Aby mohl zahájit občanskou válku, musel Čankajšek přemístit armádu kuomintangu… Problém dopravy vyřešili Američané. Přepravili celkem 19 armád, tj. více než půl milionů mužů, na amerických lodích a americkými letadly na severovýchod k manžuské hranici. Celá velká kapacita americké námořní a letecké dopravy byla dána Čankajškovi, aby mohl utvořit kruh kolem osvobozených oblastí…
  K získání času, zahájil Čankajšek nová jednání s komunisty, zatím co 53.000 mužů americké námořní pěchoty obsadilo města Cing-tao a Tien-cin…
  Generál Marshall, Trumanův zvláštní vyslanec, zapojil se do vyjednávání s komunistickou stranou a nabídl Čankajškovi své služby jako zprostředkovatel míru.
  V tomto prvním období občanské války vyzbrojila Amerika kuomintang, vycvičila jeho jednotky a radila jim… a zároveň podporovala politiku průtahů svou účastí na jednáních s komunistickou stranou… Toto období trvalo ode dne bezpodmínečné kapitulace Japonska v srpnu 1945 do července 1946…
  Zatímco pokračovala nekonečná jednání, kladli komunisté odhodlaný odpor… utvořili lidovou vládu v Mandžusku, odkud Sovětské jednotky postupně evakuovaly…
  Na žádost komunistů a s Čankajškovým svolením bylo za Marshallova zprostředkování svoláno do Čung-kingu na 10.1.1946 Lidové poltické poradní shromáždění… které ovlivnilo dohodu o příměří, uzavřenou 13.1.1946…
  Čankajšek v červenci 1946 dokončil přesuny vojsk a podnikl útok s plnou silou svých pěších vojsk, letectva a tanků… Mao Ce-tung charakterizoval Čankajškův postup: "… odhadoval, že bude zapotřebí jen tří až šesti měsíců, aby porazil lidovou armádu. Počítal s dvěma miliony mužů… Počet obyvatel jeho území bylo asi 300 milionů. Válečný materiál japonské armády pro jeden milionu mužů se z větší části dostal do jeho rukou…"
  … do ledna 1947 ustoupily lidové armády ze l65 větších měst… Čankajšek si již byl jist svým vítězstvím a prohlásil, že svolává národní shromáždění… že není třeba počítat s komunisty…
  Lidové armády odpověděly na Čankajškovu ofensivu taktikou "výměny měst za lidi". Organizovaly pružnou válku odporu, a bojujíce, stahovaly se od objektů kuomintangských armád… na opuštěném území ponechávaly značně silné partyzánské formace, které ničily nebo zajímaly velké jednotky kuomintangu… Postupně se měnilo rozložení sil… bylo zajato 200 kuomintangských generálů. Celé divizní štáby i s personálem, s písemnostmi, s výzbrojí zmizely z efektivního stavu Čankajškových nankingských armád.
  Změna ve vývoji občanské války nastala 30.6.1947, když hlavní síly komunistického generála Liu Po-čenga, slavného jednookého stratéga, překročily Žlutou řeku a vnikly do Čankajškova zápolí…
  Příznaky rozkladu Čakajškových vojsk se projevily v porážkách a v přebíhání celých armád i s generály a s válečným materiálem k osvobozenecké armádě…
  Vítězství osvobozeneckých armád, porážky Čankajškovy a jeho amerických rádců a pomocníků byly by nepochopitelné, byly by "vojenským zázrakem", kdybychom nevzali v úvahu nesmírný vliv politického vedení války komunistickou stranou… (Fritz Jensen, rakouský lékař, internacionalista, účastník občanské války ve Španělsku a v Číně, v knize, nazvané Vítězná Čína, Svoboda 1960)

Dopis ÚV Komunistické strany Číny
Josef   F I K T A

V létě roku 1963 se v Moskvě projednával obsah dopisu, zaslaného ÚV Komunistické strany Číny ÚV Komunistické strany Sovětského svazu.
