pokračovanie knihy od J. Železného - O demokracii a diktatuře 7

/celú knihu nájdete v našej e-knižnici/

8) Proč principiálně a zásadově vystupující komunisté a komunistické strany, jakož i po VŘSR V.I.Leninem a J.V.Stalinem poprvé v rámci buržoasního státu aplikovaná diktatura proletariátu stále více vadí kapitálu, a proč kapitalistický český stát svým buržoasním pojetím „demokracie“ časem stále zřetelněji škodí proletariátu, což zcela logicky vůbec nevadí revizionistům, kteří po roce smrti J.V.Stalina v roce 1953 postupně jako předvoj kapitálu, katolické církve a sionistů opanovali politická i státní vedení všech socialistických států?

Tak jako se odjakživa oheň nesnáší s vodou, tak se od vzniku třídní společnosti přirozeně nesnáší a snášet ani nemohou bohatí a chudí. Jelikož je zdrojem bohatství jedněch okrádání a vykořisťování druhých, kapitál se rozrůstal.  Od počátků třídní společnosti církevní hierarchie buď přímo sama, nebo později i svým prospěchářsky ziskuchtivým přimknutím k té právě vládnoucí třídě společnosti, kořistila své bohatství podobnými prostředky, jako otrokáři, feudálové, nebo buržoasie. Od vzniku sionistického hnutí před rokem 1900 se svými specifickým prostředky na vykořisťování dělníků, rolníků i pracující inteligence dále organizovaně a ve značné míře podílí i sionisté, jako kapitalizující se špičky největších a po politické moci toužících židovských zbohatlíků a na ně napojená množina  jejich pomocníků.

Kapitál, v zásadě tvořený nejmajetnější špičkou světa průmyslníků, továrníků, bankéřů, obchodníků, velkostatkářů, církevním klérem a jejich věřícími ovečkami, jakož i sionistická loby, převážně skrytě působící nejvíce taháním za nitky finančního kapitálu a z takto získané moci odvozeného vlivového  působení, vytvořil jeden jakýsi virtuální břeh. Druhým břehem oné pomyslné společenské řeky byl a je proletariát, zemědělci pracující pro obživu národa a vrstva inteligence, tedy obecně lidé živící se prodejem své práce. Mezi oběma, v etapě imperialismu jako v poslední fázi kapitalismu svými protichůdnými zájmy vzájemně ostře nepřátelskými břehy, protékala a stále teče jakási pomyslná řeka, jejíž stále více zakalené vody tvoří ono styčné medium, zprostředkovávající specifický, mnohotvárný a různorodý viditelný i skrytý kontakt mezi oběma uvedenými břehy.

Zájmy buržoasie a proletariátu jsou protichůdné a vzájemně nesmiřitelné, jde-li o skutečnou buržoasii a skutečný proletariát. Ta skutečná buržoasie je tu stále, proletariát je tu také, jen politická strana tvořící jeho uvědomělý předvoj se po roce 1956 kamsi vytratila. Již z tohoto konstatování vyplývá, že třídně pojatý smír mezi oběma společensky protikladnými třídami by vedl k negaci jejich základních a je vlastně charakterizujících vlastností. To si však nikdy nepřipustí kapitál, snažili se nás o tom však přesvědčovat revizionisté a snaží se o to dnešní zrádci komunistického hnutí. Není to složité zjistit o co a právě jim ve skutečnosti jde, a přesto, jsou od roku 1953 až do dnešních dnů tito zrádci a revizionisté úspěšní. Využívají nepevnosti lidských postojů, odvěké lidské naivity a snadné zmanipulovatelnosti těch, kteří jsou sami vnitřně rozkolísaní a tudíž nechají se cíleně většinou z prospěchu nebo ze msty ovládat jinými. Nejjednoduší to měli revizionisté u těch, kteří se do komunistické strany vloudili s vidinou vlastního prospěchu. Těm vždy stačí nabídnout víc, umožnit nějakou výhodu, a již touto vidinou je mají v hrsti…

V roce 2008 je zajímavé podívat se o zhruba o 200 let zpět, na období tehdejší, ještě pozdně feudální společnosti v době zemí České koruny a pozdějšího již ranně kapitalistického Rakouska-Uherska. V této době byli za plnohodnotné občany považováni pouze císařský dvůr a jeho aparát, feudálové, církevní hodnostáři, šlechta, stavy, fabrikanti. Teprve 7.9.1848 bylo zrušeno poddanství. Ostatní poddaní, později občané bez rozdílu, zda šlo o Čechy, Němce, Poláky  a příslušníky jiných národností byli svým společenským významem jen jakousi „šedou zónou“, ve své podstatě množinou ne plnoprávných lidí. Právě dnes je pozornému pozorovateli zřejmé, že současná společnost směřuje opět zpět k tomuto stavu. Když člověk slyší v podvečerní besedě Českého rozhlasu zástupce podnikatelských organizací, jak si libují, že „prodavači a zaměstnanci se na nic neptají, nedovolí si namítat proti nabízené mzdě, nereptají a berou vše, ptají se jen, kdy již mohou nastoupit; zatímco absolventi škol se hned zajímají o vysoký plat a k tomu příslušející benefity a výhody…“.  Nelze tedy nevidět počátky už zase „šedé zóny“, ani ne 20 let po listopadovém převratu v roce 1989. Druhořadých občanů, pro vládnoucí třídu zbytečných a vadících jí, ve společnosti stále přibývá.

