Každý chvilku, tahá pilku

české lidové pořekadlo, 
matoucí třídní vědomí mas)

ANTIKOMUNISTA
pan vasil Biľak

Sešit čí s.4.

Milan  a l k a

Pele mele o třídách

Pan V.Biľak za léta své politické činnosti potkal mnoho zvláštních, možná že i mimořádných osobností. Ve svých pamětech některým z nich věnuje pozornost. Při tom jejich výroky, jejich jednání vždy, ale vždy hodnotí jako projev jejich osobní specifičnosti, jejich osobní zvláštnosti; zřejmě ho nikdy nenapadlo, nikdy neslyšel, ani nikdy nečetl, že tito lidé jako příslušníci své třídy, vždy mluvili i vždy jednali jako členové své třídy. Prostě řečeno: Pan Biľak byl antikomunistou z gruntu, ve všech ohledech, v tom třídním byl přímo bolševicky zásadní; koneckonců i tato politická, po upřesnění třídní nesprávnost, je typickým projevem příslušníka třídy – v případě pana Biľaka, aristokrata reálného socializmu, proto i revizionisty. Přeháním? Udělejte si soud, pane čtenáři, až po mém výkladu, prosím! Zatím tvrdím: každé stanovisko, vyjádřené slovem mluveným nebo tištěným, případně mlčením nebo jakoukoli akci, vždy je projevem třídního záměru. Není-li patrný hned při svém zrodu, bude zřejmý v průběhu svého vývoje nebo v okamžiku svého historického naplnění. To nás naléhavě nutí abychom jednotlivé jevy posuzovali v jejich vývoji, v jejich konečném efektu. Abyste však nezbloudili ve svém rozboru, zkoumejte především které třídní, materiálně výrobní síly prověřovanou akci vyvolaly, v čí prospěch zkoumaný jev působil, hlavně však určete k jakému konci, k jaké výhodě konkrétní třídní síly se prověřovaná otázka vyvinula.

Nyní prvá etapa výkladu, mé prvé odvolávky na historické události, které jsou typem zde projednávané tematiky, mé prvé odvolávky na autority proletářského hnutí.

K.Marx ve svém Kapitálu, v kapitole Pracovní den, uvádí nespočetnou řadu pracovního násilí. Pro naší potřebu jsem vybral krátký úryvek o tehdejších poměrech, vytvořených anglickými pekaři, pekaři jako třídy, neboť jednotliví pekaři se mezi sebou nelišili, nemohli se lišit a ve "své" věci byli, museli být naprosto jednotní; kdyby nebyli jednotní jako třída, nemohli by vykonávat násilí na dělnickou třídu – své zaměstnance. Nyní citát z Marxova Kapitálu:

"Falšování chleba a vytvoření kategorie pekařů, kteří prodávají chleb pod cenou, oba tyto jevy se v Anglii vyvíjely od počátku XVIII.století, t.j. od doby, kdy se rozložil cechovní charakter řemesla a za zády nominálního pekařského mistra se objevil kapitalista v osobě mlynáře nebo obchodníka s moukou… zpráva komise počítá tovaryše ke kategorii dělníků krátkého života; i když šťastně uniknou strašné dětské úmrtnosti, která je normálním zjevem u všech kategorií dělnické třídy, zřídka dosáhnou věku 42let. Nicméně je pekařské řemeslo stále přeplněno kandidáty. Zdrojem, odkud se čerpají tyto 'pracovní síly' pro Londýn, je Skotsko, západní zemědělské obvody Anglie a Německo…"

Už teď je zřejmé… že se lidé musí sdružovat do organizací své třídy, už teď je jasné, že z pohledu vykořisťovatelů je nutné dělnickou třídní jednotu narušovat – tříštit; pan V.Biľak však třídní rozložení společnosti za reálného socializmu ani nebral v úvahu, jak poznáme při pohledu na Poučení z krizového období ve straně a společnosti… Ano, pan Biľak šel stopou zrádného XXII.sjezdu KSSS, který v roce 1961 vyhlásil absolutní bratrství všech tříd reálného socializmu i když mezi nimi stále přežívaly ostré třídní rozpory, jak důrazně ukázal závěr roku 1989.

Když je tu zmínka o panu V.Biľakovi, tak mě hned napadá otázka: Rehabilitovala buržoazie své vykořisťované, kteří jen ve výjimečných případech se  dožili 42let? Nejsem souvislý ve výkladu, ale to asi nevadí, vždyť píši kapitolu pele mele!

