O odkazu VŘSR a socialismu ve 21.století

  Seminář se uskutečňuje v době, kdy celá naše společnost, 18 let po kontrarevolučním převratu v listopadu 1989, stále více zabředává do bahna globalizace, která je jakousi další mutací studené války, zahájené v závěru II.světové války v době, kdy již bylo jasné, že nacismus nesplní tužby a přání světového kapitálu a sionistů. Šlo o to zneutralizovat a zničit Sovětský svaz a země evropského socialistického tábora.

Co se nepovedlo vojensky, mělo se dle plánu autorů studené války povést zevnitř, s využitím opozičních elementů a páté kolony, postupně vytvořené v samém centru socialistického tábora.

Podívejme se na toto dění pod zorným úhlem sedmi základních otázek, kterými se řídili prvorepublikoví policisté i kriminalisté SNB při odhalování společensky nebezpečné, nebo nezákonné činnosti. Aplikace těchto otázek nám přinese zajímavá poznání.

1) Co se stalo?

VŘSR, provedená pod vedením V.I.Lenina roku 1917 v tehdy carském Rusku a v rámci probíhající I.světové války poprvé před zraky celého světa ukázala variantu, která se měla stát protipólem kapitalismu v jeho, dle klasiků ML finální podobě – imperialismu. Po této revoluci se pod vedením V.I.Lenina a později J.V.Stalina ze zaostalého Ruska stal Sovětský svaz, první socialistický stát na světě. Světový kapitál chtěl hned po zrození tento stát, který by pro něho, stal-li by se vzorem pro ostatní svět, znamenal smrtelnou hrozbu. Hned v roce 1918 vojenská intervence řady kapitalistických států, mezi kterými nechybělo ani de facto ještě ani ne plně konstituované Československo, měla vojensky, ve spolupráci s domácí opozicí, pokořit a zničit první socialistický stát světa. Kapitál, díky nezměrnému úsilí všech, kteří pochopili co pro ně znamená socialismus ve srovnání s carským režimem, pod vedením bolševiků řízených Leninem, byl poražen a Sovětský svaz se stal majákem všech pracujících na světě. Ještě se nestačil plně zotavit z carské zaostalosti a byl napaden, v rámci probíhající II.světové války nacistickým Německem vedeným A.Hitlerem. Fašisté měli z pověření kapitálu, sionistů, i vedeni vlastní imperiální touhou zničit a pokořit Sovětský svaz. Ten se však pod vedením J.V.Stalina nejen ubránil, ale hlavním podílem a za cenu ohromných lidských i materiálních ztrát na hlavu porazil nacistické Německo. Přesvědčivá převaha Sovětského svazu dokonce donutila jedny z iniciátorů hitlerovské agrese, USA a Velkou Británii, vyhlásit Německu válku a určitým dílem se farizejsky podílet na porážce nacistického Německa.

Po skončení II.sv.války byla záhy, z podnětu USA a Velké Britanie, stojících v popředí snahy kapitálu a sionistů, vyhlášena studená válka, zrozená již v samém závěru II.světové války v době, kdy již bylo jasné, že vojenské pokoření Sovětského svazu kapitálu a sionistům nevyjde dle jejich záměrů. Sovětský svaz v rámci osvobozovacího boje osvobodil od fašistů řadu evropských států, z nichž některé se několik let po válce daly po vzoru Sovětského svazu cestou socialismu. V Evropě vznikly země, které se s oporou v Sovětském svazu zbavily domácí buržoasie a daly se cestou lidových demokracií k budování nového typu státu, státu socialistického.