Zjednodušeně lze říci, že lidsky bezcharakterní odpad z doby skutečně socialistické vlasti nám nyní jen názorně předvádí oprávněnost svého tehdejšího ocejchování. Není to však úplná pravda, občanskou společnost dnes nyní ničí i jejich potomci a následníci, někteří z nich se v dobách vlády revizionismu v KSČ vetřeli mezi řídící články této strany a vedli společnost přímo k listopadu 1989. Po bok se jim postavila vrstva zahraničních investorů a vlastníků, která ve značném rozsahu odčerpává finanční prostředky buď přímo našim občanům odejmuté v rámci levného výprodeje národního majetku, nebo vyváží nadhodnotu získanou z jejich práce.

Jelikož je historicky ověřeno, že buržoasie se nikdy sama o sobě nevzdá svého majetku, moci a výsad, které jsou svou podstatou dědičné, je patrné, že k vyrovnání bohatství a chudoby nedojde nikdy samo od sebe. Chudí lidé se musí spojit, aby násilím odebrali bohatým to, co jim sebrali a o co je v procesu buržoasií zavedené dělby práce okradli. Buržoasie má pro ochranu svých zájmů a vymožeností na své straně všechny mocenské prostředky a má na své straně státní aparát kapitalisticky orientovaného státu. Proletariát má jen své ruce, přirozenou početnost, třídní vědomí a svůj rozum. Není to málo, vezmeme-li v úvahu, že mají-li být nemnozí bohatí, musí k jejich bohatství být okrádáni a šizeni mnozí chudí.

Buržoasii obecně spojuje společná vůle po zachování a další navyšování majetku, v etapě imperialismu kapitál a peníze neznají hranice. Proletariát je odvozeně o toho, svou podstatou a díky úsilí kapitálu ale internacionální, kapitálu je totiž jedno kde odírá námezdně pracující, peníze hranice neznají, zisk nakonec končí stejně v jeho kapse. Kapitál je zainteresovaný na stálém navyšování svého majetku, to samo o sobě vytváří hnací motor jeho touhy a úsilí o další akumulaci bohatství. To je jeho pravá a nefalšovaná „ideologie“, peníze musí, jak to má buržoasie geneticky zakotveno, tvořit další peníze! Občané z rodu proletariátu mohou klidně pochcípat, co je kapitálu po nich, za branami fabrik je jich stále dost! To jen lidé nenávidící socialismus, nebo lidé mdlého rozumu sedli Václavu Havlovi na lep, když říkal, že „teprve soukromí vlastníci se stanou řádnými správci svého majetku a zárukou bohatého státu“. Vidíme kolem sebe, že stát je stále více rozkrádán zahraničními podnikateli. Havel tehdy jen mistroval svými bláboly předtím již připravenou revizionisty z KSČ a propagandou Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky zblblou a málo myslící veřejnost k období zlatého věku českých tunelářů. Jeho „panelové králíkárny“, jak posměšně nazval za socialismu postavené bytové jednotky pro občany státu, se staly zdrojem nemalého zisku polistopadových městských zastupitelstev, která natřením fasád zakrývá svá státem posvěcená rozkrádání majetku všech občanů. Všude, kde vládnou zástupci ptákostrany bují korupce, přítelíčkování a korupce ve velkém stylu. To, co pravici vadilo u revizionistů halících se za ochranný plášť všemocné KSČ, dnes bez uzardění sami provádí. Ti co to s vervou kritizovali u pseudokomunistické strany většinou zarytě mlčí a tím ukazují o co jim ve skutečnosti šlo a ještě svůj zvrácený charakter. Koho vlastně dnešní modrá zastupitelstva zastupují, když zřejmě za úplatky povolují nové a nové objekty sloužící třeba v podobě supermarketů pro okrádání občanů zahraničním kapitálem? Občané si o další a další obchody vedle sebe zastupitelům neříkají a betonové hrůzy stále přesto rostou jako z vody. Pár zabedněných magorů i v tom vidí přednost dnešní společnosti oproti té předlistopadové. „Představitelé lidu“ tak ale zejména podporují své kamarádíčky, a všichni dohromady si dělají z občanů jen dojné krávy…

Proletariát dneška je v důsledku své vyšší početnosti a dlouhodobě vsugerovávaného a tak stále nižšího pocitu sounáležitosti k ostatním, kteří jsou na tom společensky stejně, za současného dovedného působení ekonomických a ideologicky působících pák buržoasií a jejími pomocníky zpracováván ve směru smíření se s existujícím postavením. Revizionisté z TAPu při ÚV KSČM pod záštitou předsedy Filipa jdou v tomto směru kapitálu naproti a svými revizionistickými skvosty mlží a blbnou již tak neutěšenou stranickou veřejnost této strany. Moderní průmyslová výroba je po zkušenostech z počátku imperiální fáze kapitalismu, kdy strojová velkovýroba přispěla k vyšší organizovanosti dělnické třídy využité právě klasiky marxismu-leninismu, pomocí moderních technologií a způsobu organizace práce kapitálem rozmělňována a směrována k potlačení a omezení třídního sebeuvědomění. Klasici marxismu-leninismu teoreticky, a prakticky Lenin a Stalin prokázali, že proletariát, je-li uvědomělý a internacionální, může za určitých okolností svojí početností a organizovaným úsilím nejen vyvážit, ale dokonce překonat  sílu i aparát kapitalistického státu. Názornou ukázkou tohoto poznání a jeho revoluční realizace byla právě VŘSR, vznik a existence Sovětského svazu.

