pokračovanie knihy od J. Železného - O demokracii a diktatuře 10
/celú knihu nájdete v našej e-knižnici/

12)Proč bohatí stále více bohatnou za cenu rostoucího ožebračování těch, kteří svou prací vytvořili a vytváří to, co novodobí zbohatlíci a zahraniční subjekty jen využívají. Proč proletariát svou, z hlediska odměny za ní podhodnocenou prací vytváří za kapitalismu možnosti nerovnoměrného přesunu nadhodnoty vykonané práce  a tak unikají hodnoty vytvořené prací občanů ČR do zahraničí? Komu ve skutečnosti v kapitalistické společnosti slouží hodnoty vytvořené námezdní prací proletariátu (kterýžto pojem, vedle dělnické třídy, „nezná“ vedení KSČM)…?

Bohatnutí kapitálu a lidí s těmi nejbohatšími přímo propojenými je jedním ze základních rysů a principů existování kapitalisticky orientovaného světa. Ono bohatnutí se neděje nějakou lepší nebo snad usilovnější prací vlastníků bohatství, ale děje se mnohem prozaičtěji - okrádáním těch, co pro ně a v jejich prospěch pracují. Pozorujeme kolem sebe, že po listopadu roku 1989 přibývá jevů, o kterých se od Února roku 1948 do kontrarevolučního buržoasního převratu dalo pouze číst, nebo byly vidět ve filmech, případně při cestách do zahraničí. Jde o nezaměstnanost, bezdomovce, zhoršující se sociální a životní podmínky pro dvě třetiny občanů státu, zhoršující se dostupnost lékařské a zdravotní péče, horšící se veřejná dopravní dostupnost, zničené vyspělé a dobře fungující zemědělství za socialismu schopné uživit všechny občany Československa. Z průmyslově vyspělého Československa, i po Únoru 1948 pokračujícího v průmyslové tradici prvorepublikového státu, byl po roce 1989 záměrně rychle „stvořen“ vazalský a poddajný stát bez vlastního pojetí skutečně národně pojatého smyslu své vlastní existence, ve všech základních aspektech odvislý na libovůli a linii mezinárodního kapitálu. Po listopadu 1989 se jako prodloužená ruka kapitálu dostali k moci prodejní zrádci vlastního lidu, kteří v zájmu kapitálu stát rychle zbavili opor a základů jeho skutečně demokratické a ekonomicky samostatné existence. Byly rozbity, zničeny a rozkradeny fungující a prosperující průmyslové podniky; vývojová, konstruktérská a vědecká základna národního hospodářství. Všechny banky a téměř všechny pojišťovny jsou v rukách zahraničního kapitálu, stejně tak jako většina dříve prosperujících výrobních prostředků.

Plody práce našich občanů jdou tak ve značné míře do kapes zahraničních subjektů, a náš stát se tak nesmyslně a hloupě zbavil prostředků potřebných k realizaci sociálně orientované politiky, zaměřené ke zlepšování života svých občanů. Stát už není schopen ani sám sebe bránit. Československá lidová armáda byla úsilím převážně prokatolicky orientovaných ministrů buržoasních i sociálně demokratických vlád zničena a zminiaturizována do zcela nefunkční a pro stát zbytečné polohy. Profesionalizace ji proměnila v žoldnéřský operetní sbor, vhodný jedině k pomocné roli při agresivních aktech Spojených států. Naši profesionální vojáci po boku americké armády společně s ní pošlapávají mezinárodní právo i akty OSN tam, kde USA násilím porobuje státy k obrazu svého globalizačního úsilí. Za zájmy politiky USA už zemřel první český žoldnéř, jeden byl těžce zraněn. Ministryně Parkanová se ve svém až neskutečně vybarveném kostýmu vyjímala vedle generála Picka, byla při vykládání rakve s první obětí agresorských tužeb vlády ODS tím správným mementem politiky Vatikánu, kterou svým politickým členstvím jako zatím poslední v řadě prezentuje. Zabitý český voják by měl být důrazným varováním, kam nás polistopadoví vládci už zavlekli. Dosud ale není, občané zatím slepě věří vládě a politickým představitelům v zastupitelských orgánech. Dosud se kapitálu v českých podmínkách daří udržovat propagandou vsugerovanou tezi, že:„komunisté a socialisticky orientovaný stát jsou příčinou všech dnešních problémů…“. Proto je řada občanů stále méně schopná samostatného a objektivního pohledu na skutečné příčiny dnešního dění. Ministerstvo vnitra a justice se stále více dostávají do područí zájmů kapitálu, o čemž jednoznačně svědčí akty kolem zákazu činnosti občanského sdružení KSM, sdružující pokrokově zaměřenou mládež. Na situaci se podívejme třeba očima článku Britských Listů:

22.3.2008

Ministerstvo nebo iDnes se snad zbláznily:

"Zákaz" Komunistického svazu mládeže neznamená, že ti lidé přestanou existovat

Štěpán Kotrba - BL

"Čeští komsomolci pořádají navzdory zákazu sjezd". Tak zní titulek článku serveru iDnes. Navzdory jakému zákazu? Právo shromažďovací může omezit jen zákon v případě, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Jinak platí čl.4, odst.4 Listiny základních práv a svobod: "Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.". Článek 20 Listiny pak praví, že každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. O jejich registraci nikde nic. De iure je to tak, že se na jednom, k tomu pronajatém místě sešlo několik desítek osob, aby spolu hovořily. Nic víc. Ministerstvo trvá na tom, že KSM musí přestat fungovat jako občanské sdružení, jakmile bude rozsudek pravomocný. Tato věta je de iure v pořádku. "Fungovat jako občanské sdružení" znamená činit právní úkony jménem právnické osoby (občanského sdružení). Pokud pod jakýmkoliv jménem bude činit právní úkony fyzická osoba, nezmůže ministerstvo nic. "Pokud by uskupení svou činnost neukončilo a dál vystupovalo pod dosavadním názvem, případem by se podle vnitra začala zabývat policie", napsal ovšem editor serveru iDnes Jan Zvolánek. Tato věta je buď novinářský blábol daný právním diletantismem editora iDnes, jedna z dalších pravicových provokací serveru iDnes, anebo hloupost ministerstva. Případně toto všechno, ruku v ruce. Pak by to byla takzvaná policajtoreportéřina, u které nevíte, kdo je policajt a kdo reportér. iDnes ovšem mate veřejnost populistickými výkřiky. A to je jednoznačně jeho odpovědnost. Antikomunismus zatemnil editorovi mozek.

Existují tisíce organizací a spolků, které organizacemi a spolky de iure nejsou, de facto ovšem ano. Registrace občanského sdružení de iure znamená pouze, že si takto registrovaný subjekt může žádat o granty, může svým jménem uzavírat právní vztahy (služby, pronájmy, nákupy ap.), může zaměstnávat osoby na hlavní nebo vedlejší pracovní poměr a vést účetnictví. Nic víc. Pokud bude KSM nadále vyvíjet činnost jako volná a nikým neregistrovaná skupina fyzických osob - občanů, kteří nebudou chtít úlevy na daních a dary od nikoho, nemůže jim v tom nikdo bránit. Ani ministerstvo vnitra ne.

Základní práva a svobody sdružování a shromažďování dané Listinou práv a svobod nesmí být dotčena právními předpisy nižší právní síly, pokud tak není přímo předurčeno Listinou. A svobodu shromažďování dává Listina základních práv a svobod všem. I komsomolcům. Pokud se na jednom místě v sále, pronajatém a zaplaceném kteroukoliv fyzickou osobou na její jméno, sejde 300 lidí a tvrdí, že se jedná o abiturientský večírek mateřské školky po třiceti letech, setkání přátel krtků, nebo sjezd mladých leninovců, prostě se sejdou. Ministrovi vnitra tomu do toho nic není, pokud některá z osob neporušuje konkrétní paragraf konkrétního zákona. Jedině tak lze použít opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu.