Studená válka se odehrávala v režii USA a sionistů, jejími aktéry ale nebyli vojáci, byli to revizionisté, oportunisté a prospěcháři mnoha typů ve vedení komunistických, nebo komunisticky orientovaných evropských socialistických států a domácí opozice, pozůstatek dřívějších kapitalistických režimů. Jejich množení nastalo prakticky hned po smrti J.V.Stalina v roce 1953, kdy se za podivných okolností do čela Sovětského svazu dostal revizionista a zrádce dělnické třídy a pracujících, N.S.Chruščov, do té doby vystupující jako zastánce politiky Stalina. Chruščov se hned začal zbavovat marxismu-leninismu věrných funkcionářů KSSS, v roce 1956 se v závěru XX.sjezdu KSSS pustil pod záminkou, zřejmě vyprefabrikovanou v dílnách studené války, do „kultu osobnosti" Stalina. Šlo ve své podstatě o frontální útok na samou podstatu socialistických států. Po roce 1956 byli v čele Sovětského svazu i ostatních ZST již jen větší, nebo „menší" revizionisté, téměř všichni však fakticky vědomě i nevědomě svými kroky podrývali autoritu socialistického státu u vlastních občanů. Zastavil se postupně průmyslový vývoj, životní úroveň řízeně zaostávala za evropskými kapitalistickými státy, které koordinovaně, pod hrozbou existence ZST, pozvedly i životní úroveň vlastních občanů. Liberalizace života v ZST, ke kterému došlo zejména po tzv. Helsinském procesu, ve kterém byl legalizován ústup od neutuchajícího třídního boje a dokonce začalo být konáno „sbratřování" s třídním protikladem, kapitalistickými státy. Dílčích cílů studené války bylo dosaženo pod vedením aktérů studené války a za aktivní spolupráce revizionistů v komunistických stranách a ve vedení socialistických států koordinovaně v roce 1989. Další etapou je světová globalizace, která má zajistit nadvládu Spojených států prakticky nad celým světem, zatím se tato etapa odehrává s aktivní pomocí hlavních spojenců USA. Na konci je totální negace vlivu VŘSR na jedné straně, na druhé je, po vojenském pokoření Ruska – torza zbylého z původního Sovětského svazu, plánované ovládnutí světa Spojenými státy.

2) Kde se boj o začlenění České republiky do globálních záměrů Spojených států odehrává?

Pohlédneme-li na domácí politickou scénu, na pravé straně jsou všechny politické strany, včetně „levicové" sociální demokracie, která věrna své tradici jen maže med kolem úst svých voličů, a na „levé"straně je KSČM, která pod vedením všech, stojících zatím v jejím čele, se spolehlivě řadí mezi revizionisty plně ovládanou stranu, neškodnou pro tvořící se kapitál a svou politikou vytírající oči všem, kteří dosud nepohlédli kruté pravdě do očí. Vedení této strany se zaštiťuje svou „levicovostí", při čemž slova marxismus-leninismus se od počátku nepoužívá, vedení strany se ho dokonce přímo štítí, jména Lenina, Stalina a Gottwalda se používá málo a když tak jedině s odsudky. Místopředseda KSČM pan inženýr Dolejš publikuje v tomto směru naprosto jednoznačně. Takže shrnuto – boj za zájmy kapitálu se odehrává na pravé i pseudolevé straně našeho domácího politického spektra. Marxisticko-leninská komunistická strana od roku 1956 do současné doby naprosto jednoznačně neexistuje, od roku 1956 do roku 1989 byla politika KSČ pod vedením revizionistů v KSSS jen ostudnou kapitolou dělnického hnutí v naší zemi a smutnou parodií na téma politiky skutečně komunistické strany.

3) Kdy došlo k opuštění marxisticko-leninské linie v politice KSČ?

Postupně a nenápadně od roku 1956, i když sionisté a vnitřní nepřátelé se, zdánlivě izolovaně, avšak přesně dle záměrů aktérů studené války, pokoušeli pomáhat kapitálu již krátce po únoru roku1948 (např. vojenská pomoc ČSR rodicímu se státu Izrael, která je publikována zejména v posledních letech – dodávky vojenských letadel, zbraní, výcvik vojenských pilotů). Bylo to v době, kdy i v Sovětském svazu se utajeně aktivizovaly socialismu a komunistickému hnutí nepřátelské síly, které se plně projevily hned po smrti J.V.Stalina. Stárnoucí Stalin, vyčerpaný událostmi II.světové války byl stále více „obklopován" těmi, které využíval Chruščov hned po svém nástupu, ze Stalinova okolí byli „vytěsňováni" a fakticky různými způsoby likvidováni skuteční komunisté. V letech 1956 až 1989 byly v ČSR, později v ČSSR, postupně a pod přímým řízením KSČ vytvářeny podmínky k otrávení a znechucení pracujících občanů, kteří viděli, že vedení KSČ „káže vodu, ale samo pije víno...". Ve vedení, i na nižších stupních, v krajích a v okresích získávali větší a větší vliv prospěcháři všech odstínů, ve skutečnosti revizionisté, oportunisté a zrádci věci, kterou měli vést a řídit.