Kapitálu celého světa se nepodařilo sovětský stát porazit a zničit ani vojensky, ani ekonomicky v době, kdy v jeho čele stáli marxismu-leninismu a socialistické revoluci plně oddaní poctiví bolševici Lenin a Stalin. Již od počátku se však kapitál, sionisté a katolická církev pokusili ve vzájemné spolupráci a koordinovaně, zprvu nesměle, jen několika jedinci, později stále četněji a organizovaněji, rozvrátit a podvrátit sovětský stát zevnitř, pomocí nepevných a ke zradě svolných členů bolševické, později komunistické strany, které získali, nebo se jim podařilo nastrčit do této strany pro své vlastní cíle. Byli to lidé, kteří zdánlivě stojíce na břehu proletariátu, přímo v jeho čele, zrádným a zprvu utajeným způsobem neorganizovali proletariát a zemědělskou výrobu ku prospěchu všech občanů socialistického státu jak bylo jejich úkolem, ale působili naopak proti zájmům tohoto státu, a plně v zájmu podvratného úsilí kapitalistického tábora, usilujícího ze všech sil o zničení prvního státu dělníků a rolníků na světě.

Nadešel tak zlatý čas zrádců vlastního lidu - revizionistů a oportunistů, později v důsledku dějinného vývoje i v řadách KSČ. Všichni revizionisté byli ve skutečnosti trojskými koni kapitálu v komunistickém hnutí. To byli oni, kteří svými činy zprvu pozvolna a neviditelně, ale o to nebezpečněji kormidlovali socialistický stát ne k socialismu a lepšímu životu všech jeho poctivých občanů, ale přesně naopak, svými činy negovali poctivé úsilí občanů socialistického státu, škodili tomuto státu a připravovali cestu k budoucímu opětnému převzetí moci kapitálem. Za života Lenina a Stalina byli zrádci, revizionisté a oportunisté politicky a mocensky neutralizováni, jejich zrada byla vzhledem k jejich společenské nebezpečnosti represivními prostředky řešena v duchu tehdy platných zákonů. Před vypuknutím II.světové války v roce 1941 byla odhaleno a tvrdě likvidováno dokonce spiknutí v armádě a bezpečnostním aparátu státu, které mělo nacistickému Německu připravujícímu se napadnout Sovětský svaz usnadnit jeho vojenskou porážku. To dodnes vadí všem sluhům kapitálu, církve a sionistů, přesně to je jejich společným a neklamným znakem!

Co asi řekne Topolánek a spol. když někdo s nimi nesouhlasící udělá jim přesně to, za co Topolánek vyznamenal Mašíny? Nepochybně to bude zrovna tak záslužný čin, za který on sám vyznamenává, co na tom, že bude opačného znaménka. Nebo že by Topolánek chtěl tímto počinem ukázat, že kapitalistická demokracie byla a je jen tvrdě třídní??? Topolánek nepochybně svými činy zatím testuje naši společnost, zkouší co si občané nechají líbit co všechno ještě bez reptání vydrží. Katolická církev a jezuité jsou ale nedočkaví, touha po mamonu a majetku jim zatemňuje rozum. Vědí, že si lupu nemusí užít dlouho. Proto přijde čas tvrdých opatření, snaží se tak občany zastrašit a srazit na kolena. Je vidět, že Topolánek vojenské gymnasium jako synek z komunistické rodiny nestudoval pořádně, i když měl dobrý prospěch. Lhal ale veřejně občanům, že ho nedokončil. Nepoučil se vůbec z českých dějin. Ukazuje se jen jako příkladný rektální alpinista s absencí vlastního pudu sebezáchovy vůči USA, který ochotně přikládá polínko za polínkem do kamen, která až jednou chytnou… nebudou mu a jemu podobným stačit jeho plakety a medaile.

Hitler v roce 1941 v zájmu světového kapitálu napadl Sovětský svaz věrolomně, i přes uzavřené smlouvy mezi oběma státy, vojensky značnou vojenskou silou, finančně i materiálně podporován mnoha kapitalistickými státy, neveřejně i sionisty i katolickou církví.  Propukla zatím nejničivější světová válka, v jejímž konci bylo hitlerovské Německo, jako vojenský předvoj kapitálu, církve a sionistů na hlavu poraženo Sovětským svazem vedeným J.V.Stalinem a komunistickou stranou. Kdo měl a chtěl pokořit, byl sám pokořen! S odstupem času lze konstatovat, že tzv.spojenci (USA a Velká Britanie) vstoupili do boje proti Hitlerovi zejména:

1)      v době, kdy již byla evidentní jeho porážka Sovětským svazem

2)      v době, kdy USA a Velká Britanie byly již samy ohroženy Hitlerovou expanzí proti nim samým