   V jeho úvodu vyslovili čínští komunisté naději, že vzájemné rozhovory pomohou překonat názorové rozdíly a vytvoří příznivé podmínky pro svolání schůzky představitelů všech komunistických stran; ale hned v prvém bodu svého stanoviska kategoricky prohlásili:
   "Základem generální linie mezinárodního komunistického hnutí musí být revoluční teorie marxismu – leninismu o historickém poslání proletariátu a nesmí se od ní odchýlit."
   A to byla trefa do černého, to zasáhli sovětské revizionisty na hlavním a nejcitlivějším místě; v tomto směru text dopisu pokračoval, nevychvaloval závěry XX. a XXII.sjezdu KSSS, ale naopak, dovolával se závěrů Moskevských porad z roku 1957 a 1960; rozeběhl se, aby ukázal na potřebu revolučního řešení nejdůležitějších otázek období šedesátých let a mimo jiné při tom uvedl:
   "Je pravda, že se po několik let projevovaly názorové rozdíly… nyní jde o to zda… uznat či neuznat skutečnost, že národy, které jdou cestou socialismu a čítají jednu třetinu obyvatelstva, mají dovést svou revoluci do konce."
   V diplomatické řeči dopisu to znamenalo naprosto neskrývanou výtku sovětskému revizionizmu, která ho označila za element, který ve své politice revoluci neuplatňuje, obvinila ho, že svým revizionistickým vlivem vede sovětskou společnost od socialistické revoluce; jeden z dalších odstavců, když charakterizoval revoluční zásady proletariátu, to řekl již přiléhavěji, tak, že jeho znění bylo bolševicky jasné a nedávalo možnost manévru s jeho zněním; říkal:
   "… Proletáři všech zemí spojte se s utlačovaným lidem a s utlačovanými národy; postavte se proti imperialismu a reakci ve všech zemích a usilujte o světový mír, národní osvobození, lidovou demokracii a socialismus; upevňujte a rozšiřujte socialistický tábor; veďte proletářskou revoluci krok za krokem k úplnému vítězství a vytvořte nový svět bez imperialismu, bez kapitalismu a bez vykořisťování člověka člověkem!"
   Takové výroky byly pro revizionisty zcela nestravitelné, kdepak proletářská revoluce, oni měli zájem o demokracii pro všechny, proto proletáře zasunuli hluboko mezi všechen lid; mezi příslušníky právě vyvlastněných vrstev carské společnosti zastrčili i proletářskou stranu; vždyť s revoluci by si neužili klidu, po kterém teď, když už je dávno Stalin nevedl do stále nových a nových střetů se vším starým nebo se zpožďujícím, tolik toužili;  netoužili, oni byli přesvědčeni, že teď mají  oprávněný nárok na siestu, lovy, zábavu, okázalost a život vznešené úrovně; kromě všech těchto lahůdek, Chruščov, a nebyl sám, potřeboval ještě i slávu, mnoho slávy(!); a Číňané přišli s revolucí!!!
   Zatím jsme se pohybovali v prvé, úvodní části dopisu, kde Číňané zůstávali u obecného, neboť zatím jen specifikovali potřebu revoluce; do naší "kostky" se vejde jen nepatrná část čínského dopisu; přejdeme proto do toho místa, kde dopis specifikoval pokročilost revizionizmu v KSSS, tam uvedl:
   "5. V otázce základních rozporů v současném světě by měly být kritizovány tyto mylné názory:
   a) Názor, který zastírá třídní obsah rozporu mezi socialistickým a imperialistickým táborem a nevidí ho jako rozpor mezi státy diktatury proletariátu a státy diktatury monopolních kapitalistů;
   b) názor, který uznává pouze rozpor mezi socialistickým a imperialistickým táborem, přičemž zanedbává nebo podceňuje rozpory mezi proletariátem a buržoazii v kapitalistické světě, mezi utlačovanými národy a imperialismem, mezi imperialistickými zeměmi a mezi skupinami monopolů, který uznává pouze boje z těchto rozporů vznikající;
   c) názor, že je možno vyřešit rozpor mezi proletariátem a buržoazii bez proletářské revoluce v každé zemi a že rozpor mezi utlačovanými národy a imperialismem může být vyřešen bez revoluce utlačovaných národů…
   e) názor, že rozpor mezi světovou soustavou socialistickou a kapitalistickou automaticky vymizí v průběhu 'hospodářského soutěžení', že ostatní základní rozpory ve světě automaticky zmizí spolu s odstraněním rozporu mezi oběma soustavami a že bude vytvořen svět 'bez válek', nový svět 'všeobecné spolupráce'.
