NEUVĚŘITELNÉ

J. SEDLÁK

Po lehké kritice jsme doufali v politickou nápravu obsahu i celkové koncepce Dialogu. Rozbřesk rozzářil jen jedno číslo Dialogu; pak se nad ním zas rozprostranil hustý mrak. Je to patrné i ze dvou, na sobě závislých článcích, uvedených v Dialogu čís. 228, z konce března 2007.

O co jde konkrétně? Se zpožděním si Dialog vzpomněl na hitlerovskou okupaci naší země, ke které došlo 15. března 1939. V té souvislosti byly v něm uvedeny dva, na sobě přímo závislé články; prvý citoval rozhlasový projev zaměřený k pátému výročí hitlerovské okupace; jeho autorem byl Jan Masaryk; tedy zase Masaryk; pro úlevu, tentokrát však jde o syna T.G.Masaryka, kterého je možno k otci přirovnat jen v okrajových hlediscích; byl zcela jiný, ale přece jenom to byl zase Masaryk s buržoazní orientací. To redakci nevadilo, nevadí a vadit nebude? Tato otázka mě nutí, abych některé okolnosti s ní spojené, podrobněji prozkoumal.

Tak tedy: V prvém článku, s nadpisem Jan Masaryk: Volá Londýn, je uveden jeho rozhlasový projev z 15.3.1944, později vydaný knižně. V něm Jan Masaryk tvrdil, že je tomu právě „pět let co duněla po Bílé Hoře a Pohořelci Hitlerova ozbrojená vozidla. Ozbrojena proti národu, který byl evropskou hloupostí odzbrojen…“ A tady, hned v prvých slovech projevu Jana Masaryka je vidět, slyšet i cítit podloudnictví, které ještě dnes, po době téměř sedmdesátileté, za pomoci prý komunistického listu, má namluvit čtenářům, že strašná okupace Československa, mířící k téměř nepřekonatelné moci hitlerovského Německa, aby pak mohlo snáze a s jistotou zničit Sovětský svaz, byla vlastně jen evropskou hloupostí a tu musíme přece jen vzít na vědomí a nezlobit se na ni; vždyť, lidi, šlo o hloupost –  ale(!), ta měla své přirozené pokračování, ve kterém zahynuly miliony životů a nejenom  to - ale byla to hloupost, přeci(!).

Ne všemu, co uvedl Jan Masaryk v tomto projevu, je možno rozumět; plácání o neznámých, spíš neexistujících nebo krajně pochybných pojmech měl po tatínkovi, asi; posuďte se mnu text: „V Praze oslavují dnes Němci pětiletku ortelu, který nad nimi vznesl celý civilizovaný svět.“ Má logiku to co říká pan Jan Masaryk? Ne! Němci neoslavovali svůj ortel! Ten Rudá armáda musela vybojovat ve válce s německým fašizmem až po dalším roce strašných, ukrutných, urputných bojů. A pak,  na téma ortel se nelaškuje, ortel je závažná, krajní věc a proto se vykonává a to jen s nejhlubší vážností! A neoslavuje se ani na jedné straně proti sobě stojících sporných stran!

V Projevu Jan Masaryk také říkal: „Od východu táhnou slovanští bahotýři, od západu chystají se američtí demokrati k invazi Hitlerovy Pa-Evropy…“ Strašné, druhá světová válka trvala šestý rok; slovanští, ne bolševičtí bohatýři, táhli…; ano táhli, ale jen od jednoho do druhého strašného boje; a to už třetí rok a američtí demokrati se zatím chystali, až do 6.6.1944 se chystali k invazi proti hitlerovcům, kteří byli plně, téměř do posledního vojáčka, do posledního kánonu,  zaměstnáni obrannými boji proti útočící a vítězné Rudé armádě; a to musel Jan Masaryk tenkrát svým blábolem zaretušovat; nic se nedá dělat, dnes to retušuje i Dialog.

Projev v závěru nabyl vrcholu, když Jan Masaryk uvedl: „Teď nadchází den odvety za Hitlerovu cestu přes Bílou Horu a bude to pomsta úměrná k smrtelným hříchům bývalého národa německého, dnes národa mechanizovaných hnusných robotů.“ Tak to vidíte, odpovědnost padne na národ, tedy na prostý lid, svedený, zmanipulovaný, zrazený „svou“ vrcholnou inteligencí, zbavený své komunistické strany…

 Záměr, vést útok především na prostý lid, nekoncipoval Jan Masaryk až v době přípravy svého projevu; ono nejde ani o náhodné uřeknutí, upsání, ono jde o koncepci, zřejmě oficiální, kterou před veřejností zdůraznil Churchill, milovaný a často zdůrazňovaný Dialogem, když uvedl 22.6.1941, v rozhlasovém projevu, proneseným v souvislosti s útokem Wehrmachtu na Sovětský svaz:

„Nikdo nebyl vytrvalejším oponentem komunizmu nade mne za posledních dvacet pět let. Neodvolám ani slovo z toho, co jsem řekl, avšak vše to bledne před divadlem, které se nyní rozehrává… Budeme Německo bombardovat dnem i nocí a shazovat na ně stále větší náklad bomb, aby německý lid ochutnal a spolykal každý měsíc více takových běd, jakými oni sami častují lidstvo… Toto není třídní válka…“

Tak tomu také skutečně bylo; sám jsem poznal za angloamerického bombardování, že šlo především o likvidaci občanů a při tom, co se dá dělat, se také zničil některý vojenský nebo průmyslový objekt. (Plzeňská Škodovka byla zlikvidována bombardováním až v posledních hodinách války; slyšel jsem argument: „No o co? Úředně patřila Škodovka Hermann Göring Werke).