4) Kdo se na zradě komunistických ideálů a komunistické linie přímo i nepřímo podílel?

Tak jako ryba zapáchá od hlavy, tak i prapor revisionismu, zrady pracujících občanů a odklonu od linie komunistických zásad plně neslo vedení KSČ, stojící v souladu s ústavou socialistického státu v jeho čele. Hrátky Antonína Novotného s chruščovismem, a pozdější nástup buržoasního nacionalisty Gustáva Husáka nemohly nechat torzo skutečných marxistů-leninistů na pochybách, kdo bude mít do budoucna „zelenou", a kdo ze zrady a opouštění atributů socialistického státu bude mít ve skutečnosti prospěch. Od ÚV KSČ až do základních organizací strany bylo stále zřetelněji vidět, kdo „je chovný a kdo je tažný". Poctivých komunistů ubývalo; prospěchářům, revizionistům a „obroditelům", „progresivistům" se stále více dařilo, měli „zelenou" z nejvyšších míst. Občané, tak jako jejich vedení, žili dvojím životem. Vedení strany a státu se ještě stále zalykalo socialismem, i když stále více šilhalo po „mírumilovném" světě kapitalismu, občané po vzoru vedení již pseudokomunistické strany i navenek stále ještě „socialistického" státu však již nebrali komunistické, ani socialistické postuláty vážně. Z Moskvy, hlavního města prvního socialistického státu od roku 1953 vál stále silnější vítr zrady...

Po kontrarevolučním převratu sama od sebe zanikla KSČ, agónie jejího vedení byla ostudná a smutná, odporná revisionismem nasáklá housenka se geneticky přeměnila v motýla červených třešniček KSČM. Vedení této strany si od svého zrodu umanulo zpacifikovat torzo těch věrných komunistickým ideálům tak, aby postupně přestalo být funkční překážkou domácího i zahraničního kapitálu. Grebeníček i Filip se o sto šest snažili a snaží pod hlavičkou pseudokomunistické strany žonglovat se slovy, ale fakticky účinně doplňovat kroky kapitálu a sionistů. Pracující ztrácí rychle naději, že jim ti „jejich" poslanci a zástupci ve hře na demokracii skutečně pomohou. Tragédie národa narůstá, ale vedení KSČM se stále zrádněji usmívá...

5) Komu to všechno, co se kolem nás děje, skutečně prospívá?

Občanům státu, těm co se živí prodejem své práce, rozhodně ne! Prospívá to kapitalistickým rychlokvaškám i obrozenému torzu bývalého světa kapitálu. Restituentům a všem těm, kteří rychle, a ještě rychleji pochopili svou novou možnost. Cizopasníci komunistických ideálů, revizionisté, prospěcháři a oportunisté z řad KSČ pochopili svou další příležitost. Už jsou, pod praporem svého teoretického a bývalého nepřítele; hrabou a užívají drobků, které jim za odměnu, spadlé ze stolu jeho hojnosti, nechává spadnout kapitál. Zákony přijímané po listopadu roku 1989 jsou obhajobou všeho, co prospívá kapitálu. Poslanci KSČM, třebaže pro ně nehlasují, se podílejí s revizionistickým vedením KSČM na tom, že mlčí, že z komunistických pozic, tak jako Klement Gottwald nevysvětlují pozadí a podstatu všeho toho, co kolem nás a s námi kapitál činí. To je jejich práce, kterou, kapitálem placeni a vydržováni odvádí. Vedení KSČM podvádí a klame své voliče, kteří, nejsou-li slepí a mdlého rozumu, je volí snad jen pro své špatné svědomí. Vykupují se tak možná ze svého bývalého mlčení, přehlížení a trpění zla tam, kde se mělo proti němu bojovat, a ne pro prospěch mlčet, zavírat oči...