   Je zřejmé, že tyto mylné názory nevyhnutelně vedou k mylné a škodlivé politice, a tudíž k různým nezdarům a ztrátám věci lidu a socialismu.
   6. … Tábor socialismu vzešel z bojů mezinárodního proletariátu a pracujícího lidu. Patří mezinárodnímu proletariátu a pracujícím stejně jako lidu socialistických zemí…
   Hlavní požadavek …: Upevňovat diktaturu proletariátu a svazek dělníků a rolníků vedený proletariátem, pokračovat v socialistické revoluci až do konce na hospodářské, politické a ideové frontě… plánovitě rozšiřovat výrobu, zvyšovat životní úroveň a posilovat národní obranu…
   Jestliže kdokoliv nesleduje správnou marxisticky–leninskou linii a politiku, nebrání jednotu socialistického tábora, ale naopak vytváří v něm napětí a rozkol, nebo dokonce provádí politiku jugoslávského revizionizmu, snaží se likvidovat tábor socialismu nebo se připojuje ke kapitalistickým zemím v útocích na bratrské socialistické země, pak zrazuje zájmy celého mezinárodního proletariátu a lidu celého světa.
   Jestliže kdokoli, kráčeje při tom ve šlépějích jiných, obhajuje mylnou oportunistickou linii a politiku jisté socialistické země, místo aby zastával správnou marxisticko – leninskou linii a politiku, kterou mají socialistické země provádět, hájí-li politiku rozkolu, místo aby zastával politiku jednoty, pak opouští marxismus–leninismus a proletářský internacionalismus.“ (Tento text byl šitý přímo na míru „našeho“ Ant.Novotného!)
   „7. … po druhé světové válce vystřídali imperialisté Spojených států německé, italské a japonské fašisty a pokoušejí se vybudovat obrovské impérium, jaké nikdy před tím svět nepoznal…
   Prohlášení z roku 1960 zdůrazňuje: Imperialismus USA se stal největším mezinárodním vykořisťovatelem. Spojené státy jsou dnes hlavní oporou kolonialismu. Imperialismus USA je hlavní silou agrese a války…
   Americký imperialismus tak postavil proti sobě lid celého světa a dostal se do jeho obklíčení. Mezinárodní proletariát musí a může sjednotit všechny síly, které se sjednotit dají, využít rozporů v táboře nepřítele a vytvořit nejširší jednotnou frontu proti americkému imperialismu a jeho lokajům…
   11. V otázce přechodu od kapitalismu k socialismu musí proletářská strana vycházet ze stanoviska třídního boje a revoluce na základě učení marxismu–leninismu o proletářské revoluci a diktatuře proletariátu.
   Komunisté vždy dávají přednost uskutečnění přechodu k socialismu mírovými prostředky… Leninismus učí a historické zkušenosti potvrzují, že se vládnoucí třídy dobrovolně nevzdávají moci. Kterákoliv stará vláda  ani v období krize nepadne, dokud ji nenechají padnout. To je všeobecný zákon třídního boje… proroci, kteří upínají všechny své naděje k 'mírovému přechodu', vycházejí z historického idealizmu, ignorují nejzákladnější rozpory kapitalismu, odmítají marxisticko–leninské učení o třídním boji a dospívají k subjektivistickým a nepodloženým závěrům…
   Proletářská strana nesmí nikdy stavět své myšlení, svou politiku revoluce a celou svou práci na předpokladu, že imperialisté a reakcionáři přistoupí na mírovou přeměnu.