3)      proto aby zabránily totálnímu zničení hitlerovského Německa Rudou armádou v odvetě za zvěrstva páchaná v Sovětském svazu

4)      s poválečným Německem USA a Velká Británie již počítaly v chystaném plánu studené války (Dulles a Churchill)

Po skončení II.světové války Spojené státy, které se po válce staly v důsledku více a vzájemně působících faktorů (sionisté, církev), „vedoucí mocností kapitalistického světa“, vyhlásily jménem kapitálu studenou válku, na jejímž konci podle jejích záměrů bylo opětné získání ekonomické nadvlády nad zeměmi, které vykročily cestou k socialismu. Studená válka byla zahájena v době, kdy Spojené státy byly hlavně díky kapitálu a záměru sionistů a katolické církve nejsilnější kapitalistickou mocností. Zejména rozplizlé a málo koncepční kroky Spojených států krátce po roce 1989 ukazují celému světu, že éra panování USA zřejmě přes ještě křečovité úsilí o globalizační panství pomalu končí. Kapitálu, tomu skutečně panujícímu, se totiž do čela USA zřejmě podařilo dosadit lidi, kteří svou politikou v Jugoslávii, Afghánistánu, muslimském světě a Iráku neomylně ukazují, že se jim úspěšně daří likvidovat ekonomický potenciál USA a zvyšovat počet národů, které Spojené státy živočišně nenávidí. Zadluženost USA názorně ukazuje, kdo a jak vládne tomuto molochu. Zdá se, že „sponzoři“ z Vatikánu i Tel Avivu již mají politiky USA plné zuby a trapná křečovitá úporná snaha o další zviditelňování Spojených států se jim už zajedla.

Vojáci kapitálu již podruhé v minulém století neuspěli, pro kapitál po podrobné analýze tedy nadešel čas trojských koní, čas zrádců, revizionistů a oportunistů…

Vítězství Sovětského svazu nad Německem napomohlo ke vzniku evropské soustavy socialisticky orientovaných zemí. Kapitálu nepřátel více přibylo, než ubylo, to samé se nechtěně stalo také „vítězstvím studené války v roce 1989“.  Ukazuje se, že ne vždy je vítězství vítězstvím a porážka porážkou…

Doba revizionistů, sprostých zrádců vlastního lidu dodnes se hrdě naparujících a povyšujících před těmi, které zrazovali a podváděli, moderních mutantů trojských koní, přišla po smrti Stalina v roce 1953. Nadešla doba nenávistného a zakomplexovaného zrádce Chruščova a jeho následníků ve všech socialisticky orientovaných evropských zemích. Revizionisté v tomto období mutovali do různých podob, klonovali se z prospěchu vzájemně a jejich počet lavinovitě rostl zejména v aparátech strany a v aparátu v důsledku toho všeho již jen pseudosocialistického státu. Nejednou se stali většinou v aparátech komunistických stran, a jejich zásluhou byly komunistické strany vlastně nenápadně ukradeny dělnické třídě, rolníkům, pracující inteligenci. Místo aby jako komunisté vedli národ k lepšímu životu, stahovali řadové komunisty a s nimi i občany státu proradně, s Marxem a Engelsem na transparentech zpět do bahna a tvrdého područí světa kapitálu, v jeho dravé a stále zvlčilejší a hladové podobě. Eroze a otrava socialismu byla z hlediska lidského života pomalá, ale stále patrnější.

Při absenci skutečně zásadové komunistické politiky byla nezvratná, neboť v čele socialistických států byli již před rokem 1989 výhradně kapitálem již prověření a prokádrovaní zrádci a revizionisté, akceptující bez výhrad řídící taktovku zradou již plně ovládnuté Moskvy. Z kolébky socialistické revoluce se stalo semeniště odporné zrady. Chruščovovi pohrobci již ovládli všechny důležité posty, armáda byla paralyzována politicky a KGB ovládli Andropovovi žáci a nástupci, z jeho iniciativy již v přímém spojení s americkou CIA. Rok 1989 byl ve štábu studené války určen jako závěrečný rok socialismu v Evropě, revizionistické sbory pod hlavičkou ústředních výborů již dávno ne komunistických stran to radostně vzaly na vědomí a naoko, „pod tlakem“ lidmi plných náměstí, zrádně a koordinovaně dle plánů hlavních aktérů studené války předaly moc svým novým chlebodárcům ( již dávno a jen teoreticky třídním nepřátelům). Jejich odporná a sprostá zrada učinila ze zbrojních arzenálů zemí Varšavské smlouvy kupy zbytečného železa. Armády Varšavské smlouvy byl následně rychle transformovány katolicko-sionistickými ministry (v případě Československa a ČR) do neškodných trpasličích jednotek pomocníků armád hlavních kapitalistických států. V armádě postupně zůstali jen žoldáci, kterým je jedno kdo jim platí, hlavně, že dobře platí. Armáda ČR není v důsledku toho absolutně schopná plnit základní ústavní povinnost, chránit území a občany vlastního státu. USA se chystají po roce 2010 vojensky napadnout Rusko, které nás jako Sovětský svaz v roce 1945 osvobodilo od nacistických hrdlořezů, a občanům je to zatím zřejmě úplně jedno, jak rozumu zbavení a mentálně retardovaní do omrzení volí modré uvaděče smrti a katastrofální záhuby státu, kteří se občas vystřídají se svými sociálně demokratickými souputníky, kteří mají jen jiný slovník, jiný znak, jiné tváře politiků, ale mírnější formou aplikují cíle kapitálu…