Porovnáním lze zjistit, kterak si zprávu ČTK přizpůsobil server iDnes tak říkajíc "do huby"…   

Článek mimo jiné svým způsobem ukazuje na to, co skutečně vadí státním represivním orgánům, vadí jim mladí lidé nespokojení se současným vývojem naší státnosti a životem ve státu, ve kterém žijí. Zatímco vedení grebeníčkovské i filipovské vedení KSČM je ke kapitalistickému státu smířlivé a cítí se být povoláno pouze k občasnému sociálnímu příštipkaření zásadně v rámci existujícího kapitalistického státu a jeho politického systému(což státním orgánům polistopadového státu nevadí), mladí sympatizanti s komunistickým hnutím pochopili, že zlepšení sociálních podmínek života občanů není možné bez odstranění příčin vykořisťování a sociálního útlaku. Vidí, že kapitalismus nelze reformovat, ale cestou systémové změny je třeba jej nahradit systémem schopným splnit tužby pracujících občanů státu, kteří tvoří většinu občanů státu. A to státním orgánům vadí, čímž názorně ukazují, na čí jsou straně a koho zájmy chrání. Bláboly o demokratickém státě v buržoasním státě působí jen na lidi neschopné, nebo neochotné pohlédnout realitě do očí.

Revizionisté v KSČ svou činností od roku 1956 posloužili kapitálu až do dnešní doby. Jejich odporná zrada komunistických myšlenek a jimi motivovaného socialistického státu negativně působí na řadu občanů ještě dnes, i když již méně. KSČM je od roku 1990 svým revizionistickým vedením orientována přesně tak, aby v podmínkách  České republiky paralyzovala skutečně komunistické hnutí, které je a bude stále větším nebezpečím pro agonii světa kapitálu, kterou symbolizuje vážná ekonomická krize vedoucího státu světové kapitalistické soustavy – Spojených států.

Všimněme  si, že tak jako byly v rámci studené války synchronizovány kroky kapitálu ve všech zemích evropské socialistické soustavy v roce 1989, tak jsou kapitálem přesně synchronizovány i kroky od roku 1989 až do současné doby. Všude byla rozbita armáda a bezpečnostní sbory sloužící socialistickému státu, namísto ochrany státu před cizím útočníkem slouží tyto složky dnes buď k pomoci agresorským zájmům kapitálu, nebo k represivním akcím zejména proti pokrokovým akcím vlastních občanů. Stává se pravidlem, že policisté chrání neonacisty a rozhání ty, kteří proti jejich akcím protestují. Tím stát dává jasně najevo občanům, co a kdo tvoří jeho polistopadovou podstatu. Zatím se ještě daří eskamotérsky udržovat pokřivenou iluzi, že stát kapitálu je tu pro občany. Kapitál však tlačí státní orgány do stále většího oklešťování práv  a postavení občanů, což bude stále více občanům otevírat oči. Julínek s Cikrtem zapůsobili na procitání občanů daleko více, než bezprincipiální, bezkoncepční a stále více ubohá politika filipovských bezpáteřních revizionistů v KSČM. Filip počítá s tím, že stárnoucí členská základna v jakési reflexi vidin a vzpomínek bez revolučního probuzení tiše zanikne, a Dolejš s Ransdorfem, Hellerem a dalšími věrozvěsty „zániku dělnické třídy“, „kognitariátu“ a dalších mystifikujících pojmů připraví zatím půdu pro podchycení další generace potenciálního a možného nebezpečí pro kapitál. České školství již pro zblbnutí a degeneraci mladé generace dělá co může. Mládež tráví volný čas většinou bezcílně, chybí jí motivace i společensky pozitivní vzory. Zdá se, že mladí mimo KSM(kterou je snaha zakázat) jsou až na vzácné výjimky neschopní vlastního názoru. Plně přejímají vše, co speciálně pro jejich generaci vytvořila kultura a prostředky kapitálu. Vidět například při taneční zábavě stůl mládeže, který se baví cvakáním na tlačítka mobilů, jejich vzájemným vyměňováním a pitím alkoholu, kteří se občas dívají s jakýmsi úžasem na starší generaci, která se baví a tancuje, je docela zvláštní. Jsou oblečeni v riflích, botaskách a bundách. Pokud si alkoholem nedodají odvahu, netančí. Kolem půlnoci se i oni k tanci odhodlají, ale nejde jim to…