   Proletářská strana se musí připravit na dvě možnosti: současně s přípravou k mírovému rozvití revoluce musí se rovněž připravit na nikoliv mírový rozvoj…
   Zanedbá-li tyto přípravy, ochromí proletářská strana revoluční odhodlání proletariátu, ideologicky se odzbrojí a upadne do zcela pasivního stavu nepřipravenosti jak politické, tak i organizační, a tím zahubí revoluční věc proletariátu…
   12. Všechny sociální revoluce v různých období dějin lidstva jsou historicky nevyhnutelné a řídí se objektivními zákony nezávislými na vůli člověka. Dějiny nadto ukazují, že nikdy nebylo revoluce, která dokázala zvítězit bez oklik a jistých obětí.
   Jisté osoby jednoznačně zveličují úlohu mírového soutěžení mezi socialistickými a imperialistickými zeměmi ve snaze nahradit mírovým soutěžením revoluční boj utlačovaného lidu. Podle jejich učení by se zdálo, že imperialismus se automaticky zhroutí v průběhu tohoto mírového soutěžení a že stačí, aby utlačované národy klidně čekaly na příchod tohoto dne. Co to má společného s marxismem – leninismem?
   14. … Je politováníhodné, že jistí lidé v mezinárodním komunistickém hnutí mluví mnoho a své lásce k míru a nenávisti k válce, ale ani v nejmenším nechtějí porozumět jednoduché pravdě o válce, jak ji formuloval Lenin, který řekl:
   'Zdá se mi, že hlavní věc, na kterou se obyčejně v diskusích o válce zapomíná a které se nevěnuje dostatečná pozornost, hlavní věc, o kterou se vede tolik sporů, a já bych řekl že snad až zbytečných, bezvýsledných a neúčelných sporů – tkví v tom, že se zapomíná na nejdůležitější otázku, totiž jakou třídní povahu má válka, proč tato válka vzplanula, které třídy ji vedou a jaké historickoekonomické podmínky ji vyvolaly' (Spisy,sv.24,str.396)…
   Jak je možné odstranit válku? Lenin to viděl takto:
   'Naším cílem je dosažení socialistického společenské zřízení, které tím, že odstraní rozdělení lidstva na třídy a každé vykořisťování člověka člověkem a jednoho národa druhým národem, odstraní nutně i každou možnost válek vůbec. (Spisy,sv.24,str.397)…
   Jistí lidé však přesto nyní tvrdí, že je možno vytvořit 'svět bez zbraní, bez ozbrojených sil a bez válek, na základě všeobecného a úplného odzbrojení' při trvající existenci imperialismu a vykořisťování člověka člověkem. To je čirá iluze…
   Považuje-li někdo všeobecné a úplné odzbrojení za základní cestu ke světovému míru a šíří iluzi, že imperialismus automaticky složí zbraně, pak se snaží likvidovat revoluční boj utlačovaných národů pod záminkou odzbrojení. Tím úmyslně klame lid celého světa a napomáhá imperialistům v jejich politice války a agrese.
   Jsme toho názoru, že aby byl překonán nynější ideologický zmatek v mezinárodním komunistickém hnutí v otázce míru, musí být Leninovy teze, překroucené soudobými revizionisty, očištěny v zájmu boje proti imperialismu a obrany světového míru…
   Světový mír je možno hájit jedině spoléháním na rozvoj sil socialistického tábora, na revoluční boj proletariátu a pracujících všech zemí, na osvobozenecký boj utlačovaných národů a boj všech mírumilovných lidí.