Kdo úmyslně připravuje bídu a neradostný život svým potomkům je od roku 1989 nepochopitelně milován a ctěn všemi, kteří volí stále více proradné a zrádné zastupitelské orgány, které snad je v komunální politice občas respektují skutečné potřeby lidí…

V současné etapě vývoje kapitalisticky orientované společnosti je přibližně 25% společnosti tvořeno kapitálem, kapitalistickým státem a vrstvou na něj napojeným manažerů a dobře placených pracovníků přímo zabezpečujících organizování zisku kapitálu a chod kapitalistického státu jako takového (armáda, policie, doprava atd.). Ostatních asi 75% společnosti je ve stavu naprosté závislosti na libovůli kapitálu, státního aparátu kapitálem ovládaného státu a nižších, od něho odvozených forem (maloburžoasie, soukromí a drobní výrobci), zabezpečujících služby. V čele státu jsou po roce 1989 zásadně pouze věrní přisluhovači kapitálu, sionistů a katolické církve. V roce 2007 je vykazována průměrná mzda 21 692.- Kč, ale stát nezajímá, že asi 70% pracujících občanů státu tuto mzdu nedosahuje! Průměr navyšují zásluhám a práci neúměrné vysoké mzdy manažerů, kteří jsou kapitálem upláceni za vyšší a vyšší vykořisťování občanů. Kapitál platí dobře těm, kdož mu pomáhají zvyšovat zisk. Vše, co občané vytvořili svou prací již bylo, nebo bude rozkradeno ve prospěch hlavních aktérů studené války, jejím domácím pomocníkům padají do klína drobky ze stolu kapitálu.

Sionističtí aktéři a zejména katolická církev jsou nedočkaví, mají již rozpracované další kapitoly studené války, spoluorganizují přípravy války horké, opravdové. Spojeným státům nevyšla studená válka podle jejich přání, její konec byl jakoby „zpackán“ a neproběhl zcela dle jejich přání. Ve finále vystrčili nečekaně růžky katolická církev a sionisté, kteří po roce 1989 ovládli rozhodující posty v postsocialistických státech, neboť mají v Evropě lepší a historické zázemí, než zámořští aktivisté a ikony amerického kapitálu. USA se studenou válkou ekonomicky vyčerpaly, svojí politikou a válkami v Jugoslávii, Afghánistánu a v Iráku ukazují, že přes vojenskou, technickou a technologickou převahu jdou stále více ve šlépějích Adolfa Hitlera na jehož konci samy vyrostly, aniž se z historie poučily…  

Podle téměř jednotného scénáře byla po roce 1989 zdevastována ekonomika všech socialistických států, jejich banky byly postupně vrženy do područí kapitalisticky silnějších států, byly zdevastovány a zničeny praktické vojenské možnosti sebeobrany.

Jako ukázku jednotného scénáře příklad z Maďarska, kde v březnu 2008:

Maďaři v referendu rozhodují o poplatcích ve zdravotnictví a školném

Společným jmenovatelem demonstrace v Maďarsku byla reforma financí a platby u lékaře. Proti reformám a platbám u lékařů Maďaři již dříve protestovali.

Osm miliónů maďarských voličů může během neděle v referendu rozhodnout o zrušení poplatků ve zdravotnictví a školného na vysokých školách. Referendum si vynutila pravicová opozice formou petiční akce. Socialisticko - liberální vláda premiéra Ference Gyurcsánye už avizovala, že pokud bude referendum úspěšné, vyslyší hlas lidu a poplatky v co nejkratším čase zruší.

Maďaři odpovídají v referendu na tyto otázky:

1) Souhlasíte s tím, aby studenti státních vysokých škol neplatili školné?

2) Souhlasíte s tím, aby se neplatily poplatky u lékaře?

3) Souhlasíte s tím, aby se neplatily poplatky za hospitalizaci?

9. 3. 2008 08:00 - BUDAPEŠŤ

K platnosti hlasování podle maďarských zákonů stačí, aby minimálně 25% všech voličů (tedy alespoň dva miliony) odpovědělo na položenou otázku stejně. První otázka se týká zrušení poplatků u lékaře, druhá poplatků za hospitalizaci a třetí se týká školného.

Referendum iniciovala pravicová opozice, která tímto zvyšuje tlak na Gurcsányovu socialisticko - liberální vládu. Opozice vyjádřila naději, že vítězství v referendu povede k pádu vlády. Podle politologa Gábora Töröka by to však přicházelo v úvahu pouze v případě drtivému odmítnutí vládních reforem ze strany maďarských voličů. Popularita socialistů prudce klesá.

Od voleb v roce 2006 ztratila nejsilnější vládní strana Maďarská socialistická strana přes polovinu voličů. Opozice vedená Viktorem Orbánem chce tuto situaci využít a tvrdí, že úspěšné referendum povede k pádu vlády. Podle posledních průzkumů se většina Maďarů vysloví za zrušení poplatků ve zdravotnictví i za zrušení školného.

