= DODATEK =
KE SPORU S PANEM DOKTOREM CROPEM

Jiří KARNE

… … …
Víte, pane doktore, svět není jednotný, je rozštěpen na mnoho dílů, snad přesnější by bylo, kdybych řekl, že je rozporcován na mnoho dílů, do mnoha skupin a stovek skupinek; z části tomu tak je z vůle těch nejmocnějších, nicméně, v tomto směru pracují i materialistické síly jaksi samy, jaksi automaticky, bez přímých osobních podnětů lidí.

Už dávno jste mi bezděčně prozradil, že vás, ve vysoké stranické škole neučili nic o historické misi dělnické třídy; a teď nevím, zda znáte aspoň to podstatné z materializmu; ať je tomu jakkoliv, řekneme si o něm něco; tak, prosím, poslouchejte chvilenku.

Filozofický materializmus dokazuje prvotnost hmotného a druhotnost duchovního. A to se v tomto pojednání neprojevuje, nedokazuje se v něm, že prvotní byla hmota, stav materiálního světa tehdejší doby, stav a zásady společenské dělby práce a že teprve následkem projevů této hmoty, těchto materialistických činitelů, se formovaly názory, stanoviska a rozhodování králů, pana Jindřicha z Lipé a druhých, kteří v dějinách vystupují jako historické osobnosti. Jinak tomu ani nemůže být. Ale koncepce mojí politicko-třídní orientace, v pojednání o Elišce Rejčce vychází z idealistických podkladů, neboť ty jsou v našich podmínkách buď buržoazní nebo reálsocialistické povahy, jiné ani být nemohou, neboť socializmus, který zásadně vychází jen materialistických podnětů, se v našem prostředí budoval jen velmi krátký čas, jen od roku 1948 do roku 1953.

Teď uvedu kratičkou historickou zmínku o materializmu - ten se vyvíjel drahnou dobu; první učení o něm se objevilo spolu se vznikem filozofie otrokářských společností staré Indie, Číny a Řecka; na své cestě byl materializmus celou dobu teoreticky obohacován; častěji však deformován, většinou velmi rázně. Přes kaskády dějin se přece jen dokodrcal až ke své marxisticko-leninské etapě, ve které je komunistům znám jako historický materializmus. Jeho revoluční charakter spočívá v tom, že odhalil rozvoj a příčiny vývoje změn společenského života.

Marx, zakladatel moderního pojetí historického materializmu, vydělil z různých součástí materialistického života oblast ekonomickou a ze všech společenských vztahů vztahy výrobní, jako základní a určující všechny ostatní vztahy. V systému těchto výrobních vztahů spatřil základ každé společnosti, která je zahalena politicko-právními nadstavbami a různými formami společenského myšlení. Podle Marxe, každý systém výrobních vztahů, vznikající na určitém stupni vývoje výrobních sil, je podřízen jak pro všechny formace společným, tak i zvláštním zákonům vzniku, fungování a přechodu k vyšší formě…

Jednání lidí v rámci každé společensko-ekonomické formaci je nekonečně rozmanité, individualizované; rádo by se zdálo, že nepodléhá žádné systemizaci, bylo Marxem zobecněno a převedeno na činnost velkých mas; v třídní společnosti tříd, realizujících ve své činnosti aktuální potřeby společenského vývoje ve svůj kolektivní prospěch.

Samozřejmě, marxizmus-leninizmus má ještě další kapitoly, které ho charakterizují, podle kterých je možno společenské jevy specifikovat i předpokládat a v ojedinělých případech podle nich dokonce utvářet budoucnost celých společenských systémů.

To všechno jste, pane Crop, jako reálsocialisté nectili a jeli jste podle svých nálad, cesta necesta, podle zidealizované verze jakéhosi, vašeho, prý leninizmu, kterému, asi podle Suslova, teď říkáme reálsocializmus; jak se zdá, dost se uchytil tento výraz.

Kdyby jste měli jen trochu vůle řídit se marxizmem-leninizmem, pak byste museli vědět, pane Crop, že všechno to vaše strašné a nekonečné štvaní proti všeobecné výstavbě socializmu, proti Stalinovi, musí končit absolutním odsocializováním mas. Takže, přiznejte si konečně, pane Crop, že současná protikomunistická štvanice, organizovaná vedoucí části buržoazie, je jen pokračováním vašeho antikomunizmu, kterému my dnes stydlivě říkáme revizionizmus, někdy reálsocializmus – jak jsem zde již uvedl.