   Toto je leninská politika. Kterákoli opačná politika v žádném případě nepovede ke světovému míru, ale povzbudí ambice imperialistů a zvýší nebezpečí světové války…
   17. Po velmi dlouhé historické období po převzetí moci proletariátem zůstává třídní boj objektivním zákonem nezávislým na vůli člověka, lišící se pouze formou před převzetím moci… Život tyto Leninovy závěry potvrdil…
   Popřít existenci třídního boje v období diktatury proletariátu a nutnost dovršit socialistickou revoluci na hospodářské, politické a ideologické frontě je nesprávné, neodpovídá objektivní realitě a porušuje marxismus–leninismus…
   18. …Ve své Kritice Gothajského programu položil Marx otázku takto: "…Mezi kapitalistickou a komunistickou společností leží období revoluční přeměny jedné společnosti v druhou. Tomu období odpovídá také politické přechodné období, v němž stát nemůže být ničím jiným než revoluční diktaturou proletariátu." (K.Marx-B.Engels, Vybrané spisy str.28, Svoboda 1950)
   „Lenin často zdůrazňoval velkou Marxovu teorii diktatury proletariátu a analyzoval vývoj této teorie, zejména ve svém díle Stát a revoluce, kde napsal: '…přechod od kapitalistické společnosti, která se vyvíjí ke komunismu, ke komunistické společnosti, je nemožný bez politického přechodného období a stát tohoto období může být pouze diktatura proletariátu.' (Spisy, sv.25,str.478)
   Lenin dále řekl: 'Podstatu Marxova učení o státu si osvojil jedině ten kdo pochopil, že diktatura jedné třídy je nutná nejen pro každou třídní společnost vůbec, nejen pro proletariát, jenž svrhl buržoazii, nýbrž i pro celé historické období, oddělující kapitalismus od beztřídní společnosti, od komunismus'. (Spisy, sv.25,str.423)
   …základní Marxovou a Leninovou tezí je, že diktatura proletariátu bude nezbytně pokračovat po celé historické období přechodu od kapitalismu ke komunismus, tj. po celé období odstraňování všech třídních rozporů a vstupu do beztřídní společnosti, do vyšší fáze komunistické společnosti.
   Co se stane, bude-li na půli cesty oznámeno, že diktatura proletariátu již není nutná?
   Není to v rozporu s učením Marxe a Lenina o státě diktatury proletariátu?… vedlo by to k nesmírně vážným důsledkům a naprosto znemožnilo jakýkoli přechod ke komunismu.
   Může existovat všelidový stát? Je možné nahradit stát diktatury proletariátu všelidovým státem?
   To není otázka vnitřních záležitostí té které země, ale základní problém ztělesňující univerzální pravdu marxismu–leninismu.
   Podle názorů marxistů–leninovců neexistuje nic takového jako je netřídní nebo nadtřídní stát. Pokud stát zůstane státem, bude mít třídní charakter. Pokud bude stát existovat, nemůže být státem všelidovým. Jakmile se stane společnost beztřídní, přestane existovat stát…
   Jistí lidé mohou tvrdit, že jejich společnost je beztřídní. My odpovídáme : Ne, třídy a třídní boj existují ve všech socialistických  zemích bez vyjímky. Protože tam existují zbytky starých vykořisťovatelských tříd, usilujících o návrat, protože se stále rodí nové kapitalistické živly a protože dosud existují paraziti spekulanti, lenoši, chuligáni a rozkrádači státních fondů, jak je možno říci, že již neexistuje třídní boj? Jak je možno říci, že diktatura proletariátu již není nutná…
 
   19. Leninismus učí, že v socialistických zemích musí existovat proletářská strana spolu s diktaturou proletariátu. Proletářská strana je nezbytná pro celé historické období diktatury proletariátu, a to proto, že diktatura proletariátu musí bojovat proti nepřátelům proletariátu a lidu, přetvářet rolnictvo a jiné drobné výrobce, neustále upevňovat proletářské řady, budovat socialismus a uskutečňovat přechod ke komunismu. Nic z toho nelze učinit bez vedení proletářské strany.
   Může existovat všelidová strana? Je možné nahradit stranu, která je avantgardou proletariátu všelidovou stranou?
   To rovněž není otázkou vnitřních záležitostí té které komunistické strany, ale základním problémem ztělesňujícím univerzální pravdu marxismu–leninismu.
   Z hlediska marxistů–leninovců neexistuje nic takového jako je netřídní nebo nadtřídní politická strana. Všechny politické strany mají třídní charakter. Stranický duch je soustředěným výrazem třídního charakteru.