Ani úspěšné referendum však nemusí znamenat automaticky pád premiéra, který čelí ostrým útokům už od parlamentních voleb 2006. Nedlouho po volbách byla totiž zveřejněna nahrávka, v níž Gyurcsány přiznal, že voličům lhal o stavu ekonomiky. Opozice označila vítězství socialistů ve volbách za podvod a zorganizovala protesty, které přerostly v násilnosti.

Kabinet spoléhá na nízkou účast. Za této situace chtějí vládní politici dosáhnout co nejnižší účasti lidí v referendu. Je zřejmé, že vládní koalice nevěří v úspěch v nadcházejícím referendu, chce pouze zmírnit porážku. Naopak opozice vsadila na vítězství v referendu. "Premiér trestá reformami občany za vlastní politické chyby. Lidé by měli říct jasné ne premiérovi, který lže,“ prohlásil Orbán.

                                                                                                                     Ivan Vilček, Právo

Topolánek není Gyurcsány…

V tomto směru se jasně ukázal a ukazuje obrovský význam revizionistů a zrádců, kteří působili a působí dříve pod jménem KSČ a nyní KSČM. Jejich hlavními úkoly bylo:

a) degradovat a pohanit politiku skutečně komunistické strany   

b) připravit podmínky k hladkému předání moci, státu a jeho národního bohatství kapitálu, exponentům  domácího disentu, katolické církve a sionistů.

Rozbitím Jednotných zemědělských družstev, které kolektivním způsobem obhospodařovaly půdu a organizovaly živočišnou výrobu, byla i na vesnici po roce 1989 záměrně rozbita moderní socialistická zemědělská výroba, která plně zabezpečovala potravinovou soběstačnost socialisticky orientovaného státu. Z iniciativy projezuitsky orientovaného synka z kladenské komunistické rodiny Vladimíra Dlouhého bylo Československo po roce 1989 angažováno při rozbití RVHP - Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Jelikož zrada politiky komunistické strany byly praktikována již od roku 1956, občané uvykli tomu, že věrchuška KSČ ani náhodou nemyslí upřímně svá zaklínadla o dodržování ML (pro mladší marxisticko-leninské) politiky. Vedení KSČ bylo postupně obsazováno lidmi dvojí tváře, všeho schopnými a ke všemu ochotnými kariéristy. Motivy jejich zrady budou snad jednou předmětem objektivního zkoumání, jakož i evidentní porušování Ústavy a platných zákonů se nepochybně jednou stanou předmětem soudního jednání. Dnešní zřizovatelé Ústavu pro studium období komunismu jistě sami rádi kolegiálně jako demokraté každým coulem pochopí, pokud si někdo s nimi nesouhlasící někdy v budoucnu třeba zřídí obdobný bohulibý „Ústav…“ a bude zkoumat jejich činy stejným způsobem jako dnes činí oni…

Společným znakem revizionistů v komunistických stranách je to, že svými činy a zradou připravovali a připravují negaci skutečně komunistického hnutí a přijímají současný kapitalistický stát v jeho základních atributech. Po roce 1989 revizionisté nechtějí systémovou změnu, snaží se jen o obdobu sociálně demokratické politiky, která při dílčích ústupcích konzervuje kapitalistický systém ve všech jeho základních faktorech. To je jejich základním a určujícím znakem, který je odlišuje od skutečných komunistů. Porovnejme tento aspekt s jednáním Grebeníčkovského a Filipovského vedení ÚV KSČM, a je hned jasné, co je KSČM díky svému zrádnému vedení ve skutečnosti…

Tragedie socialismu spočívala v tom, že jeho představitelé zaměnili dodržování zásad a oddanosti dělnické třídě za zradu a směřování k osobnímu prospěchu na úkor pracujících, které dle Ústavy měli vést k budování socialistické společnosti. V tomto směru jednoznačně měli vést a řídit k diametrálně odlišnému cíli, než svými skutky nepochybně prováděli, čímž jednoznačně porušili platné zákony státu, který ve smyslu zakotvení v Ústavě měli řídit a také řídili. Porušili to, co sami jménem lidu přijímali!

Nevěřící Tomášové a apologeti cílů kapitálu v KSČM, jak jinak už zase ne náhodou pro jistotu od samého počátku dislokovaní v jejích centrálních orgánech a ideologických útvarech (nyní zejména TAP při ÚV KSČM) dělají totiž přesně to, co je potřeba v zájmu kapitálu v této fázi pokračující studené války. Kdo to nevidí a nebo vidět  nechce, nemá ve skutečné komunistické straně dávno co pohledávat. Podílí se totiž svou setrvačností, tupostí a neprincipiálností, případně přímou snahou dál škodit, na pokračujícím útlaku a ožebračování spoluobčanů. Pokud poctiví občané, kteří prohlédli i bez návodu revizionistů z KSČM vedených  Adamcem, Svobodou, Grebeníčkem či Filipem pokračující další zradu občanů této země během únorových prezidentských voleb v ČR, měli by se členů této strany na rovinu zeptat, o co jim vlastně jde, za koho ve skutečnosti kopou a kam svými činy nebo naopak mlčením směřují. Bláboly na bázi podkladů TAPu jsou ve svých důsledcích jednoznačně ostře protisocialistické a pracujícímu lidu této země vrcholně nepřátelské. Občané se nemohou nechat oklamávat demagogickými záchvěvy některých prohlášení představitelů KSČM. Nejde jim o nějaké poctivé vyznání, jde jim jen o uchování jejich prebend a vymožeností, které jim za hnusnou zradu platí kapitalistický stát. Haló noviny v poslední době začínají psát články o škodlivosti útoků na členy strany, ale jednota ve zradě je vlastně ku prospěchu koho?