Nechodí do tanečních, hodně z jejich rodičů, ani oni sami na taneční a potřebné oblečení nemají peníze, jde o částky kolem 10 000.-Kč i více. Při rozhovoru s nimi člověk po chvíli pozná, že nemají širší rozhled, téměř, spíše vůbec nic nečtou, doslova zabíjejí svůj volný čas. Koukají na televizi a bezduše se baví o spotřebních a plytkých hodnotách dneška. Jsou bez znalostí, snů o budoucnosti, zájmů. Jsou zdánlivě spokojenými, ale bezduchými produkty doby, která je k obrazu svému vytvořila.

To oni budou snadným soustem pro pseudokomunistické buržoasně laděné intelektuály, kterými se Filipova KSČM, nebo Zemanovsko-Paroubkovská sociální demokracie jen hemží. Ostatně, ve své podstatě orientace na KSČM zpacifikuje mladé bouřliváky v KSM daleko účinněji, než pseudoprávní a  amatérské akce státních a justičních orgánů. Kapitál a jeho vnořené složky (katolická církev a sionisté) ztrácí trpělivost a z nedočkavosti začíná dělat fatální chyby. Je zajímavé pozorovat, že dokonce trockisté, velmi zkušení odpůrci politiky skutečně komunistické strany, jsou z politiky KSČM naprosto konsternováni až tak, že dokonce Petr Uhl „hájí“ svými články v Právu pokrokové síly ve společnosti. Jakoby si trockisté uvědomili, že nebude-li jejich hlavní nepřítel existovat, nemusí být v budoucím světě kapitálu ani pro ně místo, nebude koho revidovat, ztratí zdroj svých nadstandartních příjmů. Nejen revoluce požírají své oběti, ale činí to i kapitál, neplatí to, co již nemusí…

Závěrem snad jen to, že sloužily-li hodnoty vytvořené prací dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence v socialistickém státu všem těm, kteří svou prací vytvářeli majetek a hodnotu tohoto státu, byl tento stát veden skutečně komunistickou stranou. Když občané pocítili a viděli, že není vše tak, jak se říká, byl to signál rostoucího vlivu revizionistů a zrádců ve vedení KSČ a jí řízeného stále více již jen pseudosocialistického státu.

17.listopad 1989 byl předělem, zanikl od roku 1956 stále silněji již jen pseudosocialistický stát a byl nahrazen státem vedeným buržoasií, rychle se vytvořenou z pozůstatků domácí předúnorové buržoasie posílenou o přeběhlíky a převlékače kabátů z revizionistické KSČ. Ti, kteří se zasloužili o porážku socialistického státu se stáhli buď do zdánlivého ústraní, ovlivňujíce při tom svými specifickými možnostmi další existenci skutečně komunistické strany, nebo se vrhli mezi adepty rychlého zbohatnutí v podmínkách kapitalistického systému. Je pozoruhodné a není publikováno, že státní mechanismus kapitalistického státu podporující elementy útočí a represivními prostředky stíhá pouze dříve i nyní aktivní nositele komunistických myšlenek, zatímco nositele předlistopadové socialistické politické a státní moci nechává v klidu. Buržoasie zřejmě nechává v klidu ty, bez jejich aktivní a iniciativní pomoci by nebyl možný 17.listopad 1989. Tento scénář platí prakticky všude a jednotně v evropských zemích bývalého socialistického tábora, s určitou specifickou odchylkou dnešního Ruska a svým způsobem i celého bývalého Sovětského svazu.