Současná politika i činy vedení KSČM prokazatelně nahrávají plánům a činům kapitálu a sionistů, a vyloženě škodí dělnické třídě, pracujícím rolníkům a inteligenci. Pro krytí svého špatného konání se vedení KSČM zaštítilo a zaštiťuje činností jí zřízeného TAPu, ve kterém se soustředily skutečné špičky intelektuálních, a vedení KSČM dostupných revizionistických „kapacit". Kdo si přečte díla těchto pohrobků Bernsteina a Trockého, a není pravicového ražení, nemůže o tom být na pochybách. Ransdorf, Holubec a další věrozvěstové časů příštích píší o sto šest tak, že i lídrům KSČM se jejich slova veřejně nečtou dobře. Proto vedení KSČM zorganizovalo kampaň „posvěcení" zrady členskou základnou, Haló noviny otiskly rámec diskuse, a... staří harcovníci z dob KSČ čtou, diskutují, a... na svých členských schůzích nezřídka dochází k názoru, že „současné politice už málo rozumí, je čas nechat ji těm mladým, neboť jejich bude další období, staří stárnou...". Děsivě jednoduché! Opět zbabělá a další zrada snad ideálů mládí. Kde jsou ona zásadní slova a postoje tehdejších funkcionářů komunistické strany, státních orgánů, orgánů bezpečnosti a ČSLA? To oni byli „oporou" tehdejšího, po roce 1956 již jen pseudokomunistického systému, byli vůbec někdy skutečnými komunisty?

6) Jak se to aktérům studené války tak snadno a relativně za málo peněz povedlo?

Kdo se chová a přemýšlí jako skutečný komunista, ví již dávno, že rostlinky na záhonku, nejsou-li pravidelně a pečlivě zalévány vodou a obdělávány, chřadnou a usychají. Nejinak to bylo i s občany socialistických států. Jedna zrádná a otrávená konev vody v rukou Chruščova na místě Stalina způsobila, že postupně více rukou se chápalo otrávených konví a výsledkem bylo, že komunistické ideály ztrácely svou živou sílu i schopnost poprat se s všudepřítomným a věčným plevelem. Špatnou úrodu viděli občané socialistických států, kterým Helsinský proces začal nastavovat stále blyštivější zrcátka kapitalistického světa. Viděli ji ale i občané evropských kapitalistických zemí, socialismus ani pro ně, díky úsilí revizionistů v ZST již najednou nebyl přitažlivý, jako v dobách Sovětského svazu pod Stalinovým vedením.

Revizionisté, oportunisté a prospěcháři ve vedení bývalých socialistických států byli totiž velmi iniciativní a snaživí služebníci kapitálu a sionistů. Jejich činy a iniciativa často předbíhaly a překonávaly záměry aktérů studené války, vedení strany a státu degradovala socialistické státy často rychleji, než bylo plánováno. Vedle vlastního prospěchu byla příčinou i stále větší propast mezi vedením strany a státu a řadovými občany. Vedení strany a státu fakticky zrazovalo vlastní občany snadno a iniciativně.

7) Proč k tomu všemu, 72 let po VŘSR, v roce 1989 došlo?

Nenaplněné ideály ztrácí svoji přitažlivost. Kapitál to pochopil v letech 1918-1921, kdy se mu nepodařilo vojensky na kolena srazit a zničit první socialisticky orientovaný stát na světě. Kolem Lenina i Stalina bylo od samého počátku dost těch, kteří z konjunkturálních důvodů a z vlastního prospěchu zářili ruději o hodně více, než poctiví komunisté. Komunistické hnutí nebylo hnutím ideálních a teoreticky nezlomných jedinců. Komunisté trpěli stejnými chybami, jako jejich protivníci. Bojovali však (ti skuteční a poctiví), s nepřítelem mnohem zkušenějším a vyzrálejším, než byli oni sami. Kapitalismus vyšel z feudalismu, ten ze středověku, středověk z předchozích období. Po všechen ten čas jedni bohatli na úkor druhých, a tento mechanismus parazitického a bezpracného žití byl jeho nositeli stále zdokonalován. Kapitál sám pro sebe bořil hranice, ale pro nemajetné hranice platily dále, hradby bohatství byly stále vyšší a obtížněji překonatelné.