Haló noviny, dne 7.března 2008 například otiskly tento článek:

Jsem proti rozvracení strany

Ohlas na článek

Jsem členem komunistické strany již více než šedesát let. V minulosti jsem zastával řadu významných politických a odborných funkcí. Neříkám to proto, že bych se chtěl chlubit, ale proto, že přece jen na mnohé se dívám i očima funkcionáře. V současné době, kdy politická moc nedbá na přání většiny obyvatel, a nejen přijímá protisociální zákony, ale také dělá kroky k umístění americké základny na našem území, je jednota naší strany přímo nutností. Pravice jde dokonce tak daleko, že vyznamenává bezostyšné vrahy a jejich komplice, a dokonce připravuje protidemokratická rozhodnutí, jež budou legalizovat další vraždy z minulosti a dokonce denuncovat každého, kdo smýšlí levicově, především však komunisty.

Proto je pro mne nepřijatelné, že čas od času se v tisku, levicovém i nelevicovém, objevují z úst některých stále stejných komunistů útoky na vlastní stranické vedení. Místo toho, abychom se sjednotili, dali zelenou vedoucím funkcionářům, kteří přestáli kritické minulé týdny s úspěchem, se stále někteří z osobních důvodů snaží podkopat jednotu. Pokládám to za velmi politicky neprofesionální, i když chápu, že před sjezdem někteří, kteří mají osobní ambice, se takto chtějí i zviditelnit. Mám zkušenosti ze stranické práce, stýkám se s komunisty i nekomunisty, a to dokonce nejen v Praze, kde bydlím, ale i v jižních nebo východních Čechách, kam jezdívám, a na střední Moravě, odkud pocházím, a musím konstatovat, že neznám nikoho, kdo by podobné postupy schvaloval.

Obyčejní lidé, komunisté i nekomunisté, hodnotí současné stranické vedení velmi pozitivně a drží mu palce. Volání ambiciózních jedinců, bez ohledu na to, v jakém dříve byli či nyní jsou postavení, a to dokonce přes sdělovací prostředky, za jeho výměnu na sjezdu, odvolávajíce se při tom na potřebu dosadit do čela strany charakterově pevné osobnosti, odborně zdatné a politicky vyspělé, jakoby členové současného vedení jimi nebyli, pokládám za politicky škodlivé. Vede jen k dalšímu dělení strany v době, kdy by tato strana měla jednotně čelit útokům pravice. Podobné přístupy jsou jen v zájmu našich politických protivníků, což by si každý měl uvědomit.

Proto se domnívám, že už konečně by se s osobními útoky mělo přestat. Pozitivně proto hodnotím současné vedení, že se neuchyluje k podobným praktikám a na uvedené ambiciózní výpady nereaguje, vědomo si toho, že dar nejednoty by pravici jen posiloval, a nás komunisty jen poškodil.

7. března 2008, Adolf GRUBER

Autor má možná zdánlivě po povrchním přečtení dobrý úmysl v obecné poloze, jednota členstva vůči revizionistickému vedení však zásadně neřeší obnovení principů marxismu-leninismu v práci strany, to autora asi vůbec nepálí. Chválí vedení strany za jejich chování v době voleb prezidenta republiky, ale bezprincipiální kličkování v honbě za voličskými hlasy při současném poklonkování režimu kapitalistického státu pisateli jakoby nevadí, s absencí pohledu komunisty vyzývá čtenáře a zřejmě sobě podobné k jednotě ve zradě a v marastu!!!

Kapitalistický stát by si bez zrádců a revizionistů v čele KSČ i KSČM rozhodně tak snadno neporadil s likvidací socialistického státu. Jsou pro něho neocenitelní, v současné době mnohem více, než parta bývalých disidentů, jejichž význam už stejně odvál čas, v současné době jsou již pro kapitál a jeho další záměry nepoužitelní, obehraní. Oni bojovali za jiných podmínek, v podmínkách ještě zdánlivě jednotného kapitálu i tábora socialismu. Dnešní kapitál je již výrazněji strukturován, již z něho jasně vyčnívají zájmy katolické církve a sionistů, zájmy některých států, jakož i jejich hlavních opor. Svět se jakoby začíná reorganizovat, zřejmě pro „racionálnější a selektivnější zhodnocení toho, čeho zatím bylo od roku 1945 dosaženo“. Ukazuje se stále zřetelněji, že Spojené státy byly zemí zaslíbenou církvi a sionistům přibližně od roku 1890 do roku 2005. Od té doby, pravděpodobně v souvislosti s přípravou vojenského napadení Ruska a torza zbylého ze Sovětského svazu, lze registrovat odliv exponentů sionistů a katolické církve z USA. Jde o signály pravděpodobného pozvolného ukončení vůdčí role USA ve světě kapitálu. Po napadení Ruska se za určitých okolností může stát, že ze Spojených států zůstane to samé co z Ruska, obě velmoci se mohou vzájemně svými raketojadernými hrátkami, USA naplánovanými počínaje rokem 2010 mocensky i fyzicky „vyrušit“. Zřejmě proto i ty symptomy stěhování z USA, a zřejmě proto i ta nechuť k umístění radaru a raket USA na „jejich“ území!!! Oni na rozdíl od Topolánka a jeho spolku jurodivých rektálních alpinistů mají pud sebezáchovy, a dobře vědí jak dopadne stát, na jehož území dopadnou odvetné, možná jaderné prostředky ruské strategické obrany. A náš národ, zatím nic netuše chrochtá blahem, Topolánek mu ucpává ústa Ústavem pro studium zločinů komunismu, kam se na volná místa hlásí takové skvosty jako bývalý terorista a příslušník BIS Hučín a jemu podobní. Zabavuje národ vykalkulovanou reakcí na vyznamenání Mašínů. A národ je spokojen, reaguje na našlápnutí. I Haló noviny povinně odvádí daň, ke každé pitomosti se najdou věční diskutéři. A o to jde, …