Tak jako byl nástup revizionisty a zrádce Chruščova v roce 1953 po smrti J.V.Stalina signálem k rozbití Sovětského svazu, které bylo tvůrci studené války plánováno od roku 1945 hned po porážce nacistického Německa; tak byl nástup prodejného a poddajného Gorbačova nástupem k rozbití celého systému evropských socialistických států. Cílem studené války bylo vrácení nerostného a surovinového bohatství, které svým zrodem socialisticky orientované státy odňaly kapitálu, zase zpět, do sféry moci a vlivu světa kapitálu. Přes politické ovládnutí bývalých socialistických států se to však Spojeným státům, které byly kapitálem  určeny a zvoleny k zničení Sovětského svazu a tábora socialisticky orientovaných států, po Německu, kterému se pod vedením Adolfa Hitlera nepodařilo Sovětský svaz vojensky zničit v rámci II.světové války zničit, dosud nepovedlo v očekávané míře.

Putin zdá se pochopil, že silné Rusko jemu a jeho kolegům z KGB, které vychoval již trockista Andropov k převzetí moci po odstranění Sovětského svazu, přináší větší užitek, než Gorbačovsko-Jelcinovské úplné vazalské podřízení Spojeným státům. Takže se zdá, že ani studená válka dosud nepřinesla očekávané ovoce svým tvůrcům a autorům. Jak už to v lidské společnosti bývá, ne vždy vyjde to, co se sebelépe naplánuje a připraví. Stačí někdy správně uhodit hřebík na hlavičku, a on už potom pár nevelkými údery zaleze do dřeva. Tak jako přešlechtění psi nedožívají dlouho, ani přešlechtěné květiny bez péče zahradníka by neodolají živelnému působení plevele. Plevel je hnán přirozenou sílou přírody a jejího řádu, proletariát je jako produkt kapitálu hnán do odporu proti svým utlačovatelům přirozenou a věčnou lidskou touhou žít. 

Kapitál dlouho kultivoval a pěstil své pomocníky, zrádce, revizionisty, oportunisty a jiné odrůdy nepřirozené v místech svého působení. Nepočítal však s tím, že s jejich pomocí zavede zase jen stejnou, jen ostřejší a krutější mutaci toho kapitalistického marastu, kterého  tu už před hodně lety bylo tolik, že se ho lidé po druhé světové válce zbavili. Proto kapitál záměrně degeneruje mladou generaci, proto chce vykořenit z jejího myšlení skutečně komunistické myšlenky i jejich nositele. Čím úporněji to však dělá, tím rychleji odhaluje svůj pseudodemokratický háv. Lidé si ještě pamatují typu „nebudeme jako oni“. Zákazy vlastně kapitál dává za pravdu těm, kterým státně-mocensky zakazuje myslet a chovat se přirozeně. Touhu po důstojném životě zašlapává nedůstojnými zákazy svých pák a pomahačů. To je počátek onoho bájného globálního ráje kapitálu. Kde nejsou domácí zrádci a pátá kolona kapitálu, tam jsou američtí vojáci s britskými, českými, německými a … pomocníky.

Afghánistán, Kosovo a Irák jsou předobrazem zemí, kde kapitalistickou víru v podání USA šíří po zuby ozbrojení vojáci nebo bývalí teroristé, kterým USA hodlají dodat zbraně. To vše je ale jen úvodem k vojenskému napadení území  bývalého Sovětského svazu. Parkanová, případně její následovníci jistě proti bývalému Sovětskému svazu Spojeným státům také pomohou, jsou to přeci naši přátelé, zatímco naši osvoboditelé od fašismu jsou naši novodobí nepřátelé…

Dospěli jsme k tomu kotrmelci ale opravdu všichni?