V slibně se rozvíjejícím imperiálním světě se najednou, doslova z čista jasna, v ohni I.světové války, zrodilo něco, co na světě dosud nebylo. Imperiálním snahám kapitálu a sionistů někdo nastavil zrcadlo, a bylo to 69 let po napsání Komunistického manifestu, kterému kapitál do roku 1917 nepřikládal nějakou důležitost. Komunistické myšlenky zásluhou Lenina, Stalina a doslova hrstky jejich politických druhů s oporou do té doby vykořisťovaných a strádajících pomohly zrodit něco, co doslova otřáslo se staletí trvajícím panstvím kapitálu. Lenin a zejména Stalin dobře věděli, že kapitál se dobrovolně nevzdá, a po ztracení svých pozic bude usilovat o jejich znovuzískání. Lenin zemřel pár let po kulce vypálené rukou eserky, Stalin zemřel za podivných a dosud nevyjasněných okolností, prokazatelně mu nebyla poskytnuta odpovídající lékařská péče a již delší dobu před jeho smrtí byli z jeho okolí odstraňováni skutečně komunismu oddaní lidé. Po jeho smrti Chruščov a další v řadě po něm prováděli a provádí přesně to, co potřeboval a potřebuje kapitál. Putin se zdánlivě chová jinak, je to však jen v zájmu velkého buržoasního a ne internacionálně se chovajícího Ruska. To nemůže být náhoda, kdo si to myslí a chová se podle toho dál v režii autorů studené války, plní tak vlastně dál její linii! Plně to platí o KSČ od roku 1956 do roku 1989 a pro KSČM od jejího vzniku do dnešních dnů.

Vida, k čemu vedou odpovědi na ony základní otázky...

TAP při ÚV KSČM – jeho zaměření a tvorba s dopadem na dnešek i zítřek

Vycházeje z děl publikovaných na internetových stránkách KSČM, jakož i z článků i ze zvláštního vydání Haló novin je podle mého názoru, a nejen mého, naprosto zřejmé, že členové kolektivu TAPu jsou svou podstatou zaměřeni proti marxisticko-leninskému pojetí práce a politiky komunistické strany. Pseudointektuálskými výtvory degradují základní pojmy vycházející z vědecky ověřených a praxí potvrzených závěrů klasiků ML. Pojmy jako je dělnická třída, proletariát, třídní boj, komunistická strana a další zaplevelili a znehodnocují svými revizionistickými definicemi, které odvádí pozornost směrem výhodným pro politiku kapitálu a sionistů. Chlapci se činí, je s podivem, kdo je za to v dnešní době platí a vydržuje. Jejich hnízdo ve stínu ÚV KSČM je skutečně symbolické, tvoří symbolickou symbiózu. Vedení KSČM se svými činy a politikou bez TAPu klidně může obejít, samo o sobě obsahuje dostatečný počet revizionistů a prospěchářů. TAP by bez křídel vedení KSČM nemohl existovat, jeho symbióza s jinými politickými subjekty je těžko představitelná. Zrada komunistických myšlenek byla zradou od roku 1917 a je zradou i dnes. Dokladem zrady je i Slovník TAPu, zveřejněný na internetových stránkách KSČM, jeho pojetí jednoznačně dokumentuje to, s čím jeho autoři i chlebodárci (oficiální), chtějí vstoupit, a také vstupují, do 21.století.

Komunisté, ti skuteční, by si měli uvědomit rychle uvědomit, že události let 1956 až 1989 ve zdánlivé i skutečné režii KSČ a události po listopadu 1989 až do současné doby se s podivnou asistencí KSČM bezpochyby konaly a konají ve skutečnosti v režii revizionistů, spolupracujících přímo, či nepřímo s aktéry studené války.

Komu vlastně TAP při ÚV KSČM, jako orgán a složka vedení KSČM slouží a komu jeho činnost prakticky prospívá?