Revizionisté a zrádci socialistického státu jsou vůči dnešnímu kapitalisticky orientovanému státu ve své většině příznivě nakloněni. Ocitli se totiž ve společnosti, ke které svými činy a zradou směřovali nebo směřují dál. Kapitál se však vůči některým z nich zachoval macešsky, podle jejich názoru je dostatečně neodměnil za jejich zradu. Jak to už v životě bývá, ne všichni se chytli teplých a výnosných místeček a trafik. Zase je někteří předběhli, život není vděčný ani k nim, mladíčci o kterých nebylo za jejich éry slyšet jsou najednou v ÚV KSČM a dokonce ani již, jako oni, nemusí revidovat a pokřivovat komunistickou práci. Co oni před listopadem 1989 dělali „potají“ je dnes možno dělat úplně veřejně, a dokonce se najdou tací členové této podivné nástupnické strany, kteří je za tutéž otevřenou a nezastíranou zradu odkazu marxistických klasiků veřejně chválí. Sám stále usměvavý Filip drží nad TAPem svou ochrannou ruku a sám dává občas k lepšímu, že „se jeho závěry musíme nechat inspirovat ve své další politické práci“. Klasicky platí- „ryba smrdí od hlavy“. Časy jsou jiné, svět se mění, a ono už to jinak ani členstvo této strany asi nechce. I ono zdá se pochopilo úsilí Grebeníčka a Filipa, i to, že Ransdorfovo Nové čtení Marxe je tím „pravým ořechovým“ pro současnou dobu. Filip, Dostál, Ransdorf a další, spolu se svým badatelským týmem z TAPu již jistě hledí k budoucím vyšším metám, jak říkají dvorní autoři TAPu, co nevidět podle nich totiž „kapitálisty“ už brzo přestane bavit bohatnout a začnou se bavit dobrými skutky. Svůj majetek (asi z rozmařilosti), začnou rozdávat těm, které doposud stále cíleněji ožebračují…

Ano, tak daleko jsme dnes došli, takovým blábolům a sprostým lžím se dnes v KSČM dostává priority, sluchu a prostoru. Lidé, kteří nemají čisté svědomí, funkcionáři i členové KSČM dělají jakoby nic.

Svět chce být klamán, až tam dospěli mnozí členové KSČM. Vypadá to, že Marxe, Engelse, Lenina a Stalina už nepotřebují, když píší oslavné tirády na „Timurovu partu“ v budově ÚV KSČM. Čas revizionistů již zřejmě přešel, dnes ve vedení KSČM stačí klasičtí zrádci, lháři a tragičtí klauni. Vypadá to, že občané ČR sami o sobě tak hned z kocoviny nevystřízliví, proto jim přátelé z USA chystají osvěžující, dlouho dozrávající koktajl ze země bývalých přátel a osvoboditelů, který přijde jako vděk za jejich souhlas s umístěním radaru, který má zabezpečit beztrestnost Spojených států při jejich dlouho připravovaném bleskovém vojenském napadení území Ruska. Svět je plný paradoxů, jak říkával i Václav Havel. Jenže to vypadá, že zatímco spojenecká vojska v srpnu roku 1968 a listopadový převrat spoluorganizovala KGB řízená CIA v režii aktérů studené války, vypálení raket ničících americký radar v Brdech už možná CIA řídit nebude. Tyto rakety totiž budou vypáleny v době, kdy už konečně i Putinovi, Medvěděvovi, nebo jejich nástupcům v okamžiku smrti dojde, co je to kapitalismus v jeho závěrečné, imperiální fázi. Několik tisíc Tomahavků vystřelených prakticky v jednom okamžiku ze základen a válečných lodí Spojených států budou pro Američany okamžikem ale i vabankem té jejich pravdy. Tyto plány USA jsou v řadě indicií a souvislostí veřejně přístupné již několik let, ale neví o nich ten, kdo sám příliš nepřemýšlí a čerpá jen z toho, co se mu předkládá.

Za hloupost a blbost se odjakživa platí, za činy rodičů ale platí i jejich děti, a někdy i ještě víc než jejich rodiče…

J. Železný