Pojďme dál, cestou pele mele: Vývoj se nezastavil. Když byl V.I.Lenin ještě mladičký, pětadvacetiletý, vyslovil přednášku, kterou později upravil jako spis Ekonomický obsah narodnictví; jeho kritika byla ostře namířena proti legálnímu marxizmu – tedy marxizmu souběžců, kteří se přidávají k dělnickému hnutí když je na vzestupu; ale zrazují ho, když se dostane do obtíží; zběsile z něho prchají když dělnické hnutí postihne porážka. Mladičký V.I.Lenin nám to ukázal na Rusku, na převratu z 3.6.1907; my starší jsme tento trend viděli na vlastní oči u nás doma, v Československu po roce 1945, zvláště pak po roce 1948 a po XX.sjezdu KSSS v roce 1956 a pak ještě v roce 1968 jsme takovou smršť přeběhlíků viděli dvakrát; nejdřív za posledních škubánek už výrazně  zdeformovaného socializmu a hned nato když zarachotily „varšavské“ tanky – to se právě přeběhlí souběžci s novou mocí, střemhlav vrhali do rozjeté konsolidace s odpustky zrady; konečně i slepý viděl únik souběžců z komunistického hnutí po Gorbačově světovém buržoazním triumfu v roce 1989. To nepřebíhali pomýlení jednotlivci, jak tvrdil, například pan Husák, to vždy přebíhala masa - třída, téměř všichni, kteří měli jakoukoliv spojitost s buržoazií nebo maloburžoazií. Proto je nezbytně nutné vždy dobře vědět kam kdo třídně patří; to nás svazuje - každý jedná podle svého třídního důvodu; a když třídně patří mezi krajní třídy, tedy mezi buržoazii a proletariát, tak přebíhá a to na tu stranu, která mu, podle jeho soudu, bude přinášet výhody; dějiny však postupují vpřed cestou plnou ostrých zatáček, někdy i zvratů; a to náš souběžec panikaří, šíří kolem sebe chaos a přebíhá. Zdá se, že tuto politickou zásadu pan V.Biľak nectil do všech potřebných důsledků, (ještě jednou uvedu: do Poučení z krizového vývoje… se mu o tom nedostalo ani smítko); je dost možné, že třídní pojetí vůbec neznal, že o něm vůbec neměl ani ponětí; ano, rozhodně, jeho politické vědomí bylo třídně nevyzrálé; jako jasně třídně orientovaný by se v revizionizmu reálného socializmu vůbec neprosadil; a pak, pan V.Biľak, za úsměv, milé slovo nebo politický blábol, (zde připomenu politické bláboly pana V.Bejdy), odpovídal vstřícností, kterou bylo možno u revizionisty jeho velikosti kvitovat s povděkem. A na tomto lidovém vděku se dál nese jeho popularita! Ale zpět - až k V.I.Leninovi:

Pan Struve, autor knihy, která se stala předmětem kritiky V.I.Lenina, v ní uvedl mimo jiné: "A zatím, co my koketujeme s vesnicí a házíme po ní očkem, kolo dějin se točí: působí živelné síly, čili, řečeno jasněji a prostěji, k životu se lepí všelijací prohnaní chlapíci a mění jej podle svého. Zatím co se literatura bude přít o venkově, o krásné duši mužika, o tom, je-li vzdělán nebo ne, zatím co publistika bude vypisovat celá vědra inkoustu o otázkách občiny a formách držby půdy, zatím co daňová komise bude pokračovat ve studiu daňové reformy – venkov se úplně vyčerpá."

V.I.Lenin  mu odpovídá: "Tak vida! Zatím co mluvíme – kolo dějin se točí, působí živelné síly! Když marxisté mluví o 'kole dějin a živelných silách' a přitom přesně objasňují, že tyto živelné síly jsou silami vzmáhající se buržoazie, pp narodnici raději mlčí o tom, je-li pravdivá a správně hodnocena skutečnost, že tyto 'živelné síly' narůstají, a žvaní naprosto popletené nesmysly, jací 'mystikové a metafyzikové' jsou lidé, kteří jsou schopni mluvit o 'kole dějin' a 'živelných silách'.