Já vím, vyjedete na mne s procesy, ale já vám odpovím dřív než si svůj útok zkoncipujete: J.A.Furcevová byla ministryně kultury SSSR a v této funkci přicházela často do styku s lidmi politicky nepevnými, proto také "vyspělými" v oblasti čachru, bezzásadovosti, protekce a jiných "předností" buržoazní morálky. Mluvila o takových jevech, ale nepřisoudila jim politický nebo třídní charakter. Ani tak nemohla učinit. Sama se podbízela politické veličině, Chruščovovi. Bylo by zbytečné s ní se zdržovat u otázek kultury, neboť o ní platí: když s ministryní kultury, tak jen o mocenských otázkách. V té souvislosti J.A.Furcevová na XXII.sjezdu KSSS také mluvila; a to velmi energicky, zaujatě a v širších souvislostech; o skupině, V.M.Molotova, tam řekla:

„Nedlouho před červnovým“ (roku 1957) „plenárním zasedáním ústředního výboru se konalo zasedání předsednictva ÚV, jehož se zúčastnili mnozí členové a kandidáti nynějšího předsednictva… Jednalo se o úplnou, tedy i o stranickou rehabilitaci bývalých velkých činitelů naší armády – Tuchačevského, Jakira, Uberoviče, Jegorova, Eidemana, Korka a dalších. Jejich nevina byla tak zřejmá, že dokonce Molotov, Malenkov a Kaganovič a ostatní se vyslovili pro jejich rehabilitaci, ačkoli svého času přiložili svoji ruku k dílu při jejich tragické záhubě. A tehdy při diskusi se jich Nikita Sergejevič velmi klidně, ale přímo zeptal: 'Kdy jste měli pravdu?' Tato přímá a čestná otázka vyvolala u nich rozpaky a zuřivost. Z jejich jednání na tomto zasedání bylo jasné, že se báli, že pravda vyplyne na povrch, že o hrubém porušení sovětské zákonnosti, jehož se dopustili, se doví celá strana, všechen lid. A tehdy tito rozbíječi připravovali spiknutí, aby svedli stranu z kurzu, který obnovoval leninské normy stranického života, na staré pozice a dobu kultu osobnosti. A to je sjednotilo."

Jistě, bylo to velmi dramatické obvinění. Nedávalo naději rozvratníkům. Následné odsouzení za záhubu nevinných, předsednictvem ÚV KSSS rehabilitovaných, muselo pohltit jejich životy. A přece se jim nic nestalo, ani k soudu nedošlo. Jak to vlastně bylo? Mnohé známe, znala i J.A.Furcevová i sovětská veřejnost. Tak teď jen malý rozbor; z podkladů, jenž máme k dispozici.

Často se setkáváme s tvrzením: M.N.Tuchačevskij byl rehabilitován usnesením XX.sjezdu KSSS. A to není pravda. Jeho jméno tam v oficiálních projevech vysloveno nebylo. Nezmínil se o něm ani N.S.Chruščov ve svém tajném projevu. Až na XXII.sjezdu KSSS padlo tajemství. Z diskusního vystoupení ministryně kultury se světová veřejnost „oficiálně“ dozvěděla, že Tuchačevskij a jeho společníci, odsouzeni řádným soudem Sovětského svazu, byli rehabilitováni předsednictvem Ústředního výboru KSSS, tedy politické strany, a to v době, kdy v ní mezi sebou bojovaly dvě skupiny nejen o moc, ale doslova o samo lidské přežití. Výrok soudu, právního orgánu státu, se nebral v úvahu, šlapalo se po něm, aby jedna frakce politické strany mohla zvítězit. Takový je revizionizmus!
Každý stát, buržoazní především, má vybudovaný systém opravných prostředků proti soudním rozhodnutím. Mezi ně patří mezinárodně uznávaná kasace. Ani ta nemá právo opravného účinku – změnit původní soudní rozhodnutí; může ho pouze zrušit a vrátit původnímu soudnímu orgánu k novému projednání a k novému rozhodnutí. To se během chruščovovských rehabilitacích nepraktikovalo, rozhodoval o nich stranický orgán!!! Ano, dobře jste slyšel, dobře čtete tento text, pane Crop; o rehabilitacích soudní rozhodnutí rušil stranický orgán