Pracujícím občanům České republiky KSČM pomáhá svoji činností velmi málo, svou faktickou nečinností na bázi marxisticko-leninské komunistické strany jim všem přímo škodí. Vedení této strany si nevzalo vzor z pozitivních příkladů z historie naší skutečně komunistické strany. Objektivně je nutno konstatovat, že zrada a revisionismus KSČ před rokem 1989 v napojení na revizionistické a zrádné vedení KSSS způsobily pád a dočasné zhroucení socialisticky orientovaného státu. KSČM se ovšem od svých počátků vůbec nesnaží vrátit se ke kořenům skutečně prakticky komunistické politiky. Položme si otázku: komu tato její činnost, nebo zase nečinnost, skutečně slouží a komu to prospívá? Od zrodu této strany prakticky nikdo z nejvyššího vedení na veřejnosti a před občany z ML pohledu neodhalil skutečné záměry a praktické kroky kapitálu v naší republice. Dílčí příštipkaření a z toho odvozené klesající preference KSČM zahání stále více do kouta všechny občany, živící se svou prací. Poslední vývoj signalizuje, že vedení KSČM možná chystá, přesně dle globalizačních záměrů kapitálu, ústup stávajícího vedení do ústraní a jeho nahrazení mladými a z pohledu kapitálu a sionistů ještě prodejnějšími lidmi, vystupujícími již plně ve stylu záměrů a děl autorů kolektivu TAPu. Komu se toto tvrzení zdá vykonstruované, nechť si uvědomí, k čemu asi husákovské vedení KSČ vyprodukovalo ve stínu andropovských úprav moskevské mocenské politiky svůj proslulý Prognostický ústav, líheň polistopadové nejvyšší politiky. Ti „geniální" jasnozřivci prognostikovali, asi zřejmě náhodou všechno to, k čemu pod jejich vedením s kapitálem v zádech došlo a dochází přesně podle linie studené války nastíněné Alanem Dullesem v roce 1945 a Winstonem Churchillem ve Fultonu roku 1946. Když si přečteme vize TAPu pro dnešek i další období, jako komunisté se nestačíme divit. Ti chlapci už zase čtou myšlenky dnešních globalizátorů, vylepšují je a modifikují ve stínu strany, která si stále ještě, patrně z takticko-technických důvodů nechává ve svém názvu slovo komunistická. Čas od času Štětinové a Mejstříkové prohrábnou stydnoucí rošty invence pragmaticko-revizionistických vládců aktuální politické moci, kteří v honbě za vlastními prebendami zapomínají pro změnu zase na nejvyšší zisk kapitálu jako celku. Naoko se obují do nenapravitelných „komunistů", ale z každého mraku neprší, je to jen naoko. Kapitál dobře, velmi dobře ví, že dnešní vedení KSČM mu nejen neškodí, ono mu dokonce prospívá. Však také štětinovsko-mejstříkovsky zahřmí a dost, ti v čele pseudokomunistické strany jsou pro něj víc, než parta prodejných převlékačů kabátů. Oni, ti v čele KSČM nesou prapor revisionismu a zrady spolehlivě a neochvějně dál, dál jsou onou pátou kolonou spolehlivě garantující, že myšlenky klasiků ML postupně odumřely a dále odumírají ve straně, která si říká „komunistická".

Sdělovací prostředky, jsoucí po listopadu 1989 postupně již zcela plně v rukou kapitálu při tom všem plně zajišťují, že lidé se nedozvědí to, co je pro ně důležité a zásadní. Dovídají se jen výběrově to, co potřebuje kapitál a sionisté, aby lidé pro své chování a rozhodování věděli, a aby si mysleli jen to, co si myslet mají. Odsuzuje se jedna „totalita", aby občané nepostřehli tu novou, mnohem důslednější a dokonalejší, promyšlenou a dobře vykalkulovanou.

A vedení KSČM zase kapitálu zajišťuje, že „levicové" Haló noviny z pseudokomunistických pozic udrží potřebnou odevzdanost a letargii u těch, kteří zažili socialistický, později již pseudosocialistický stát. „Stokrát nic umořilo osla" se říkávalo, a ono to platí stále dál, lidé dnes nečtou, ostatně četlo a v intencích myšlenek klasiků ML se i dříve přemýšlelo málo. Revizionisté z KSČ svými činy otravovali ovzduší rodícího se socialistického státu a otravovali i řadové komunisty. V důsledku tak KSČ připravovala návrat kapitálu do Československa, a KSČM jistí udržení kapitálu u moci.

Historie se v mnohém opakuje, zbabělost, zrada a bezcharakternost mění své projevy, své působení v čase, ale charakteristické rysy jejich nositelů zůstávají neměnné.

JK, 26.října 2007