Rozdíl mezi písemně vylíčeným přiznáním narodnika a obvyklým tvrzením marxistů je pouze ten - a je to rozdíl velmi podstatný – že zatím co narodnici líčí tyto 'živelné síly' prostě jako 'prohnané chlapíky, kteří se 'lepí k životu', pro marxistu živelné síly jsou ztělesněny v třídě buržoazie, kterážto třída je produktem a výrazem společenského života, jejž představuje kapitalistická společenská formace, a nikterak náhodně nebo odněkud zvenčí se 'nepřilepují k životu'.  Narodnik, který se přidržuje zevní stránky různých forem půjček, daní, pozemkové držby, opětovaného rozdělování půdy, reforem atd., nemůže vidět u buržoazie hluboké kořeny v ruských výrobních poměrech, a proto se utěšuje dětinskými iluzemi, že jsou to pouze 'prohnaní chlapíci'. A přirozeně, že z takového hlediska bude opravdu naprosto nepochopitelné, co má s tím společného třídní boj, když všechno tkví jedině v odstranění 'prohnaných chlapíků'. Přirozeně, že když marxisté stále důrazněji a častěji poukazují na tento boj, pp narodnici odpovídají naprostým mlčením člověka, který nevidí třídu, nýbrž jedině 'prohnané chlapíky'.

Proti třídě může bojovat jedině jiná třída, a k tomu jedině taková, která se už plně 'diferencovala'…, je jeho naprostým protikladem, kdežto proti 'prohnaným chlapíkům' pochopitelně stačí boj pouhé policie, v krajním případě – 'společnosti' a 'státu'…"

Otázka, o které je zde pojednáváno, patří i do tématu, který v záři 1938 zpracoval J.V.Stalin ve stati O dialektickém a historickém materializmu; v jejím závěru uvedl:

"Když ruští kapitalisté společně s kapitalisty cizozemskými usilovně zaváděli v Rusku novodobý zmechanizovaný velkoprůmysl, zůstavujíce carizmus nedotknutý a vydávajíce rolnictvo napospas statkářům, nevěděli ovšem a nepřemýšleli o tom, k jakým společenským důsledkům povede tento významný růst produktivních sil, neuvědomovali si a nechápali, že tento významný skok na poli produktivních sil společnosti povede k takovému přeskupení společenských sil, které umožní proletariátu získat za spojence rolnictvo a provést vítěznou socialistickou revoluci. Chtěli prostě do krajnosti rozšířit průmyslovou výrobu, ovládnout nesmírný trh, stát se monopolisty a vyždímat z národního hospodářství co nejvíce zisků. Jejich záměrná činnost nevybočovala z mezí jejich všedních, jen úzce výdělečných zájmů. Marx o tom praví:

'Ve společenské produkci svého života' (t.j. v produkci materiálních statků, potřebných pro život člověka – J.V.St.) 'vstupují lidé do určitých, nutných, na jejich vůli nezávislých poměrů, výrobních poměrů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních produktivních sil.' (K.Marx, Vybrané spisy, sv.I.,str.359)"

J.V.Stalin k výroku K.Marxe přidal doušku: "To však neznamená, že změny výrobních poměrů a přechod od starých výrobních poměrů k novým probíhá hladce, bez konfliktů a otřesů. Naopak, k takovému přechodu dochází obyčejně revolučním odstraněním starých výrobních poměrů a nastolením nových. Až do jisté doby rozvoj produktivních sil a změny ve výrobních poměrech probíhají živelně, nezávisle na vůli lidí. To se však děje jen do jisté chvíle, do chvíle, dokud vzniknuvší a rozvíjející se produktivní síly náležitě nevyzrají…"

Mně se tento výrok jeví jako zásadní zpřesnění stanoviska K.Marxe, není-li to dokonce jeho oprava; nevím! Zde musím zdůraznit: lidé marxisticky vzdělaní, působící v reálném socializmu Sovětského svazu, často a asi rádi zdůrazňovali uvedenou tezi K.Marxe, ale bez dodatku Stalinova; jistě, bylo to proto, aby se nedostali do rozporu se zrádným idealizmem XXII.sjezdu KSSS.

Nyní je třeba dodat: stanovisko J.V.Stalina pro nás asi dnes už není přiléhavé; u nás a snad v celé Evropě už nedochází k rozvoji výrobních sil, naopak, chátrají nebo již zchátraly opuštěné fabriky a nové se nebudují; jinde ve světě je asi pracovní síla levnější a proto evropské hospodářství zatím zůstane mimo hlavní zájem světové buržoazie – to jistě zostří vztahy v Evropě; i tak to bude asi stačit ke vzniku antagonistických bouří; k jejich uklidnění, k ututlání má buržoazie jen vlastní síly, strany sociální demokracie, KSČM, strany evropské levice a … rychlé nasazení… Nevím, nevím!

A s tímto nedefinovatelným pele mele nevím, končím úvahu, která, jak si myslím, nás trošku, nepatrně vyzbrojila, abychom přece jenom malinko rozuměli zásadní, ale důrazně netřídní orientaci pana Biľaka, hlavního ideologa revizionistické KSČ.

*