mluvila se Zenklem.

Předseda: Dal vám v tomto směru nějaké pokyny?

Horáková: Zenkl tenkrát řekl, že to mám být já, po případě i dr. Nestával, kteří máme toto jednání vést. Předseda: A dal vám nějakou určitou linii?

Horáková: ... radil, jak máme postupovat, abychom se vzájemně spojili a tím naši protistátní činnost posílili.

Předseda: Instruoval vás také Zenkl o tom, jak se máte chovat k bývalým členům národně socialistické strany, o nichž jste si

mysleli, že si přejí změny?

Horáková: Ano, na př. nám radil, abychom těmto lidem, pokud byli na významných místech, jež jsme považovali pro naši budoucí protistátní činnost za důležité, doporučovali vetřít se do komunistické strany...

Prokurátor: Proč? Aby mohli z těchto míst škodit?

Horáková: To je tím myšleno. Snažili jsme se prostě, aby některé tyto posice byly i nadále obsazeny lidmi našeho smýšlení. Prokurátor: Byl mezi některými členy náhodou nějaký dělník?

Horáková: Nebyl.

Předseda: Zahájila jste také potom jednání s dr. Janečkou. Kdo to byl?

Horáková: Dr Jandečku jsem znala jako organisováného lidovce. Požádala jsem ho o spolupráci, protože už při prvé rozmluvě

jsem nabyla přesvědčení, že dr. Jandečka má stejné stanovisko k lidově demokratickému zřízení...

Prokurátor: Paní obžalovaná, víte o tom, že pan Jandečka byl pro protistátní činnost odsouzen na 20 let?

Horáková: To je mi teď známo.

Předseda: Tak po těch rozhovorech, které jste měla s Peškou, s dr. Jandečkou as jinými, jste se všichni domluvili na tom, že se někde společně sejdete. Kde a kdy to bylo?

Horáková: Bylo to ve Vinoři, a to někdy v září 1948. Bylo to na tamější faře.

Předseda: Kdo toto místo opatřil?

Horáková: Dr Jandečka...--tlumočila jsem mu totiž přání Vojty Beneše, že si nepřeje, abychom se sešli v nějaké veřejné místnosti, nýbrž na takovém místě, které by zaručovalo, že tato naše porada nebude vyzrazena.

Předseda: Kdo tam všechno byl? Vy, dr. Nestával...

Horáková: Pozvala jsem tenkrát dr. Pešku, Vojtu Beneše, dr. Nestávala –

Prokurátor: Věděla jste, že dr. Jandečka bude představovat reakční síly z bývalé lidové strany?

Horáková: Ano, s tím jsem právě počítala.

Předseda: O čem se tam jednalo, paní obžalovaná? O společném postupu, o té společné základně vaší rozvratné a špionské čin­nosti ?

Horáková: Účelem této schůzky bylo, abychom se dohodli, zda je nutné vytvořit společný orgán, který by koordinoval a řídil protistátní činnost těchto různých směrů ...

Předseda: Směřující k jakému cíli?

Horáková: Směřující ke změně režimu.

Prokurátor: A dohodli jste se na tom?

Horáková: V podstatě ano.

Prokurátor: Shodovali jste se, že je třeba lidově demokratické zřízení odstranit a že budete o to usilovat. Vytvořili jste tak u nás jakousi základnu kontrarevoluce, je to tak?

Horáková: Ano.

Prokurátor: Mohla byste mi také říci, jaké konkrétní změny měly provázet zničení lidově demokratického zřízení? Na příklad to­várny, znárodněné továrny se měly vracet bývalým majitelům?

Horáková: Neměli jsme v tomto směru ještě konkrétní řešení.

Prokurátor: Mluvte jasně.

Horáková: Znamenalo by to při nejmenším řešit kompensace a re­parace pro tyto osoby.

Prokurátor: Paní obžalovaná, ptám se vás znovu, zdali váš pro­gram znamenal návrat továrníků do podniků, které byly znárodněny?!

Horáková: Návrat vlastnictví těchto továren.

Prokurátor: Tedy program pro milionáře – nikoli pro lid.

Horáková: Byl to program pro buržoasní vrstvy.

Prokurátor: Měl být u nás touto cestou tedy znovu obnoven kapi­talismus., Co myslíte, jak by asi přijali dělníci továrny, která byla znárodněna, svého dřívějšího pana šéfa? – s vědomím, že bude jejich práci dále vykořisťovat?

Horáková: Mám k této věci odchylné stanovisko.

Prokurátor: Když jste se domnívala, že dělníci nejsou ochotni odevzdat továrny kapitalistům, za jakých okolností jste předpokládala, že se to může stát?

Horáková: Za podmínek zvratu, změny režimu.

Prokurátor: A jak k tomu mělo dojít?

Horáková: Souvislosti, za jakých k tomu mohlo dojít, jsme kon­krétně viděli ve třech možnostech: v možnosti války, v možností dohody diplomatické, která by byla vynucena tlakem hospo­dářským ...

Prokurátor: Zůstaňme u možnosti prvé, u možnosti války. Jaké války, s kým, proti komu?