   Proletářská strana je jedinou stranou schopnou reprezentovat zájmy všeho lidu. Může tak učinit právě proto, že představuje zájmy proletariátu, jehož myšlenky a vůli ztělesňuje. Může vést všechen lid, neboť proletariát se může emancipovat jedině emancipací celého lidstva, neboť sama povaha proletariátu umožňuje jeho straně přistupovat k problémům z hlediska jeho SOUČASNÝCH i budoucích zájmů, neboť strana je bezmezně věrna lidu a je prodchnuta duchem SEBEOBĚTOVÁNÍ. Z toho pramení její demokratický centralismus a železná kázeň. Bez takové strany je nemožné udržet diktaturu proletariátu a reprezentovat zájmy všeho lidu.
   Co se stane, oznámí-li se na půli cesty, před dosažením vyššího stadia komunistické společnosti, že se proletářská strana stala všelidovou stranou a zavrhne-li se její proletářský třídní charakter?… Neodzbrojuje to proletariát a všechen pracující lid organizačně a ideologicky, nerovná se to napomáhání obnově kapitalismu?…
   20. V minulých několika letech jisté osoby porušovaly zásadu Leninova učení a vzájemných vztazích mezi vedoucími představiteli, stranou, třídou a masami a vystoupily s otázkou boje proti kultu osobnosti, což je chybné a škodlivé…
   Jisté osoby halasně vedou boj proti tzv. kultu osobnosti, avšak ve skutečnosti ze všech sil pomlouvají proletářskou stranu a diktaturu proletariátu. Současně nesmírně přeceňují úlohu jistých osob, svalují všechny chyby na jiné a samy si osobují všechny zásluhy.
   Mnohem závažnější je skutečnost, že pod záminkou boje proti kultu osobnosti se jisté osoby hrubě vměšují do vnitřních záležitostí ostatních bratrských stran a zemí a nutí ostatní bratrské strany změnit vedení, aby tak mohly těmto stranám vnutit svou vlastní chybnou linii. To je velmocenský šovinismus, sektářství a rozkolnictví, to je podvratná činnost.
23. K uskutečnění společného programu mezinárodního komunistického hnutí, na němž se jednomyslně bratrské strany dohodly, je nutné vést nekompromisní boj proti všem formám oportunismu, který je v rozporu s marxismem–leninismem…
   Tvrzení, že v Jugoslávii lze pozorovat 'jisté pozitivní tendence', že je 'socialistickou zemí' a že Titova klika je 'protiimperialistickou silou', je zcela neopodstatněné a vůbec neodpovídá skutečnosti…
   Jistí lidé se nyní pokoušejí protlačit jugoslávskou revizionistickou kliku do velké rodiny mezinárodního komunistického hnutí, čímž zjevně porušují jednomyslně přijatou dohodu na poradě bratrských stran v roce 1960, a to je absolutně nepřístupné… Se zásadami nelze kupčit, schvalovat jednou to a jindy ono, jednou hlásat to a jindy ono."
   V předposledním, čtyřiadvacátém bodu svého dopisu se čínští soudruzi vrátili k otázce strany, k jejímu historickému vývoji; uvedli v něm výroky, ze kterých vyplynulo: nejdůležitější zkušenosti mezinárodního komunistického hnutí dokazují, že vývoj a vítězství revoluce závisí na tom, zda existuje revoluční proletářská strana; s důrazem připomněli její charakteristické znaky, od kterých se v šedesátých letech minulého století, některé strany odvracely.
   Závěr dopisu je pro nás důležitý ještě dnes, dává nám možnost nahlédnout do počátku historie neshod v komunistickém hnutí; tvrdí, že veřejnou polemiku v mezinárodním komunistickém hnutí vyvolali vedoucí představitelé některých bratrských stran a tak ji Komunistické straně Číny vnutili; k tomuto tvrzení je v závěru dopisu uveden odstavec tohoto znění:
   "Komunistická strana Číny byla v poslední době předmětem zběsilých útoků. Iniciátoři těchto útoků spustili halasný pokřik a bez zřetele na fakta se na nás obořili s četnými smyšlenými obviněními. Tyto články a projevy útočící na nás jsme v našem tisku uveřejnili.