Druhý článek, v podstatě se stejným tématem, nesoucí název Znovu zaprodávají naší vlast, je umístěn a formulován jako úvodník; podepsala se pod něho redakce. Je podán v lahodné, milé, nevtíravé češtině. Tím jemně vnucuje čtenáři názor: Jeho autorem je pan Ing.Vl.Kotenjatkin, poslední posila redakční rady Dialogu; ten se už dávno projevil v „komunistických“ publikacích, když spolu s panem Janem Kůrkou redukovali obsah práce Felixe Ivanoviče Čujeva, Vzpomínky Molotova, ve které, když se už nic jiného nedalo dělat, aspoň, spolu s Molotovem, hanobili povahové vlastnosti J.V.Stalina. Hlavně však pan Kotenjatkin vešel do podvědomí čtenářů češtinářsky lahodným překladem knihy Dopisy příteli, od Světlany Allilujevové, dcery J.V.Stalina, která zapomněla nejen jméno svého otce, ale i jména svých čtyřech manželů a podstatnou část života zasvětila protisovětské agitaci. Nakonec si vyprosila, u příslušného sovětu, právo vrátit se do SSSR, aby přece jenom mohla zemřít doma.

Je mi líto, nesmírně líto, je mi líto až k pláči, že tento titulní článek Dialogu slepě přejímá avanturizmus buržoazního ideologa, na smrt nenávidícího komunizmus, pana W.Churchilla; článek, který po Churchillově vzoru sveřepě útočí na prostý německý lid, aniž by se slůvkem dotkl zvrácených ideologií či zvrácených společenských systémů, zvrácených zištných kořistnických zájmů, ve světě tak častých.

Za takového politického vědomí komunistů, prý nejvyspělejší politické síly společnosti, se nedivme, vůbec se nedivme, že síly agrese jsou zase v absolutní převaze, že je bezprostředně ohrožena nejen naše perspektiva, perspektiva Čechů, ale že je dokonce ohrožena existence i samotných autorů zrůdné nadvlády nad světem, autorů, dovolávajících se ostrých aktů,  zaměřených proti prostému lidu, že je ohrožen život na zemi, lidská existence vůbec.

Nakonec si myslím, pánové z Dialogu, že teď už máte jen dvě možnosti. Za prvé: Zůstat u politiky Masaryků a ostatních buržoazních exponentů. V takovém případě budete mít jednoduchou povinnost a to ze záhlaví Dialogu smazat výrok K.Marxe a B.Engelse, hlásající „Proletáři všech zemí, spojte se!“ i nápis, hlásající „Komunistický list“ a jet v poklidu v dalším zdokonalování buržoazní orientace Dialogu. Zde jen dodám, když se mají spojit proletáři   všech zemí, pak tedy také i Německa!!! A nějaký Masaryk by vám to neměl rozmluvit!  Za druhé: Otočit svou orientaci o sto osmdesát politicko ideových stupňů. I takové řešení je ještě možné, jak se mi zdá.

Ani my, co jsme se ještě definitivně nerozhodli, nejsme bez možnosti. Vy, lidé z vedení Dialogu, jste ve vedoucím postavení, máte tisk a ten bychom rádi viděli ve službách dělnické třídy a ne v bojovém postavení proti ní. Nicméně, známe Leninovu zásadu: „Abychom se ideově spojili, musíme se organizačně rozdělit“; s realizací takové koncepce zatím počkáme a budeme vám pomáhat; kritikou, jinými prostředky nedisponujeme; do Dialogu nás nepustíte, ani jsme o to nikdy valně neusilovali; leč, trošku jsme se přece jenom podbízeli, ale to už je hodně, hodně dávno.

٭

Mohlo by vzniknout nedopatření, vycházející z toho, že Jan Masaryk, W.Churchill a redakce Dialogu společně, svorně hovořili o národu a já se do jejich tvrzení vměšuji výroky K.Marxe a B.Engelse, kteří se obraceli k dělnické třídě. Mezi těmito pojmy je podstatný rozdíl, hlavně však velké politické napětí, které politici, protože jsou politicky orientovaní, nutně potřebující kamuflovat; proto vždy hovořili, hovoří a budou hovořit neurčitě, obecně, zvláště pak se nikdy nebudou dovolávat specifických, revolučních vlastností dělnické třídy. Nicméně, z pojmu národ nikdy dělnickou třídu nedokážou zcela vytěsnit! Často se jim podaří dělnickou třídu umlčet nebo dokonce na určitý čas ji získat, zcela získat, aby ji svízel života znovu revolucionalizovala – to neznamená, že dělnická třída nepotřebuje své vedení, své noviny…