Horáková: Války západních mocností proti Východu, to znamená proti lidově demokratickým zemím a SSSR.

Prokurátor: A na čí straně by stáli bývalí esesmani Západního Německa a na čí straně byste v takovém případě stála vy a vaši společníci?

Horáková: ...  -Nemohu na to odpovědět..

Prokurátor: Nemůžete? Děkuji.

Předseda: Nyní opět pokud možno chronologicky k vaší činnosti. Ještě bych se vrátil ke schůzce ve Vinoři. Pamatujete si, že pro­fesor Peška přišel tenkrát s nějakým návrhem, o němž jste pak diskutovali?

Horáková: Mezi jiným bylo diskutováno o možnosti působit na určité vrstvy obyvatelstva pomocí protistátních letáků, které by popuzovaly proti lidově demokratickému zřízení.

Předseda: Po schůzce ve Vinoři jste se ještě několikrát sešla s Peškou, ano?

Horáková: Bylo mi uloženo, abych s ním udržovala kontakt a také jsem tak z vlastní iniciativy činila.

Předseda: Měl Peška zájem na tom, aby se posílaly do ciziny ně­jaké zprávy? Doporučovala jste mu v tomto směru něco?

Horáková: Nepamatuji se na to.

Předseda: Doporučila jste mu přece pro posílání zpráv do ciziny dr. Sýkoru?

Horáková: To by bylo možné. Nevylučuji to.

Předseda: Po vinořské schůzce jste opět hovořila s dr. Jandečkou a řekla jste mu, když bude potřebí, že se znovu sejdete. Mluvila jste ještě o jednom činovníku bývalé lidové strany, který byl také odsouzen k těžkému trestu.

Horáková: Dr Jandečka mně při posledním setkání řekl, jak se běžně mluví, že bude-li svolána schůzka podobného rázu jako vinořská, že by si přál být účasten také inženýr Janáček, bývalý poslanec strany lidové.

Předseda: Mluvila jste s Vojtou Benešem před odjezdem do Ame­riky?

Horáková: Ano, jednala jsem s ním sama.

Předseda: V jakém směru?

Horáková: Účel návštěvy byl ten, abych p# zatčení Peškově se dověděla, které osoby by byly vhodné, na něž bychom se mohli obrátit o další kontakt naší illegální činnosti.

Předvedla: Koho vám doporučil?

Horáková: Vojta Beneš řekl, že mužem jeho důvěry je dr. Jeřábek.

Předseda: Jednala jste s dr. Jeřábkem?

Horáková: S dr. Jeřábkem – a v tom se rozcházím s obžalobou – jsem nikdy nejednala. Ale řekla jsem dr. Nestávalovi o tomto úsudku Vojty Beneše a dr. Nestával s ním jednal a také mně o tomto jednání dal vědět.

Předseda: U koho jste se později nejčastěji scházívali?

Horáková: Obvykle v soukromých bytech.

Předseda: Ti, o nichž jsme nyní mluvili, tvořili onen původní t. zv. illegální výbor?

Horáková: Ano. Jejich výběr jsem prováděla já sama. Indivi­duálně jsem se stýkala také s inž. Šobrem a dr. Čuperou. Hodnotila jsem je všechny jako lidi pro nás důvěryhodné, lidi, zamě­řené proti režimu. S nimi jsem probírala, a to ať už na našich schůzkách či mimo ně, své názory, domlouvala jsem náš spo­lečný postup, a také jsem je v prvé řadě informovala o tom, co jsem mluvila a co jsem dohodla s dr. Zenklem.

Předseda: Uznali jste za nutné, že si budete muset pro tuto svoji rozvratnou činnost, v níž jste se tedy všichni shodovali, stanovit určité zásadní, programové směrnice?

Horáková: My jsme jako takové přijali pokyny Zenklovy.

Předseda: Dohodli jste se též na tom, že je třeba, navázat užší spo­jení se zrádnými emigranty v zahraničí?

Horáková: Ano. Toto spojení jsme též uskutečnili, abychom mohli dr. Zenkla i dr. Ripku pravidelně o výsledcích našich jednání informovat. Záleželo nám právě na tomto spojení, protože Ripku i Zenkla jsme považovali za zahraniční representanty té činnosti proti lidově demokratickému režimu, té činnosti, již jsme my prováděli vnitřně. Oni sami veškeré zprávy o si­tuaci u nás doma po nás požadovali. Zajímali se, jako na př. Ripka ve svém dopise, zejména o zprávy hospodářské.

Předseda: A k čemu to mělo sloužit?

Horáková: Potřebovali to především proto, aby se stali hodnot­nými informátory západních mocností, jejichž přízeň si museli neustále udržovat.

Předseda: Vy tomu říkáte informátoři, my říkáme špióni. Uvě­domujete si, paní obžalovaná, co zamýšlejí?

Horáková: Ano, rozvrat v Československu.

Prokurátor: A američtí imperialisté? Jen rozvrat zde?

Pokračovanie budeme časom doplňovať.