   Uveřejnili jsme v našem tisku plné znění zprávy vedoucího představitele Sovětského svazu na zasedání Nejvyššího sovětu SSSR 12.prosince 1962, redakční úvodník Pravdy ze 7.ledna 1963, projev vedoucího delegace KSSS na VI.sjezdu SED 16.ledna 1963 a úvodník Pravdy z 10.února 1963.
   Uveřejnili jsme také plné znění dvou dopisů ústředního výboru KSSS z 21. února  30.března 1963.
   Odpověděli jsme na některé články a vystoupení bratrských stran, které na nás útočily, ale na některé jsme dosud neodpověděli. Například jsme přímo neodpověděli na mnoho článků a projevů soudruhů z KSSS.
   Mezi 15.prosincem 1962 a 8.březnem 1963 jsme v odpověď těm, kteří na nás útočili, napsali sedm článků, jsou nadepsány
Proletáři všech zemí, spojte se, bojujte proti našemu společnému nepříteli,
Rozpory mezi soudruhem Togliattim a námi, Leninismus a soudobý revizionizmus,
Sjednoťme se na základě moskevské Deklarace a moskevského Prohlášení,
Z čeho pramení rozpory? – odpověď soudruhu Thorezovi a ostatním soudruhům,
Ještě jednou o rozporech mezi soudruhem Togliattim a námi – některé důležité problémy leninismu v současném světě,
Komentář k Prohlášení Komunistické strany USA.
   Pravděpodobně máte na mysli tyto články, když na konci vašeho dopisu z 30.března 1963 obviňujete čínský tisk, že 'zcela neopodstatněně útočí' na KSSS. Jsou-li články, kterými odpovídáme útočníkům, označovány za útoky, pak jsou věci zcela obráceny naruby.
   Označujete-li naše články za 'zcela neopodstatněné' a za velmi špatné, proč tedy neuveřejníte všech těchto sedm 'zcela neopodstatněných útoků' podobně, jako jsme my uveřejnili vaše články, a neumožníte všem sovětským soudruhům a sovětskému lidu, aby se sami zamysleli a posoudili, kdo má pravdu a kdo ne? Máte ovšem právo vyvrátit bod po bodu v těchto článcích, které považujete za 'zcela neopodstatněné útoky'.
   Ačkoliv nazýváte naše články 'neopodstatněnými' a naše argumenty chybnými, neříkáte sovětskému lidu, v čem tyto argumenty skutečně spočívají. Tuto praxi nelze nijak označit za odpovědný postoj k diskusi o problémech bratrských stran, za odpovědný postoj k pravdě, za odpovědný postoj k masám."
Potom čínští soudruzi ještě uvedli domněnku o možnosti polemiku mezi bratrskými stranami zastavit a to na základě rovnosti, jednomyslnosti, dosažené cestou konsultací.
   Ještě před úplným závěrem dopisu, čínští soudruzi zdůraznili: dopis se dotýká otázek generální linie mezinárodního komunistického hnutí a některých dalších otázek a mimo tyto okruhy existují ještě i jiné případy, požadující řešení, jako je kritika Stalina a některé významné a zásadní otázky, týkající se mezinárodního komunistického hnutí, které byly vzneseny na XX.a XXII.sjezdu KSSS.
   K jednání už nedošlo; sovětští revizionisté zcela a oficiálně odložili přátelství k ÚV KS Číny. Přešli na cestu otevřeného střetu. A v tisku, téměř s každodenní pravidelností útočili na čínské komunisty. Převážně "argumenty", které převzali z buržoazních propagandistických zdrojů – což bylo vždy v článku uvedeno. V létě 1969 došlo naprosto zákonitě k vojenským srážkám mezi SSSR a ČLR na řece Ussuri. To je však již jiná kapitola zrady a tu bude vysvětlovat dějinám L.I.Brežněv.