Ve stranickém orgánu vybojovaná rehabilitace, kterou nelze kvalifikovat jinak než jako právní zvůli, rozvrat právního řádu, se měla, podle prosté logiky, automaticky stát podkladem k fyzické likvidaci lidí druhé skupiny – komunistů, revolucionářů; pochopitelně, demokratickou, právní, chcete-li, soudní cestou; tu revizionisté Chruščovovy kliky měli už plně v rukou; ale nestalo se tak. Ještě teď je nutno se ptát: A to proč?! Která síla tomu zabránila??? … … …

Nešlo ani o dějinnou pravdu, nešlo ani o nápravu revolučního násilí; šlo o nástroj k likvidaci jedněch, těmi druhými, těmi, kdož vybojují rehabilitaci. Notabene, do předsednictva jedna strana, ta početně slabší, právě ta, jenž rehabilitaci jako nástroj likvidace těch druhých sama "zkonstruovala", si pozvala hosty, kteří byli jejich stoupenci, kteří hravě zmohli původní handicap - početní nevýhodu a po vítězství skupiny, kterou hosté podporovali, byli tito spojenci, také pozváni k politické moci, tak jak je to korektní, tak jak je to obvyklé v každém jiném politickém společenství, které bojuje o moc, a v tomto boji zvítězí.

Takový byl charakter, takový byl význam, takový byl smysl rehabilitací, které vedly k rozkladu práva v Sovětském svazu; a hned potom k rozkladu komunistické orientaci mas a to nejen v Sovětském svazu; pochopitelně, v plném rozsahu to platilo i u nás, v Československu, pane Crop. Teď budete mít asi pochyby sám o sebe; ale nebojte se, on vás z nich zase vyvede pan Šiška. (Už mezi starými Čechy platilo: řekni mi koho čteš a já ti povím kdo jsi).

A teď se vás, pane Crop, ještě jednou zeptám: Proč jste nesoudili ty, kteří podle vás, se ve funkci soudců, vědomě dopustili právní zvůle, tedy trestného činu - odsoudili přece zcela, naprosto nevinné lidi, skvělé komunisty, jak jste je na veřejnosti masově, do nekonečna kvalifikovali. Notabene, vaše lid(!) jak jste bezostyšně tvrdili. Proč jste tyto soudce, podle vás zločince, nechali celkem v klidu, ale v ústraní zemřít bez veřejného soudu? Já vím, odpovíte mi, že se vás tato otázka netýká, že vy jste se politicky narodil po procesech. Pravdou však je: museli jste, na věčné časy a nikdy jinak, zůstat u prázdné, nic neříkající řeči, u hrůzné klevety; nemohli jste vystoupit s veřejnými a naprosto konkrétními projevy, kde by pravda měla šanci, kde by pravda měla právo nabýt právní sílu. Vaše věčné uhýbáni před fakty, před konkrétnem, musí jednou vykrystalizovat v roztržku, ve které vám, mimo jiné, oponenti vmetou do tváře, mimo jiné: dobře, ale proč jste neprotestovali proti XX., XXII. a XXIV. sjezdu KSSS. Nešlo to, byli jste revizionisté a jako takoví jste nenechali sejmout ani cedulku, hlásající: Eliščino nábřeží; té Elišky, která koncipovala v Hradci inkvizici nebo ji dokonce sama provozovala; a to byla věc, kterou mohla vyřídit sekretářka telefonem, dřív než byste se vrátil z oběda, pane Crop; no, potom by bylo nutné, v angažované vřavě vysvětlit politické důvody, takového aktu; a socializmus by byl hned malinko pevnější v základech… Leč, revizionizmus vás spoutal na duchu i na nohou! Tak mocně, tak účinně, to na svých odpůrcích nedokázala ani inkvizice.
Roztržka je neodkladná! Jen za nesmlouvavé roztržky, především s revizionisty, ale nejen s nimi, se mohou komunisté dopracovat, dobojovat, vítězné pravdy!

*